Superman II: Verze Richarda Donnera

Vždycky jsem předpokládal, že dlouho uváděná a televizemi prezentovaná verze je ta, která je pokračováním prvního dílu. Vlastně pořád je, ale dokud jsem nezískal možnost vidět nedávno uveřejněnou verzi režiséra Richarda Donnera, zjistil jsem, že tohle je skutečným pokračováním Supermana z roku 1978. A o mnoho logičtějším. Postrádané scény v této verzi mi ani moc nechybí. Dokonce i to Supermanovo prozrazení má větší šmrc. To, že zakopne o koberec a dopadne rukou do krbu, mi přišlo jako z nouze ctnost. A Marlon Brando? Jeho "intermezza" dodávají filmu úplně jinou tvář a naprosto odlišný rozměr. Čeho je mi na této sérii líto, je, že si prošel roztržkou mezi režiséry Lesterem a Donnerem. Mohla tak vzniknout úchvatná série, která by dosáhla ještě většího úspěchu a mohla mít o několik procent vyšší hodnocení. Ale nejvíce mě mrzí fakt, že už si nikdy nebudeme moci vychutnat původní dabing s Vladimírem Dlouhým. (23.07.2011)

Původní verzi si pmatuji jen matně, ale řekl bych, že tato verze je méňě rodinná a komediální a to je u zfilmovaných komiksů vždy jedině ku prospěchu. Neustále zlehčování původního filmu komickými postavami svědčí o hlubokém nepochopení žánru komiksu. To, že je zde přibyl herec formátu Marlona Branda nemůže než filmu pomoci. Sice zde občas pokulhává logika, ale film je dalším důkazem toho, že v 99% případů jsou zásahy producentů ke škodě konečné podoby. (21.04.2011)

Tak vzhledemm k tomu, že mě se Superman jako komiks vždycky líbil. I jeho původní verze z 80-tých let. Tak i tahle malinko změněná verze. Nějak moc si nevybauji přesně co v té starší bylo, ale zde jsem si všiml pár úprav co se týče efektů. jinak je škoda, že to není aspoň s titulkama, protože s mojí mizernou angličtinou jsem rozumněl stěží každé páte slovo. ale ani mi to vcelku nevadilo :-) Superman je pořád super. (25.06.2011)

Vážně se mi ten Donnerův sestřih těžko hodnotí, když oba dva díly klasického Supermana bezmezně miluju a i ten druhý mám zarytý hluboko pod kůží... Jsem ochoten připustit, že celé to mesiánské "syn se stane otcem a otec synem" dává vztahu těch dvou větší hloubku (a také větší hloubku Reevovu herectví) a hlavně zodpovídá na otázku, jak se z člověka stal opět superhrdina, ale to šlo i u původní verze, i když to byla spíše otázka domýšlení. Velmi mě pobavil režisérův vzkaz na konci titulků, týkající se zacházení se zvířaty při natáčení v osmdesátých letech a škodlivosti kouření...zkrátka, až mi někdo podá důkaz děsivosti scén s bombou na Eiffelovce a jiných takových, budu možná ochoten změnit názor! :-) (02.01.2014)

Poslední pokušení Kal-Ela. Výrazný upgrade Lesterovy nechtěné parodie. Podíl komického a tragického je dokonce vybalancovanější než v prvním filmu. Vážné je od nadsazeného zřetelně odděleno. Otázky takřka existenciálního rázu (nesvoboda spasitele odsouzeného k zodpovědnosti nad osudem lidstva) se řeší v romantické linii. K odlehčení slouží trampoty vesmírných návštěvníků, kteří přesto budí více respektu než Luthor a dokáží si postupně podmanit ideologický (média, vláda) i represivní aparát (policie, armáda). Prezident se sice stále dobrovolně podřizuje Supermanovi, ale vlezle patriotistický nádech ve filmu již chybí (ačkoli všechny symboly USA, Washington Monument, Socha Svobody i reklama na Coca-Colu, musí být v závěru uvedeny do původního stavu) – důležitější než vlast je pro vyprávění osud rozpolceného protagonisty. Epilog není zasvěcen nadosobním ideálům, jde v něm o hrdinovu osobní satisfakci. Rozumně dlouhý režisérský sestřih druhého Supermana je mnohem více než jednička ukázkou ekonomického vyprávění. Hlavní dějovou linii něčím obohacuje každá z postav, motivace jsou – vyjma slečny Tessmacherové (která po jedničce nemá důvod Luthorovi dále pomáhat) – zřejmé, paralely výstižné (Luthor se má ke generálovi jako Lois k Supermanovi), v každém prostředí se setrvává tak dlouho, dokud není plně vyčerpáno (čím dialogové scény působí lehce divadelně). Druhý Donnerův Superman není tak bohatý na hloub ukryté významy jako ten první, ale minimálně skutečnost, že otec pro syna představuje překážku v započetí plnohodnotného milostného vztahu, jistou psychoanalytickou hodnotu má… 85% (17.06.2013)