The 87th Annual Academy Awards

Na vlně nostalgie s bojovníky za sociální spravedlnost. Hlavní cena pro filmy tesknící za časy, kdy Hollywood nedefinovali superhrdinové, 4 Oscaři pro skrz naskrz nostalgický Grandhotel Budapešť, muzikálové číslo připomínající slavné filmy ze zlatých časů americké kinematografie, vzpomínka na jeden z posledních velkých muzikálů Za zvuků hudby, důstojná a přímočará prezentace bez hlášek, které by se za každou cenu snažily jít s dobou, sympatický a vtipný moderátor, kterému vyšla většina vtipů, včetně těch, které důstojnost večera snižovaly (I pooped in a hat). Jestliže byl ceremoniál pojat jako oslava filmů coby kvalitní zábavy, kterou netřeba brát moc vážně (do čehož zapadají i ceny pro eskapistického Birdmana), vítězové jej obohatili o společensky angažované komentáře, tematicky se rozpínající od práv žen, Afroameričanů, homosexuálů a přistěhovalců až k upozorňování na nelehkou situaci osob trpících ALS a Alzheimerem. Inu, každý si přišel na své. Highlights: muzikálový úvod, Everything is Awesome, NPH ve slipech, děkovačka Patricie Arquette, sranda z Travolty, čtení pečlivě střežených tipů. Radost mi udělali zejména Oscaři pro: J. K. Simmons, Patricia Arquette, střih Whiplash, Citizenfour, adaptovaný scénář Kódu Enigmy. (23.02.2015)

Quo vadis, světe? V našich skromných poměrech pokradli skleněné lvy cigáni a za Atlantikem zlaté Oscárky zase gringové. Kam se poděl tolik let budovaný rasismus a geneticky zabudovaná xenofobie? S barvou pleti vítězů a vítězek nemám žádný problém. Tedy tohle se týká pouze těch gringů. Stejně tak nemám problém ani s vítězi, jako takovými. Tedy s jednou brutální výjimkou, a to rovnou v kategorii nejcennější. Může mi někdo, kdo si nepíchá do žíly seškrabanou omítku a nepije ředidlo, vysvětlit, jak tak nehorázná πčovina mohla vyhrát?! Už na profilu té ptákoviny jsem předesílal, že akademickou porotu mohou tvořit klidně i čůráci, takže je nutné počítat s nejhorším možným scénářem. Bum, ono se to opravdu naplnilo. Večer, jako takový to byl pěkný. Viděl jsem tedy cirka jeho druhou část, protože jsem samozřejmě na tak trapnou událost ráčil zapomenout a vzpomněl jsem si čistě náhodou. Naštěstí to ten Gaylord z toho ultra debilního seriálu pořádně natahoval, takže mi nic podstatného neuniklo. Z celého srdce tedy děkuji pánům akademikům, že ocenili to trapné klokaní hovno a znepříjemnili mi několik nadcházejících dní, které budu muset věnovat kompletní psychické regeneraci. (23.02.2015)

Byla jsem smířená s tím, že mi v půl třetí ráno středoevropského času zazvoní budík, já se převalím na bok a moje snažení podívat se poprvé v životě na Oscary bude o rok odloženo (stejně jako loni). Budík opravdu zazvonil, já jsem naladila slovenský televizní kanál... a vydržela jsem do poslední minuty. Nemohu srovnávat s minulými ročníky, ale s Neilovým moderováním jsem byla spokojená, ač jeho úvodní muzikálové vystoupení zůstalo nepřekonáno. Hudební vložky mě až na píseň ze "Selmy" (záběry na plačící publikum si mohli odpustit) velmi bavily, z výkonu Lady Gaga mi až naskočila příjemná husí kůže. Přiznám se také, že po vyhlášení nejlepšího animovaného filmu jsem trochu ztratila koncentraci a přehled o dění na pódiu (chápejte, všechny tikety v háji). Jinak jsem ale byla z celého toho každoročního humbuku nadšená, sošky putovaly do těch správných rukou. P.S. Michaelovo žvýkání během celého přenosu působilo docela dost buransky, ale přesto je škoda, že nezavršil birdmanovskou jízdu. A Reese to slušelo nejvíc! (23.02.2015)

O třídu lepší než předešlý ročník. I přes opravdu dlouhou stopáž se spousty reklam jsem se při živém sledování skutečně bavil a to díky naprosto brilantnímu moderátorovi. Neil Patrick Harris se s tím popral se ctí a každý jeho výstup stál za to. Obzvlášť skeč ve slipech inspirovaný oscarovým snímkem Bridman či neustálé utahování jak z herců tak akademie. Bylo by sice lepší víc výstupů N.P.Harrise namísto přílišných hudebních inscenací nebo některých slabších pasáží programu, ale i tak probdělé noci vůbec nelituji a jsem jen rád, že akademie konečně ocenila i tak neobvyklé snímky jako je právě Birdman a Grandhotel Budapešť. 7.5/10 (25.02.2015)

Když vezmeme herce, jakkoliv trpící nebo nemocné postavy to mají snazší, akademikům jednoduše vyhovují. Favoritka Julianne Moore, která ve snímku Still Alice zápolí s Alzheimerem i Eddie Redmayne, který trpí nevyléčitelnou ALS. Tentokrát ovšem nemám nic proti. Ostatně znovu si každý přišel na své – ten mluvil o homosexuálech, další o právech žen, Afroameričanech, Mexičanech, o smrtelně nemocných.. jenže tahle angažovanost k tomu prostě patří. Když srovnáme s tuzemskými předávacími večery, reakcí publika, celkovou šťávou a atmosférou, nelze nedat minimálně tři hvězdy. Já budu štědřejší. Potěšil mě navíc muzikálový úvod slušného moderátora Neila Patricka Harrise (a pak ve spodním prádle), uvolňování hranic a strefování se do celebrit (Travolta), minimum trapných momentů, Everything is Awesome, čtení pečlivě střežených tipů.. Hollywood prostě žeru!! (11.04.2015)