Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

Chaos, girl power a rozkošně šílený australský klenot Margot Robbie. Se zelenovlasým kriminálníkem Jokerem to neklaplo, mezi mnoha zlouny se tak culíkatá potížistka Harley Quinn ocitá sama samotinká bez ochrany, takže hnedle zbystří tací, kterým jakkoliv v minulosti ublížila. A není jich zrovna málo. Ona ale není žádné ořezávátko, navíc je ve hře vzácný diamant, který je třeba ve spolupráci s dalšími nebojácnými hrdinkami (holt si zrovna vzájemně přijdou vhod) ochránit. Než se k tomu dostaneme, proběhne několik kroků, které nedávají úplně logiku, ale s tím se asi krapet počítalo. Tvůrci nechávají jednotlivé charaktery definovat velmi povrchně, moc se nerozhlíží a sypou jednu scénu za druhou, skáčou při tom v čase, jsou násilní, černohumorní, jízliví, ale prostě tam něco chybí. Nebo možná přebývá. Neprobudilo to ve mně třeba to, co oprsklý Deadpool. Přitom akce má slušnou choreografii, krve se tvůrci nebojí, vše prokládají říznými songy a zvukovými efekty, navíc to má zmiňovanou nevypočitatelnou Margot. Třeba ale druhé zhlédnutí udělá z těch dietních čtyř hvězd poctivější čtyři hvězdy. (10.03.2020)

Epileptická, rozháraná, barevná a zbytečná; taková je celovečerní jízda s Harley Quinn. Je šílené si myslet, že pouhé obsazení ženských postav dokáže zakrýt či rovnou vykompenzovat chabý příběh a nudnou akci – ještě šílenější pak bude, až se ukáže, že to za oceánem možná opravdu stačit může. Samotná Margot Robbie v titulní roli se sice snaží, ovšem její sociopaticky-infantilní póza se po deseti minutách okouká a následně nemá co nabídnout. Zbytek horkou jehlou poskládaného ženského týmu je nevýrazné a příběhy jednotlivých dam jsou až příliš zaměnitelné – především bije do očí, že jediná rovina, v níž se ženy dokážou za něco postavit, je jejich vymezení vůči mužům; víc toho tyto figury nabídnout nemohou. Bohužel ani Mary Elizabeth Winstead nemá dost prostoru, aby něco rozehrála, a tak nejlépe prokreslenou i nejprocítěněji zahranou figurou je paradoxně slizce homosexuální záporák Ewana McGregora. Dokonce ani akce není nijak úchvatná, přestože s choreografií a barevnými efekty zjevně muselo být dost práce. Jenže pod všemi barvami hrajícím pozlátkem je jen šeď a prázdnota, a to je velká škoda. (01.04.2020)

Nebrat. Birds of Prey chtějí být ostrý, možná až kontroverzní film plný drsného a černého humoru, odvážných režijních řešení, silných charakterů a nekompromisní atmosféry. Jenže aby to fungovalo, musel by ten film točit někdo šikovnější než Cathy Yan, která dala filmu celkem zajímavý vizuální look, ovšem naprosto netuší, jak pracovat s postavami a jak mezi nimi budovat vztahy. A vzhledem k tomu, že právě na tomhle by mělo Birds of Prey do značné míry stát, je to celkem problém. Ale ona je možná potíž i v tom, že když jede Harley sólo, ukazuje se, že to moc zajímavá postava není. Tahle týmovka by chtěla mít blízko k Deadpoolovi, ale držkatému žoldákovi drsné holky z Gothamu nezvládají ani dýchat na záda. V akčních scénách to ještě jde, jakmile se však začne s mluvením a budováním vztahů, ukáže se, jak moc nudné tyhle hrdinky jsou a jak celá ta drsnost a odvážnost funguje jen na papíře. Za eRkovým ratingem a divokými barvičkami se marně schovává film, který nemá nápady a většinu času nudí. (05.02.2020)

Mojí těhotné sestře se to líbilo, ale já zkrátka nemám ráda, když ve filmech trpí nevinní. (A jenom pro upřesnění: nemyslím tím, když zkocovinovaná Harley přijde o sendvič, ale když třeba úplně při smyslech Harley s rozběhem napálí plně naloženým nákupním vozíkem do postaršího prodavače, který jen dělá svou práci.) Není to vůbec plynulé a je to strašná nuda, ale vůbec to není tak velký průser, jak jsem čekala. Hudba velmi rušivá. (13.02.2021)

Jak zvyknu poslední dobou vychvalovat castingy, tak tady je naopak ukázkově špatný. Zapomenutá komička z devadesátek Rosie Perez vážnou policajtkou? Ewan McGregor záporákem s nožem u krku malé holčičky? A to mdlé osazenství party Birds of Prey, upozaděné ještě chabou charakterizací postav? Další velké špatné: kombinace úmyslně dětinské “hravosti” která nedokáže rozesmát, s vážnými tóny u kterých až mrazí (svlečení dívky v baru). A neustálá ledabylost v tvůrčí vizi, hloupé a bezcitné režii. (09.03.2020)