Sebevražedný oddíl

Vysoká očekávání Sebevražedný oddíl neplní, zásadní průšvih to ale rozhodně není. Jistě, celá záletka je dost vratká, půlka postav málo prokreslená a finále je nejslabší částí filmu. Pořád ale dostanete svěží a tónově vyladěnou akční řežbu, jíž kraluje cool Deadshot a vyloženě parádní Harley Quinn. Když to Will Smith kropí, je to kinematografická extáze, a to samé platí pro většinu scén s Margot Robbie. Je tedy škoda, že tyhle dva dobíhá jen Viola Davis (Letův Joker nemá na oslňování moc prostoru) a že řada věcí zůstala na půli cestu. Ayer si i přesto zaslouží pochvalu - DCčkový feeling trefil na jedničku. Tak to snad lidé ocení! (09.08.2016)

Ne, ne a ještě jednou ne. Tak tady se pokazilo, co se dalo. A přitom to mělo takové dobré ambice. Charismatický Deadshoot, Harley a překvapivě i Enchantrees. Kvalitní soundtrack. Možnost využít černého humoru, oplzlostí a dalších. Jenže ouha... Soundtrack a vyjmenované postavy fajn. Vtipy končí tam, kde začíná trailer s hudbou od Queenu - opravdu, více tam toho nenajdete. Chatrný příběh vypadá, jako by se mělo jednat pouze o roztáhnutý teaser. No... Martha v BvS dává asi stejný smysl, jako většina tohoto filmu, kterému rozhodně neprospělo, že nedostal R-Rating. Nechci tomu však úplně křivdit. Své momenty to mělo a 3D je super. (18.08.2016)

Bez debat o třídu lepší než letošní Batman vs Superman a fajn oddechovka. Hodně mi zde ale chyběla práce s postavami a propracovanější děj, ten je totiž opravdu jednoduchý a rozvinutý na příliš malém prostoru. Nikdy by mě pak nenapadlo, že z tak ikonické postavy jakou je Joker, dokáže někdy někdo udělat vedlejší a nepodstatnou figurku. Vážně, kdyby Joker ve filmu nebyl, nic by se nestalo. Velice slabý mi pak přišel i hlavní záporák, kterého si za pár měsíců nebude nikdo pamatovat. V zásadě jsem se ale u filmu bavila, v žádném případě se nejedná o takovou katastrofu, jak si přečtete ve spoustě zahraničních recenzí, jen zkrátka film nenaplnil vysoká očekávání a obrovský potenciál nedokázal využít. Třeba příště. (08.08.2016)

Asi tu nemusím zmiňovat, že jsem se na Sebevražedný oddíl hodně těšil. Po filmové Sahaře v kinech za poslední měsíce, byl právě tenhle film kouskem, který se mezi ostatními novinkami pěkně vyjímal. A i díky traileru to vypadalo jako velký mazec. Přiznám se, že očekávání jsem měl podobné, jako u Watchmenů. Nekorektní anti-komiksárna, která jde silně proti proudu. Jenže to by Sebevražedný oddíl musel být úplně jiný film. Tak nejdřív něco k plusům a ty jdou doslova k hercům. Sebevražedná banda je dle očekávání zajímavá a nelze si je neoblíbit. Také Jared Leto jakožto Joker je naprosto luxusní. Dost možná nejstrašidelnější Joker ve filmové historii. Jen s tím problémem, že ve filmu skoro vůbec není. Film přesto, a teď už přecházím k negativům, s nijak objevným příběhem nepřichází a ještě ho vypráví dost nešikovně. První třetina filmu je čisté epizodické seznamování s jednotlivými postavami. Druhá třetina je pak seznámení s mimozemskou entitou, které sebevražedná jednotka bude čelit, a ze které jde minimálně velký respekt. No a poslední třetina je jedna velká týmová akce. Hlubší smysl v příběhu nehledejte. Nicméně akce je solidní. Režisér David Ayer ji nedělal poprvé. Jenže po shlédnutí jsem měl pocit, jak kdybych viděl další obyčejný komiksový film, kterých je v posledních letech hrozně moc. A nebo jsem možná měl příliš velká očekávání. Proto tedy tři hvězdy. Jo a soundtrack je sice fajn, ale ve filmu to vyzní tak strašně vynuceně, až se tam vlastně vůbec nehodí. (16.08.2016)

Nezapomeňte, jsme padouši... Tož já mám dojem, že zapomněli docela dost. A ta nejdůležitější věc ze všech, nejdůležitější, ta, co mě štve nejvíc, ta, co mě naštve hned na začátku a už mě to nepustí až do konce: Když už ve filmu chcete používat písničkový soundtrack, tak do těch písniček nekecejte! Když se rozhodnete použít skladbu jako vyjadřovací prostředek, nechte ji vyjadřovat. Když pustíte písničku jako první věc, která je ve vašem filmu slyšet, uvádí ho, navozuje náladu, nastavuje pravidla, nechte ji hrát bez přerušování delší dobu než nicotných patnáct vteřin. Nezeslabujte mi House of the rising sun, sotva začala působit, abych místo toho slyšela někoho říkat: -"Čas na polívku. Večeře. Floyde, pojď ke dveřím." -"Jenom kamarádi mi říkají Floyd." Vážně byla tahle dialogová výměna tak zábavná, potřebná, originální a poutavě provedená, že si zaslouží překrýt megamocný časoprostor manipulující tajná přání vyjevující baryton Erica Burdona? Nemyslím si. Nekecejte mi do mojí hudby. Nedělejte to. Ne. A jenom úplný šílenec a sebevrah (sic!) takovému barbarskému zacházení podrobí v jednom filmu dobrých dvacet tři písniček. Hanba. Hanba. Hanba. (05.12.2016)