Superman II: Verze Richarda Donnera

Donnerův cut vypráví skoro ten samý příběh jinými způsoby a je zajímavé porovnat ho s původní verzí pro čistě cinefilské potěšení. Kromě snesitelné délky proti jedničce platí ty samé výtky jako u jedničky (extended cutu) - kromě stylové výpravy to strašně zestárlo, postavy se chovají jako s nízkým IQ (novinkou je trouba Kal-El Lois a jeho hloupý nápad, jak vyřešit randění s Lois, která tady oproti jedničce výrazně zlepšila svou dedukci a občas působí i chytře). (10.07.2021)

Konečně po dlouhých 26 letech jsme měli možnost vidět film tak, jak si jej asi Richard Donner při původním natáčení Supermana a Supermana II(natáčelo se tehdy zároveň) představoval. Ano, stále tu jsou nudné pasáže, jež prostě časem zastaraly. Jsou jimi bohužel hlavně akční a soubojové scény(teror kryptonské trojky v malém texaském městečku; přepadení bílého domu a i souboj se Supermanem v ulicích Metropolis). Na druhou stranu "nová" verze Supermana II obsahuje i výborné pasáže s Jor-Elem v podání Marlona Branda. Také odhalení pravé Clarkovy/Supermanovy totožnosti Lois je mnohem lepší. Úvodní scéna na Eiffelově věži mi rozhodně vůbec nechybí a ač právě sled událostí v úvodu filmu působí trochu neurovnaně, tak musím uznat, že se mi donnerova verze líbí více, než ta lesterova(jeho práci však nijak nesnižuji, dokončit film, jenž je ze 70% již natočen, z něhož navíc odejde jedna z důležitých vedlejších postav, je opravdu složitým úkolem). (23.12.2010)

Mno tak existence Donnerovic cutu alespoň pomáhá uklidnit divoké teorie o tom, jak zlé studio sebralo mladému auteurovi jeho nekompromisní vizi ve prospěch prostoduché rodinné zábavy. Připitomnělé jsou totiž obě verze naprosto stejně. Při znalosti obou cutů ale můžeme alespoň studovat ten střet dvou naprosto odlišných režijních přístupů - donnerova dynamického, postmoderního a novohollywoodského a Lesterova veskrze staromódního, odkazujícího svojí tříkamerovou metodou do období Hollywoodu 50. a začátku 60. let. Chybějící příšerné scénické sekvence z Paříže či od niagárských vodopádů, za kterými Lester stojí, budiž největší odebranou hodnotou tohoto sestřihu. Druhý díl jinak zůstává i nadále líně napsanou pitominou, která strádá zejména kvůli špatným záporákům a z toho vyplývajícího nefunkčního spektáklu. Dokud jsme v prvním díle viděli, jak Superman čelí přírodním katastrofám a lidským úkladům, mohli jsme si uvědomovat jeho schopnosti a síly na povědomých elementech. Když se ve vzduchu zpomaleně pere se třemi personifikovanými archetypy zla (touha po moci, touha po násilí, touha po utrpení), naráží akorát na limity tehdejších technologií. Superman II nebyl dobrý film v žádné verzi, ale při znalosti obou střihů alespoň nabízí zajímavý náhled střetu mezi mladou a klasickou režijní vizí. A můžete se zde alespoň rozloučit skrze některé dříve nepublikované scény s přece jen strašně roztomilou dvojicí Christopher Reeve a Margot Kidder. (24.02.2021)

Poslední pokušení Kal-Ela. Výrazný upgrade Lesterovy nechtěné parodie. Podíl komického a tragického je dokonce vybalancovanější než v prvním filmu. Vážné je od nadsazeného zřetelně odděleno. Otázky takřka existenciálního rázu (nesvoboda spasitele odsouzeného k zodpovědnosti nad osudem lidstva) se řeší v romantické linii. K odlehčení slouží trampoty vesmírných návštěvníků, kteří přesto budí více respektu než Luthor a dokáží si postupně podmanit ideologický (média, vláda) i represivní aparát (policie, armáda). Prezident se sice stále dobrovolně podřizuje Supermanovi, ale vlezle patriotistický nádech ve filmu již chybí (ačkoli všechny symboly USA, Washington Monument, Socha Svobody i reklama na Coca-Colu, musí být v závěru uvedeny do původního stavu) – důležitější než vlast je pro vyprávění osud rozpolceného protagonisty. Epilog není zasvěcen nadosobním ideálům, jde v něm o hrdinovu osobní satisfakci. Rozumně dlouhý režisérský sestřih druhého Supermana je mnohem více než jednička ukázkou ekonomického vyprávění. Hlavní dějovou linii něčím obohacuje každá z postav, motivace jsou – vyjma slečny Tessmacherové (která po jedničce nemá důvod Luthorovi dále pomáhat) – zřejmé, paralely výstižné (Luthor se má ke generálovi jako Lois k Supermanovi), v každém prostředí se setrvává tak dlouho, dokud není plně vyčerpáno (čím dialogové scény působí lehce divadelně). Druhý Donnerův Superman není tak bohatý na hloub ukryté významy jako ten první, ale minimálně skutečnost, že otec pro syna představuje překážku v započetí plnohodnotného milostného vztahu, jistou psychoanalytickou hodnotu má… 85% (17.06.2013)

Dvojka pôsobi po dejovej stranke ovela kompaktnejsie. Ma to pribeh, ktory od zaciatku niekam jasne smeruje. Jednu liniu tvori suboj zo zloduchmi, ktori prisli ovladnut svet. Bohuzial Zod a jeho trapni poskoci pôsobili jak tupci z beckoveho filmu. Sice maju plnu hubu kecov o ovladnuti zeme, ale jedine na co sa zmohnu je nicenie. Ovela lepsie pôsobi dramaticky vyvoj Supermana pri jeho snahe stat sa kvôli Lois Lane clovekom. Dokonca aj chemia medzi nimi funguje ovela silnejsie ako v jednotke. Brandove poucanie tentoraz vyznie tiez osudovejsie. To ma skutocne bavilo a skoda, ze to nemalo väcsi priestor. Namiesto Zoda a jeho tupcov mohol byt za hlavneho zaporaka znova Hackman, ktory aj na mensom priestore Zoda uplne zatieni. Suboj medzi Supermanom a Zodom ma vôbec nebavil. Bolo to take nekonecne poletovanie a strielanie rôznych paprskov z oci a pritom bolo jasne, ze sa im nic nemôze stat rovnako ako to nemohol schytat ziadny prizerajuci sa clovek. Ale sa mi pacili poletujuce a vybuchujuce auta jak z nejakeho Emmerichovho filmu. Divne pôsobil koniec, ktory kopiroval zaver jednotky v ktorom sa tiez vsetko vymazalo a vratilo spät. Lesterovu verziu si uz nepamätam, takze neviem, ci je Donnerova lepsia, ale pokial je infantilnejsia ako tato, tak ju uz vidiet nechcem. Dvojka je s jednotkou pekne prepojena, takze sa rozhodne oplati vidiet ak vas bavil prvy diel. 6/10. (20.05.2017)