Černá Dahlia

K některým filmům Briana De Palmy nelze přistupovat jako k filmovým příběhům. Naopak jsou filmovými zážitky experimentujícími s rolí a očekáváním diváka. Dokládá to i jeho poslední film. Vychází z knihy o reálném případu nevyřešené sadistické vraždy, která šokovala a zároveň uchvátila Ameriku konce 40. let. Případ je zde pouze vedlejším motivem v noirovém spletenci vztahů okolo dvou detektivů posedlých jeho vyřešením. Jejich bezmoc a zoufalství umocňuje fakt, že jsou pouze náhodnými aktéry ve fiktivním vyřešení případu. (15.09.2008)

No tak De Palma se po dlouhy dobe vratil k zanru, kterej mu de nejlip a musim uznat, ze na to furt ma. Akorat by si zaslouzil lepsi scenar a vic financi. Celej film mi prisel takovej lehce zmatenej a navic mi prislo, ze se tu smrt Dahlie ani nak zvlast nevysetruje. Navic se vrazda stane az po 30 minutach, cimz nechci tech prvnich 30 minut shazovat, ty byly naopak asi z celyho filmu nejlepsi a postupne uz filmu jen pomalu dochazel dech, s tim, ze pri par scenach ho zas chyt. A co se tyce tech financi, misty pusobi ulice dost prazdne a kulisy moc studiove. Ke komu nemam zadnou vytku jsou herci. Samozrejme by se dalo rict, ze Scarlett ani Hilary do toho nedavaj vsechno a Hartnett stale vypada dost mlade, ale me do filmu zkratka sedli. A Aaron je bezchybnej. Celkove se mi film vcelku libil, misty je napinavej, misty drsnej a misty jsou tu fakt mistrovsky zabery, ale bohuzel daleko vic je film zmatenej, proto jen 4*. (29.10.2007)

Za dobovou atmosféru to máte za jedna, pane De Palma, pánům halí ramena baloňáky a tváře stíní krempy, dámy třímají cigarety v proklatě dlouhé špičce mezi křehkými prstíky, černé káry si to šinou po bulvárech a kouř se elegantně vine přítmím za marlowovského monologu hlavního hrdiny. Herecky rovněž víc než slušné, tak kde máme tu černou fenu zakopanou? Nejspíš v zamotaném, kostrbatém a zdlouhavém scénáři, který i ze slibného námětu nikdy nevyřešené vraždy mladé krásky udělal místo drsné noir krimi o odvrácené straně města snů nudnou a zapomenutelnou záležitost, v níž hledat souvislost a smysluplnost má asi stejnou šanci na úspěch jako pátrání po dámských záchodech v gay klubu. Navíc se i castingová agentura krapet sekla, protože Hartnett se svůj image kalifornského sunny boye snaží odvrhnout tím, že se celou dobu tváří tak zdeptaně, až to u chlapa, o kterého střídavě usilují Scarlett a Hilary, působí dost nepatřičně. Tak celkově za tři, pane De Palma, a můžete si sednout. Osobní poznámka do žákovské: fakt miluju, když je ve filmu ukázáno rozřezané a vykuchané tělo v celé své kráse, ale chlapi vyskakují z postele po sexu v nátělníkách a trenkách. A za toho trestuhodně nevyužitého Eckharta bych to viděla na dvě hodiny poškole. (03.07.2011)

I napodruhé je to zbytečně překomplikované, ale atmosféra, výprava a De Palmova režie mě stejně zase omámily. (15.01.2011)

Proč se koukat na tento pseudonoir, když je možné vidět mnoho originálů, které jsou ve velké většině případů lepší právě proto, že nejsou tak čisté a tak strašně moc adekvátní? Krom toho Josh Hartnett se svým charismatem použité pleny likviduje každý záběr, ve kterém je. Ovšem i vedení dobrých herců je příšerné - začínám si říkat, co se to s Brianem stalo. De Palma opět předvedl film, který je tak zahleděný ho svých předobrazů, že zapomněl dodat jejich hlavní atributy - napětí a vzrušení -, stejně jako zapomněl něčím přispět. V důsledku velmi otravné, sotva na tři hvězdy. Proč to mělo problémy s přístupností, nechápu. Sterilní až hrůza. (05.10.2013)

Palmovsky stylové, bohužel však až zbytečně příliš >divácky vděčné< , místy díky scénáři trošku nepřehledné, takové doslova (nejen námětem příběhu a lokací) >hollywoodské< ... Škoda... - - - Ohodnotit tenhle film je pro mě opravdu těžká volba. Tři a půl hvězdičky tedy za film, z nutnosti zaokrouhlit pak s velkým sebezapřením nelze nakonec jinak, než dát jen tři hvězdičky, právě za tu místy zbytečnou (i stylem práce kamery) masovému diváku určenou podbízivost... (17.10.2007)

Černá Dahlia se moc nepovedla. Film je neuvěřitelně zdlouhavý a chybí mu nějaký větší spád, který by vás po celou dobu udržel v křesle. Nezachraňuje to ani jinak vynikající Scarlett Johansson ani oscarová Hilary Swank. Škoda. Vím, že Brian De Palma umí natočit výbornej film ale tady se to prostě nepovedlo. Pro mě docela šedej průměr. (04.06.2007)

Ještě že jsem se jen tak z nudy prošel po cestě v obchodu do Eletro Worldu – podívat se jestli není nějaké výhodné dévedéčko za 99-199kč – narazil jsem na Černou Dahlii. Už samotný obal ve mně vyvolal docela velké očekávání, když na něm v levém horním rohu stálo: „od režiséra filmů: Zjizvená Tvář, Neúplatní“. Režie je i v tomto filmu geniální, svěží a velice dobře se na ní dívá, dlouhé táhlé pohledy, umocněné pomalou hudbou a klidnými tóny. Celkový „look“ 40-50.století je dotažen do každičkého detailu a retro atmosféra na 100% funguje - Brian De Palma is back a to v plné síle, neočekával jsem nic moc nadprůměrného, ale dostal jsem vynikající a navíc chytrý film, od kterého jsem se nemohl ani na moment odtrhnout. Josh Hartnett je u mě už doceněný herec a to jsem ho fakt dlouhou dobu neměl v oblibě, časy se mění a po rolích: 30 Dní Dlouhá Noc, Lucky Number Slevin mě zase přesvědčil, že hrát umí i jeho parťák Aaron Eckhart hrál bez problému a jeho ponoření do případu nevypadalo vůbec jako hrané. Pro hlavní dvě herečky nezbylo moc místa, i když byly postavy důležité, byly trochu odsunuty na vedlejší kolej, pravda že Scarlett Johansson ještě více než Hilary Swank. Skvělé páteční překvapení – 9/10* jednu hvězdičku si nechám prozatím do záruky, ještě se mi možná něco v hlavě rozleží a nebo hodnocení změním po druhém zhlédnutí. (26.04.2008)

Žánr gangsterek a noir filmů má ve Spojených státech předlouhou tradici a Brian De Palma je zkušený matador filmových studií a s tímto žánrem má bohaté zkušenosti. Na stará kolena si chtěl dokázat, že ještě nepatří do starého železa, a natočil ambiciózní snímek, který sice nemůže konkurovat jeho slavným kouskům, jako byly Neúplatní, Zjizvená tvář nebo Carlitova cesta, ale stále jde o koukatelný film, který potěší zejména žánrové fanoušky. De Palma rozhodně neexperimentoval, sázel na jistotu a o konvenčnosti filmu svědčí i to, že ze dvou femme fatale ta vyzývavě se oblékající, která jako by si právě odskočila z hodinového hotelu, je skutečná mrcha, zatímco ta andělsky vyhlížející je opravdu neviňátko. Tenhle film nepřekvapí, ale i tak se najde pár scén, kde se De Palmův talent uplatní. Po herecké stránce slušné, mužskou část publika pochopitelně potěší zejména obsazení Scarlett Johansson a Hilary Swank. Celkový dojem: 55 %. (13.03.2009)

„I think you'd rather fuck me than kill me. But you don't have the guts to do either.“ Úžasná, kreativní kamera Vilmose Zsigmonda, pohrávající si s úhly, stíny i okrově šedým betonem města andělů, De Palma potvrzující status noblesního autora se smyslem pro stylovost a perfekcionismus výpravy, což se konkrétně u neo-noiru hodí jak ďolíček na bradu A.Eckharta a Mia Kirshner, která si těch pár minut na plátně bezostyšně ukradne pro sebe. Mimochodem, po „promítání“ jejích scén člověka napadne, jaká je škoda, že vše nebylo černobílé (jak zamýšlel na post režiséra původně uvažovaný D.Fincher). Jenže.. Strpěl bych přítomnost Hartnetta, jehož místo detektiva v Hollywoodu je vedle Harrisona Forda ve vymydlených komediích ze současnosti (holt, klobouk a cigára sami o sobě nepřeklenou vzdálenost tisíce mil k Bogartovi), leč scénáristickou neučesanost Ellroyova košatého stromu lze tolerovat jen stěží (posledních dvacet minut zahlcených motivy budiž tomu důkazem). A navíc, každý, ať už noir, nebo neo-noir, musí být skrz na skrz protkán břitvu připomínajícími replikami a dialogy (viz.úvod komentáře), přičemž Černá Jiřina s nimi docela šetří, nebo je hercům, co je pronášejí, zkrátka nevěříte. Možná i proto pak chybí intenzivnější emoční zapojení ze strany pozorovatele.. (09.10.2013)

Na první shlédnutí Dahlia není zrovna super. De Palma zručně navozuje noirovou atmosféru a pokud se nepokouší o své hokus pokusy (pohled z výhledu hrdiny), hezky se na to kouká. Jenže prvních 40 minut, kdy vůbec nejde o vyšetřování, svými kvalitami přebíjí rozkošatělý příběh dvakrát větší silou. Od nalezení mrtvoly jsem se v tom začal slušně motat a veškeré zpětné vysvětlivky a detaily mi ani trochu nepomáhaly. Na konci jsem si musel přiznat, že na podruhé bych si vše již dokázal zařadit, což je pro film ta nejhorší vizitka. Dahlia by měla být schopná vysvětlit své zvraty hned napoprvé, ne nutit k dalšímu podívání. Buď to chtělo delší stopáž nebo vyškrtání několika kotrmelců ve scénáři. De Palma to sice jakžtakž ustál, ale brodil se v tom slušně. (26.03.2007)

Brian De Palma naservíroval čistou noirovku, že si díky tomu zasloužila nominaci na Oscara za kameru. Jenže příběh, který se ve film noiru opakuje už nikoho nepřekvapuje a závěrečná půlhodina se strašně protahuje, že by se střihačsky dala zvládnout lépe. A režisér by díky tomu mohl docílit šokovaného výrazu u diváků. Ze začátku film diváka vtáhne do děje a expozice je skvělá, jenže postavy se dále vyvíjejí či nevyvíjejí zvláštním a matoucím způsobem, že mi to dávalo brouka do hlavy a nemohl jsem se dobře soustředit na zbytek filmu. Jinak noirová klišé fungujou a je to jinap říjemná pocta noirovkám. (23.07.2008)

Po dlhej dobe sa De Palma vrátil k tomu, čím sa kedysi zapisoval do diváckeho povedomia. Skúsenosti síce vidieť sú, pekné dialógy, nechýbalo pekné, ponuré prostredie, trefne vybrané kamerové filtre a skromné herecké výkony. Škoda ale, že týmto filmom asi nevojde do povedomia tak intenzívne. Príbeh je pomalý a stagnujúci, ničím neoživený a roztiahnutý, nudný. Tomu nasvedčuje aj to, že už takmer po dvoch hodinách som si nevedel vybaviť záver. 60%. (12.03.2007)

BLACK DAHLIA aneb hollywoodská gotika očima nejbaroknějšího z amerických režisérů! Svůj první dojem bych přirovnal k mnohem černější verzi L.A. PŘÍSNĚ TAJNÉ (od stejného autora předlohy) nebo retro verzi 8MM, a to s lehkými ozvuky De Palmových fetišistických morytátů (DRESSED TO KILL). Oproti prvním dvěma jmenovaným z DAHLIE méně čouhá tvůrčí záměr, je enigmatičtější – tj. bohatší a přitom méně nabubřelá než Schumacherův film, na druhou stranu postrádající údernost Hansonovy adaptace, která fungovala lépe jako – přímočará – kriminálka. DAHLII by místo téměř dvou hodin prospěla více „béčková“ metráž – i přes velmi zahuštěnou narativní „mapu“, která vedle dvou základních dějových linií zahrnuje houšť vedlejších motivů a figur (s neúprosným "body countem"). Filmu by zkrátka slušela sevřenost a plynulost noční můry, protože zejména dialogové předěly (herecky plochých) hlavních postav ho zbytečně rozřeďují. Vrchol filmu [scéna klíčové vraždy, další z De Palmových variací na mord z PSYCHA] nedosahuje intenzity režisérových nejsilnějších scén (srovnej vraždu z DRESSED TO KILL) a je navíc předčasný: explikativní katarze trochu doplácí na potíže filmu s vybudováním klíčových postav, jejich uvěřitelností. Což souvisí s vůbec nejslabším článkem filmu, hereckým obsazením, z něhož je patrný marketingový kompromis. Klíčová trojice herců (hrdina a jeho dvě ženy) postrádá výraz, charisma a zralost: jakoby si děcka hrála na film noir a učila se přitom kouřit cigarety tak, aby to vypadalo „cool“ [tady je ale otázka, kde končí nedostatek a začíná tvůrčí záběr: až směšná okázalost kouření se zdá být vědomým posílením jednoho z klíčových motivů filmu, kterým je návyková iluzornost Hollywoodu a umění obecně, jež se v podání těch méně šťastných stává příliš niternou, kontrole se vymykající šmírou]. Zejména Harnett dostává své pověsti fádního a mimořádně netvárného herce (podobně jeho prolog v SIN CITY). Ale k přednostem: (1) De Palmův styl, který je oproti jeho „nejextrémnějším“ filmům více uměřený, chytře selektivní v používání jeho typických výrazových prostředků (slow-motion, subjektivní kamera, ostré úhly, dlouhé záběry); (2) expresivnost filmu přesně evokující jeho klíčové pocity: morbidní delírium číhající na periferii „továrny na sny“, horor degradace ženského těla i duše, bídu dekonstrukce mužů-voyerů, fetišistickou podstatu umění a úzkost média černobílého filmu, na který De Palma velmi šťastně odkazuje; (3) zmíněná enigmatičnost čili „náchylnost“ filmu k analýzám či třeba freudovským výkladům [De Palmu ale psychoanalýza nezajímá, jeho filmařská senzitivita je čistě "povrchová", reflexní]. DAHLIA je prostě film bohatý, byť nedokonalý, a to rozhodně platí i po druhém shlédnutí. (18.08.2006)

Není to úplně ono, ale svědomitá výprava a feeling let 40. plus dokonalá Mia Kirshner celek velice povyšují. (04.02.2009)

Jestli má být Black Dahlia novodobá pocta filmům noir, tak děkuji pěkně, ale to se tedy moc nevyvedlo. Tahle nudná zamotaná patlanina by neobstála ani jako samostatná detektivka, natožpak jako výtvor, který má představovat jakési umění. Herecky hvězdně obsazené, nicméně značně nevyužité. Hartnett je solidní vypravěč, jako herec je ovšem mnohem horší a postava kterou hraje se k němu jaksi nehodí. Několik kvalitních přestřelek ano (vynikající zvuk), typicky extravagantní De Palmovy vychytávky s kamerou a nasvícením, ovšem ani to nestačí. Impotence scénáristů je značná a divák se již po několika shotech utápí v tuně jmen, které nemá šanci pobrat ani kdyby mu šlo o život. Neustále mě hryzal takový zvláštní pocit, že film tohoto typu se do současného světa už jaksi nehodí. Ač výtečně vypiplaná výprava a kulisy, pořád jsem měl pocit, že kolem postav na chodníku projede negr v mustangu s muzikou puštěnou na plný koule. (08.04.2007)

Velkopanská expozice dějové překombinovanosti (co taky chtít od noiru), kterou projasňují LAHŮDKOVÉ režijní nápady a kamerové hrátky (návštěva podivné rodinky, boxerské utkání...). Hodně zamrzí prvotní nesrozumitelnost a odsunutí zajímavějších postav do pozadí (Eckhart, Johansson), Hartnett je na plátně příliš a po nějaké době začne být protivný. Z filmu je cítit jistá odtažitost, to ovšem připisuji na vrub určité fajnovosti a "hry" pro zasvěcené - dnes již dekódováno. Kromě výše zmíněných aktiv/pasiv se Dahlia může pochlubit rozhodně nejlepší kompozicí Marka Ishama, k níž nejlépe pasuje přívlastek "výtečná". Na závěr se sluší podotknout, že bývaly dny, kdy pro mne De Palma nebyl zrovna vysněným šálkem čaje, o jeho filmech si vesměs myslel své, ale tohle období je už naštěstí pasé. Díky své zručnosti a jedinečnému humoru ustál mou slepeckou negaci a přiznávám, že mi uštědřil vpravdě mistrovský knockout. Prostě muž, který se směje! (09.08.2008)

Rozčarování tu bylo a jak velké!! Těžkopádnější a tu a tam kostrbatý příběh (s čítankově noirovou atmosférou) a především hvězdné obsazení, které zůstalo daleko za očekáváním!! Hartnettův výraz se od úvodních minut téměř nezmění - v závěru se ale chlapec snaží; chybí výraznější protihráč a ani ženské představitelky Hilary Swank (dva Oscary za hlavní roli) a Scarlett Johansson (čtyři nominace na Zlatý glóbus) nepředvádí nic zásadního, druhá jmenovaná je navíc pohříchu nevyužitá. Vážně jsem kolikrát nevěděl, která bije a zřejmě nebudu sám. Rozpačité, že nemůžu jinak!! (08.02.2007)

De Palma se rozhodl natočit film ve stylu Neúplatných aby dokázal, že ještě nepatří do starého železa. A to se mu vydařilo. Hodně dobrá detektivka, které vévodí skvělý casting, (od Hartnetta začínají, po Fionu Shaw konče). Škoda jen, že jsem se místy trochu nudil. Ale zase na druhou stranu, těch "míst" nebylo tolik, abych nemohl dát čisté nadprůměrné hodnocení. P.S. Hilary Swank to s dlouhými vlasy fakticky sekne! (07.03.2009)

Tak tohle mě dost překvapilo. De Palma natočil vynikající poctu filmům noir, která dokazuje že ještě nepatří do starého železa. Hartnett mi opět dokázal, že je talent, protože zde je opravdu výbornej a opravdu mi sem sednul. Aaron Eckhart taky hrál výborně, akorát ty holky tam neměly moc co hrát, škoda. Prostě vynikající film, kterého sráží jenom trochu pomalejší první polovina. (15.04.2007)