Pokání

Ještě předtím, než se pustíte do čtení tohoho komentáře, tak bych chtěl upozornit, že bude poměrně dlouhý a možná bude obsahovat i nějaké prvky, které by mohli docela hodně spoilnout film, takže vy, kteří právě teďka čtete tento obsáhlý výklad a ještě jste neviděli samotný film, tak v tutu chvíli vám doporučuji s tím přestat a zároveň vám tímto sděluji, že můj názor k filmu je ve zkratce: úplně nejvíc, moc, parádní, luxusní film, který opravdu stojí za to, abyste se na něj podívali, protože to je něco, co si nesmíte nechat ujít. Tak, a ještě před samotným komentářem bych se chtěl omluvit těm, kteří pokračují ve čtení tohoto komentáře a říkají si, že je to nudné a že ten kdo psal, tak asi není normální, ale věřím tomu, že ten, kdo si ho přečíst chce, tak si ho prostě přečte bez nějakých zbytečných řečí. Tak a teďka něco málo k hlavním postavám. Keira Knightley je velice sympatická herečka, ale nejen to. Je to herečka, která opravdu dokáže zahrát snad cokoliv. Když projeví nějakou emoci a vy jí sledujete, tak byste prostě neřekli, že je to herečka a že hraje v nějakém filmu, ona to prostě nehraje, ona neumí hrát ve filmu, ona tím žije, přímo se v tom vyžívá. Její synchronizace těla i duše je na takové úrovni, že např. když se topí ve vodě, tak vás to prostě nutí brečet, slabší nátury to vezme natolik, že s ní soucítí až moc a mají chuť se taky… no však vy víte co, radši to nebudu dál rozebírat. Dále, když je nějaká milenecká scéna, tak je prostě tak dobrá, že i když byste byli, když to řeknu slušně, neplodní, tak vámi burcují hormony natolik, že byste byli schopní oplodnit i tisíc žen (a pokud jste žena, tak byste byli schopni porodit tisíc dětí). Dále James McAvoy, tohoto herce neznám natolik dobře, ale ve filmu Pokání hraje mistrovsky. Ať už je v jakékoliv scéně a v jakémkoliv prostředí, tak se chová, ano překvapivě také, jako by tou scénou žil a jako by byl buď voják, milenec, anebo kavalír. Ale abych se dostal i k dalším věcem a ne jenom k hercům… tak třeba hudba. Sladění hudby se zvukem psaní na psacím stroji byl nápad opravdového génia, kam se na to hrabe Einstein. Hudba byla pěkná, přibližovala lépe atmosféru a spolu se zvukem psacího stroje vás pomalu, ale jistě vtahovala do filmu, jako když nějaké tornádo odnese 5 čtyřpatrových činžáků s tím, že ještě ani zdaleka neskončilo. Scénář je také velice pěkný, hlavně srozumitelný a další velké plus, které jenom šlechtí tento film. Nesmím samozřejmě zapomenout na scénu na pláži, která byla dlouhá asi 5 minut a neobsahovala jediný střih. Možná by se to dalo částečně přirovnat k tomu, když sledujete hokej s tím, že obě strany hrají aktivně a agresivně a hra se pět minut nepřerušuje a oba týmy mají spoustu šancí dát gól. A jednou z posledních věcí, na kterou bych chtěl upozornit, tak je samotný konec filmu. Byl velice zajímavý a mě osobně to překvapilo, ale také mě to zaskočilo asi tak, jako když vám nad hlavou z ničeho nic prosviští kriketový míček velikou rychlostí. No, snad jsem na nic nezapoměl, pokud máte nějaké názory ohledně mého komentáře, tak jsem otevřený jak kritice, tak i kladným ohlasům, takže bych chtěl poděkovat všem, kteří vydrželi a přečetli si komentář až do konce a přeji příjemný zbytek dne. (24.10.2012) (méně) (více)

Velice podivný film, který mě v první polovině spíše nudil, a začal být zajímavý a zábavný až v okamžiku, kdy se hlavní hrdina Robbie Turner dostal do Francie a bojoval proti postupujícím Němcům. Jinak to byla spíše o romantice, dramatu a pocitu viny. Anglie, rok 1935. 13ti letá Briony Tallis, nejmladší dcera bohaté rodiny Tallisů, žijící na velkém panství, se snaží sehrát divadelní hru. Z okna špehuje svou starší sestru Cecilii a syna hospodyně Robbieho Turnera, do kterého je Briony zamilovaná. Cecilie a Robbie se pohádají u fontány a Robbie omylem rozbije vázu a křičí na Cecilii, aby zůstala na místě, protože na zemi jsou střepy. Cecilie se vysvleče a skočí do fontány, aby vylovila jeden z kousků vázy. Briony to pozoruje z okna a špatně si to vyloží - myslí si, že Robbie je násilník. Robbie sepisuje dopis pro Cecilii, aby se jí za tento incident omluvil. Nakonec se odváže a napíše tam, že chce lízat její vlhkou kundu. Sice nezamýšlí, aby se tato verze dostala k Cecilii nebo ke komukoliv jinému, ale omylem jí vloží do obálky a požádá Briony, aby ji doručila Cecilii. Dopis s formálnější a slušnější omluvou mu zůstane v ruce. Až po odchodu Briony si uvědomí, že do obálky vložil sprostý dopis, ale je pozdě. Briony si dopis také přečte a vše vylíčí své sestřenici Lole, která Robbieho nazve "sexuálním maniakem". Na návštěvu dorazí Paul Marschall, přítel staršího bratra Briony, a zdá se, že jej Lola přitahuje (jo, měla cosi do sebe). Před večeří jsou Robbie a Cecilie společně v knihovně a Robbie se omlouvá za svůj prasácký dopis, ale ona mu vyzná lásku. Začnou spolu vášnivě píchat u skříně v knihovně, zatímco dovnitř vejde Briony a myslí si, že Robbie její sestru znásilňuje. Během večeře se Lolini bratři - dvojčata - ztratí v domácnosti a začne pátrací akce. Během pátrání najde Briony venku u jezírka Lolu, jak je znásilňována nějakým mužem, který po odhalení prchá. Obě dívky si začnou povídat a Briony je přesvědčena, že to byl Robbie, ale Lola je zmatená a nesouhlasí s tím. Robbie najde dvojčata a vrátí se do domu, kde na něj všichni napjatě čekají. Je okamžitě zatčen, navzdory Cecilinému naléhání, že je nevinný. Stačí svědectví Briony a Loly, společně se sprostým dopisem, aby byli všichni přesvědčení o jeho vině. Nyní dojde ke střihu a dostáváme se do roku 1940. Během války je Robbie propuštěn z vězení pod podmínkou, že vstoupí do armády a bude bojovat ve Francii. Je oddělen od své jednotky a vydává se pěšky do Dunkerque. Vzpomíná na to, jak před šesti měsíci potkal Cecilii, nyní zdravotní sestru. Briony má 18, je z ní kus ženské a také se stala sestřičkou na staré sesterské jednotce Cecilie v nemocnici svatého Tomáše v Londýně, kde vládne hlavní sestra a udržuje tvrdý režim. Jsou zde vidět těžce zranění a popálení vojáci, nic pěkného. Píše své sestře, ale ta jí nemůže odpustit zatčení a odsouzení Robbieho před lety. Robbie je nemocný, zraněný, bloudí po Francii, ale povede se mu dorazit do Dunquerku, kde čeká na evakuaci. Briony se později dozví z novin, že Paul Marshall, který už dříve mluvil o tom, že bude vyrábět tyčinky pro armádu, nyní vlastní továrnu na výrobu potravin pro armádu, a chystá se oženit s Lolou. Briony se účastní svatby a uvědomí si, že to byl Paul, kdo tehdy znásilnil Lolu. Briony navštíví Cecilii a nabízí jí, že navrhne opravu svého svědectví. Najde tam také Robbieho a je z toho překvapená. Briony se omluví také jemu, ale on je stále rozzuřený z toho, že nepřijala zodpovědnost za své činy. Nakonec se všichni uklidní a začnou řešit, jak uvést záznam o svědectví na pravou míru. Je zde akorát problém s tím, že násilníkem byl Paul, který si vzal Lolu a ta proti svému manželovi nebude svědčit. Zajímavé, chlápek znásilní ženskou, a ta se s ním pak ožení, jako by se nic nestalo. O desítky let později je Briony postarší a úspěšnou spisovatelkou a poskytuje rozhovor ke své nejnovější knize, autobiografickému románu Usmíření. Zde se dozvíme, že od roku 1940 bylo všechno jinak! Překvapivý závěr jinak celkem zdlouhavě a podivně natočeného filmu, u kterého jsem měl chvilkami problém udržet pozornost. Ale aspoň jsem se ponaučil - není vždy dobré věřit své intuici, soudit lidi na základě předsudků a poté podat proti někomu křivé svědectví a zničit té osobě život. (15.04.2023) (méně) (více)