Ve znamení raka

Cathy jsem si zamilovala a její černý humor taktéž. Moc povedený seriál, u kterého si vždy ráda odpočinu. Líbí se mi, že je zde ukázán život takový, jaký je. Není tu nouze o úmrtí, rozchody a věčné konflikty matky se synem a všechno je naservírováno bez zbytečných okolků. Vždy jsem překvapená jak se u jednoho dílu dokážu nasmát a přitom se za 5 minut málem rozbrečím. Jo, moc mě to baví! (14.10.2013)

Dokud jsem nenarazil na tenhle lehkonohý seriál, nevěřil bych, že se kolem rakoviny dá natočit úsměvný příběh naplněný optimismem a humorem, aniž se vytratí tragika neodvratnosti nepěkného a příliš brzy přicházejícího konce. Lví podíl na tom má herectví Laury Linney, které nedovolí vetřít se nevkusu, kýči, sentimentu... (19.10.2013)

Nebude trvat dlouho a Cathy coby cynickou učitelku, která nebojuje jen s rakovinou, ale také se svým pubertálním synem a trochu natvrdlým manželem, si zamilujete. V jednu chvíli budete natahovat z dojemných řečí o podstatě lidského života a hned na to se budete smát (nebo aspoň usmívat) sarkastickým řečem. Sledovat, jak může rakovina zachránit člověka od stereotypu a dát mu novou chuť do života, mě opravdu baví.. (05.05.2012)

Úžasně svěží, vtipný, svižný komediální seriál (nejen) o rakovině :o) Akorátní stopáž dílů, skvělí představitelé všech rolí (!) a až na zcela nepatrná a v rámci žánru tolerovatelná zaškobrdnutí o klasická americká, tématická klišé - vynikající! (po 10.díle). 25.9.2011 (po 12.díle druhé série): po menším zaváhání zkraje druhé série, kde se tvůrci najednou nemohli rozhoupat, zda skočí z žánru svěží komedie o rakovině na vlnu vážného moralizovaní o rakovině (a nakonec se rozhodli zůstat u komedie, páč právě tohle nesourodé spojení fungovalo fantasticky), jeden z nejlepších a nejzábavnějších seriálů. (12.07.2011)

Obsahuje spoiler, ale komu to nedojde vzhledem k tématu, ten se snad ani nemá co rozčilovat. Učitelka Cathy je domácí puťka ve středních letech, má syna puberťáka, manžela, co se jako puberťák chová, maniodepresivního bratra, který dobrovolně žije na ulici, a otravnou starou sousedku, která ráda kazí veškerou zábavu všem kolem sebe. Když se Cathy dozví, že má rakovinu v pokročilém stádiu a nejspíš z toho nevyvázne živá, konečně si řekne "a dost!" Jak to tak asi opravdu bývá, paradoxně teprve díky smrtelné chorobě Cathy začíná opravdu žít a života si plnými doušky užívat, což je pro diváka většinu času vysoce zábavné a sem tam dokonce i hodně vtipné. Nicméně ve výsledku The Big C stejně nedokážu vnímat jako komedii, konec konců tahle sympatická mamina umírá a s postupujícím časem si to více uvědomuje ona i všichni kolem ní, s čímž se mění i ráz seriálu. Scénář je výborný a umně střídá úsměvné chvilky s těmi vážnými a v určitých chvílích mu nedělá problém vyvolat potoky slz (finále první i druhé řady to zvládají s přehledem), čemuž napomáhá výborná Laura Linney. Vůbec celá partička okolo ní je ohromně sympatická (snad až na syna Adama, který pokračuje v tradici nesnesitelných seriálových puberťáků, ale co už, puberťáci asi nesnesitelní být mají) a proto vidět čtyři pět dílů denně není problém. Největší otázkou od začátku seriálu samozřejmě bylo, jak se tvůrci vypořádají s nevyhnutelně zdrcujícím koncem, a s potěšením musím konstatovat, že po slabé a prakticky zbytečné třetí řadě je finálová čtvrtá emocionální jízda od začátku do konce. R.I.P. Cathy Jamison... (15.01.2012)