Edith Piaf

Kdysi jsem četl biografickou knihu o Edith, která byla strhující. Totéž jsem si tedy sliboval i od tohoto filmu. Její život má tolik zvratů, že by to mohlo být úžasné téma pro strhující film. Mohlo by být, ale není. A je to velká škoda, když už se podařilo najít naprosto úžasnou ideální hereckou představitelku hlavní role. Marion Cotillard je dokonalá. Filmu však škodí neustálé skoky v čase, které nejsou nijak provázané - než stačí jedna scéna vyvrcholit, skočíme o x let dopředu či dozadu bez nějakého zjevného důvodu. Střípky z jejího života jsou také vybírány celkem prazvláštním způsobem. Neúměrně dlouho sledujeme Edithino dětství a pak si režisér vybírá především momenty, kdy je Edith na dně - více prostoru taky mohly dostat světlé okamžiky - takto ani není moc zřejmé, proč je ta věčně nadrogovaná, sotva se pohybující paní, které je něco přes čtyřicet, vlastně tak slavná. Mnohé scény jsou nedotažené. Za Edith přijde vojáček a zazpívá jí jednu z jejích nejslavnějších písní, ona je nadšená a píseň vezme, ale čekal bych, že pak se objeví scéna, kdy ji Edith zazpívá a bude to velký úspěch... Místo toho vojáček odejde, a konec - skočíme zase jinam. Režisérsky výborná je scéna, kdy se Edith dozvídá jistou tragickou informaci a i pár dalších scén je velmi slušných. Problém je v délce, nepromyšleném výběru scén a jejich (ne)uspořádání. (16.06.2007)

Ak nemáte radi Édith Piaf, šansón, či biografické filmy (ani ja nie som ich priaznivec), tak jediný dôvod, pre ktorý sa skutočne oplatí film pozrieť, je výkon Marion Cotillard. Táto Francúzka bola najväčšou hybnou silou filmu, najsilnejším ťažným strojom. Kto by pred pár rokmi povedal, že béčková herečka známa najmä ako naivná filmová priateľka známeho marseillského taxikára, po pár filmoch siahne na Oscara. Veľkou škodou je, že väčšinu filmu je na Marion ako ťahajúcej lokomotíve postavený celý dej, ktorý predstavuje súpravu niekoľko desiatok vagónov, a ktorý samotná Marion jednoducho nie je vždy schopná utiahnuť. Celkové herecké obsadenie prakticky stojí za pozornosť len v úvode a závere. Posledná polhodinka má už neskutočné grády, tragické vyvrcholenie, časové prestrihy tiež naberajú na intenzite, spočiatku sa zdajú byť vyrušujúce, po pár prestrihoch som si uvedomil, že to bola naozaj dobrá voľba. Samotný životný príbeh mohol byť teda určite o pár minút kratší, pomohlo by to. Samotné spracovanie bolo ale nad očakávania, ako pocta pre Édith je film ako celok určite to najlepšie, čo mohla dostať. 75%. (19.04.2009)

„Čo robíte, ak nespievate?“ – „Štrikujem.“ Na jednej strane (to nie je plus ani mínus) tradičný filmový životopis slávnej speváčky, od úspechov po pády, od šťastia po alkohol, od lásky po nenávisť, od detstva po smrť. Za mínus by som označil priveľa postáv (chaoticky priebežne vypadávajúcich z deja) a zbytočné skoky v čase, ktoré v divákovi vyvolávajú zmätok. Plusom je Marion Cotillardová (DOBRÝ ROČNÍK), ktorá podáva taký (v dobrom... aspoň myslím) maniakálny „prehrávajúci“ výkon, že by sa bez problémov vyrovnala i ako Jokerova (Heath Ledger) sestra v TEMNOM RYTIEROVI. Najviac sa mi ale páčil „beh do schodov“. To bola jedna z mála scén, obsahujúcich život. Zvyšok bol koprodukčný kalkuk. (28.05.2011)

Febiofest .. Scénář: Olivier Dahan, Isabelle Sobelman .. Edith Piaf, skvělá francouzská šansoniérka, Edith Piaf, životem těžce zkoušená ženská. Její životopisný příběh po scenáristické stránce nepřináší mnoho nového, příběhová linie sleduje celý její život rozdělený do několika důležitých časových úseků. Trochu mi vadila časová nesourodost, kdy se různé epochy prolínají až trochu moc zamotaně a nepřehledně. Když už jsem u těch výtek, ještě zmíním, že kamera je v několika vypjatých scénách trochu moc roztřesená a nepřesná, ale to jen výjimečně, jinak Tetsuo Nagata předvádí ve většině scén precizní práci. Výborná je taktéž celá rozmáchlá výprava a pestré vizuály, kostými a masky. I režisér předvádí maximum úsilí o zajímavou podívanou a několik scén je jednoduše famózních (za všechno dva příklady: první velké vystoupení a několikaminutová hotelová scéna - no fantazie pro oči). Patřičný je i hudební doprovod a spousta pěveckých vystoupení. Tím bych se rád dostal k tomu nejpodstatnějšímu, k pařížskému vrabci Edith resp. Marion Cotillard. A rovnou se přiznám. Do Marion jsem se zamiloval už v Dobrém ročníku, no po jejím partu v Edith Piaf ji přímo zbožňuji! Perfektně zahrané excentrické výstupy, trhavé a pokřivené pohyby těla i věhlasné pěvecké výstupy na pódiu. Výkon hodný jen pochvalných slov a velkých ocenění. Co dodat závěrem? Výstavní francouzská podívaná, která mi udělala velkou radost a pan Fenič si tímto alespoň trochu šplhnul, když jinak Brněnský Febiofest co do šíře programové nabídky hodně osekává.. Non! Je Ne Regrette Rien! 90%. (04.04.2007)

S politováním musím oznámit, že jsem kvůli zpívající Edith Piaf alias Marion Cotillard úplně oněměla. Moc bych chtěla sdělit všechny své pocity, které jsem při sledování prožívala, ale slovy se to nedá popsat, to se musí prožít. Tak jak pro mnohé byla Edith bohyní, pro mě je odteď bohyní Marion. S klidným svědomím můžu říci, že po vzoru její písně Non! Je Ne Regrette Rien! nelituji ani jedné minuty strávené u tohoto klenotu! (11.08.2010)