Vláda

A nyní se podíváme do politických kuloárů. Fakt mi nemusíte nějak přehnaně děkovat, že vás vemu na takové prímové a distingované místo, ale od srdce napsaný pochvalný vzkaz nebo pugét růží by mě potěšily. Není se čeho obávat, nejde o Parlament České republiky, takže se zde na chodbách nebude probírat předraženej vlašák v místní kantýně, ani alkoholické úlety každého prvního poslance, nutno ale podotknouti, že funkční mechanismy vysoké politiky budou nejspíš všude na světě podobné – intriky, intriky a trocha té diplomacie, když už není zbytí. Seriál sleduje především počínání dánské premiérky Birgitte Nyborg, která se snaží dobře vést jednak svou zemi a jednak svou rodinu, že to bude na obou frontách trochu skřípat je nasnadě. Začne se pěkně zvostra, volbama. Kandidaturu do sněmovny bych bejt váma zvážila, zvlášť jestli jste v mládí nafotili nerozvážně nějaké inkriminující snímky třeba v převleku za Veverčáka Pizizubku, asi byste nechtěli, aby se zrovna tohle dostalo k vašim dětem až vyrostou. No, protistrana se neštítí ničeho a je schopna vytáhnout na vás lecjakou špínu. Pak se musíme vyrovnat nejen s opozicí, ale i s lidmi z vlastní strany (na ty obzvlášť bacha), odposloucháváním („Kolibříku, je tam kauza mrtvej kůň. Máš malej po ruce?“) a nakonec se pustíme do zahraniční politiky, na deset dílů první série docela makačka, že. (13.09.2014)

Nejdůmyslnější tah věhlasného seriálu dánské veřejnoprávní televize spočívá v tom, že láká na nestranný pohled do zákulisí politiky a médií. Jenže ve skutečnosti neukazuje, jaká politika je, nýbrž jaká by měla být. Je pak na divácích samotných, aby si uvědomili kontrast politické linie i vystupování zdejší hrdinky vůči reálným politikům. Při tom ale scénáře nikdy nesklouznou k naivitě a naopak nechávají Birgitte Nyborgovou procházet zásadním obloukem z idealistky po nesmlouvavou političku zocelenou vládními tahanicemi i často donucenou ke kompromisům neslučitelným s jejím výchozím přesvědčením. Zatímco žánrový "House of Cards" staví na utvrzování předsudků o zlovolnosti a prohnilosti politiky, čímž divákům ospravedlňuje jejich distancovanost od politiky, v jádru bytostně politický "Borgen" popsaným kontrastem stimuluje nahlédnutí politické situace a motivuje k voličské aktivitě. Současně skrze jednotlivé politické problémy řešené v jednotlivých dílech, které jsou didakticky prezentovány z obou názorových stran, ukazuje divákům kontrast morálního i uváženého a zaslepeného postoje. Ve třetí sérii se vyprávění stejným principem zaměřuje na svět médií, konkrétně těch dle jejich stanov veřejnoprávních a výmluvně ukazuje mor současné vlády managerů, kteří vše posuzují absurdním měřítkem výkonnosti. Při tom všem seriál v základu staví na vtahujícím dramatu, díky čemuž pohltí i ty, kterým doposud byly politika či média zcela lhostejné. (10.06.2016)

/Brigitte Niborgová má před sebou první velkou vládní výzvu na postu premiérky. Musí prosadit nový návrh státního rozpočtu. Jenže má koaličně k dispozici pouze těsnou většinu a dva z poslanců za Stranu práce odmítají její návrh podpořit./ XD))))))))))))))))))))))))))))))))) O tomhle se fakt točí seriály? A lidi na to koukají? A baví je to? Jako fakt? Časosběrný dokument rostoucího stromu je zábavnější. (01.10.2016)

Pozoruhodný dánský seriál o skutečné tváři současné politiky a tenkém rozmezí mezi věcí obecnou a sobectvím "těch nahoře" zobrazuje s chirurgickou nemilosrdností a v reálně úzkém rozmezí, kde se tyto tendence prolínají. Grónský "model" nemilosrdně sleduje ambice samosprávy strádající nedostatkem fyzického obyvatelstva i jeho neschopnosti, jež je dána přírodně, se samostatně uživit. Kontrapunkt političky premiérky, ministryně a vyčerpávající se novinářky je dalším působivým bodem pozoruhodného, navíc nanejvýš nápaditého scénáře. "Střeva" americké zahraniční politiky, která přebírá jeden americký prezident od druhého, jsou také nepřehledná. Velmoci zůstávají velmocemi. Zmínku zaslouží i obě dvě titulní dánské herečky Sidse Babett Knudsenová a Birgitte Hjort Sörensenová; jsou vynikající a Dánsko v nich má světové osobnosti globální Thálie. I premiérčin (ministrynin) poněkud lehkovážný a píli a kázeň nepřehánějící syn, který je své matce tolik podobný, a jednorozměrnost jeho nedospělého rádobybouřliváctví, jež by spíše odpovídalo 15 letům propukajícího jinošství, je tu pojednáno pozoruhodně věcně. A schopnost udržet dramatickou dějovou linku a obohacovat ji doslova gejzírem až rafinovaně promyšlených a citlivě do tkáně příběhu zasazovaných prvků je až dechberoucí. Skandinávská kvalita je zkrátka jedinečná a dechberoucí. Nepochybně špičkově světová. Není asi náhodou, že vznikla v dílně dánské veřejnoprávní televize. (23.08.2023)

Západní civilizace je v hajzlu. Proč? Protože politici se místo vládnutí věnují neustálému hašení mediálních průserů, domnělých nebo skutečných. Média, živá jen ze senzací, investují veškeré své prostředky do jejich hledání, čímž nejen odhalují špatnosti a padouchy, ale zároveň systematicky podrývají celý systém. Volič totiž už naprosto netuší, komu a v co vlastně věřit, nalítne pak jakékoliv iniciativě, která přijde s něčím neokoukaným. Politika se tak stává konzumem, změna pravidlem. Vedení státu má na starosti státní správa, která nemusí brát ohled na voliče a jede si v léta zajetých kolejích. Šance na změnu směru či nějaký vývoj je proto velmi malá. Snaha o skutečné vládnutí je závazkem na celý život, který dotyčného politika navíc kompletně zruinuje zejména v osobní rovině. Seriál je vynikajícím portrétem ženy-matky-političky, která se stane premiérkou a postupně se mění z opoziční idealistky v pragmatickou samotářku. Komu se líbilo House of Cards, toto je evropštější a dle mého i mnohem lepší. 80% EDIT: Další série jsou ještě lepší než ta první. S Brigitte se budete jen těžko loučit, je velmi návyková. 100% (26.01.2017)