Knockin' on Heaven's Door
Klopanie na nebeskú bránu
Režie:
Thomas JahnKamera:
Gero SteffenHudba:
Christian NeanderHrají:
Til Schweiger, Jan Josef Liefers, Thierry van Werveke, Moritz Bleibtreu, Huub Stapel, Leonard Lansink, Ralph Herforth, Hark Bohm, Jürgen Becker (více)Obsahy(1)
Nesmělý Rudi a vášnivý kuřák Martin se setkávají v nemocničním pokoji. Oba přišli do nemocnice na testy a dozvěděli se černou zprávu. Diagnóza: čekatelé na smrt. Láhev propašované tequily jim připomene, že jim i přesto zůstává ještě trochu času žít - tak intenzivně, bláznivě, tak vášnivě jako nikdy předtím. A protože Rudi chce alespoň jednou v životě vidět moře, je pro Martina velkou ctí mu ho ukázat: „Protože všichni na nebesích mluví jen o moři a o tom, jaké je krásné. A kdyby jsi tam nikdy nebyl, nemohl by jsi se potom zúčastnit debaty.” V ukradeném autě a nemocničních pyžamech tedy vyrážejí k moři splnit Rudiho sen. Má to ale jeden háček - netuší, že auto patří gangsterům, v jeho přihrádce leží zbraň a v kufru rovný milión marek. A tak se vydávají prožít svoje poslední velké dobrodružství, a vše nechávají za sebou: zabijáky, policajty, luxusní prostitutky i strach ze smrti... (Butterfly E.G. s r.o.)
(více)Recenze (641)
Docela dobrý film. Zajímavé je, že je dobrý i přestože je německý. ()
Sice je z toho cítit spousta filmů (Pulp Fiction, Drž hubu, Sbal prachy a vypadni), ale Němci se s tímto filmem překonali. Hodně zábavná a zajímavá jízda dvou týpků, kteří mají nevyléčitelnou nemoc a nezbývá jim příliš času, k moři, které nikdy neviděli. Oba si chtějí splnit některé ze svých nikdy neuskutečněných snů a tak se z tvrďáka a kliďase stává nerozlučná dvojka v honbě za dobrodružstvím. Hlavně ze začátku film neměl chybu a některé hlášky byly perfektní. Ale přece jenom si to po celý film neudrží takové tempo. Film bohužel postupně ztrácí a chvílemi je to takové kostrbaté a neuspořádané. Co se ovšem zábavnosti týče, tak film je velmi povedený. Některé komické situace a scénky neměly chybu! 85% ()
Na doporučení jsem se na tento film podívala. Byla jsem překvapená, celkem se mi snímek líbil. Sice ne až tak moc, aby to bylo na plný počet. U mě, kamenem úrazu bylo přehnané napodobování Tarantina, místy mi to lezlo krkem a chvilkami mi snímek připomínal Pulp Fiction. Jinak jsem si všimla, že Klepání na nebeskou bránu má zde pomyslnou nálepku nejlepšího německého filmu. Já osobně německou kinematografii zavrhla už dávno a proto je pro mě překvapením že němci točit filmy umí nebo spíše uměli, tenhle film je toho zdařilým příkladem. ()
Německý film=blbost. Tahle rovnice mi dlouhé roky jako první vyvstala v mysli, když se přede mnou někdo zmínil o kinematografii našich západních sousedů. Ale pak jsem se doslech o tomhle filmu, viděl jsem jeho vysoké hodnocení a pln očekávání jsem si ho tedy pustil. No a nemám slov! Všechna ta chvála, která byla ve zdejších komentářích již tolikrát zmíněna a přetřásána, platí ještě dvojnásob. Opravdu jedinečná a průlomová režie, přesná kombinace černého humoru a otřepané detektivní zápletky a nakonec i velmi upřímné a detailní nastínění obou hlavních hrdinů trochu ve stylu Jarmuschových filmů dělají z téhle šílené a netradiční "last party" jeden z nejlepších evropských snímků poslední dekády.. ()
Já můžu zemřít...budu moct povídat o krásném jadranském moři...proč tohle říkám? Protože v Nebi se povídá jenom o moři...ještě musím dodat, že nejlepší je asi ta scéna u pumpy :-D a BABY BLUE ()
Asi tu budu za rouhače ale... čekal jsem něco víc. Kdysi dávno jsem viděl (název si nevybavuji) film s podobným námětem (road movie a rakovina) kde hlavní roli ztvárnil Timothy Dalton. Tehdy jsem byl z toho paf. Proti tehdejšímu zážitku je tohle o řád horší a dokonce je horší než film Než si pro nás přijde (2007). Zápletka s ukradeným Medákem 230, kufrem plným peněz, partou mafíků a snu o moři byla fajn. Nevadila mi ani zjevná inspirace Tarantinem a to jak střihem, tak hudbou... Strašné však bylo provedení. Tvrdím to pořád Němci prostě nemají humor. Pokud ano tak to dře... A nebo je chyba ve mně. Mám rád inteligentní anglický. Pár vtipů hlavně těch ironických tu ušlo, ale zbytek byla hrůza... Průpovídky mafiánů, policisté, přestřelky ze dvou metrů bez postřelených ... A vůči pitomému humoru zase haprovala zničehonic nasazená filozofická nota o moři a zapadajícím slunci a Nebi.... Delší čas jsem to chtěl vidět, ale trochu mne děsilo to téma. Teď vím, že zbytečně. Jen tak tak za tři hvězdy. * * * ()
Výborná německá hořsko-sladká komedie dvou lidí na konci své cesty. ()
Těla dvou sympatických chlapíků se nebezpečně sblíží s různými formami rakoviny. Nezřízená konzumace tequilly v suterénu nemocnice nastartuje v hrdinech myšlenku, že nechtějí zemřít v nemocnici, ale poslední chvíle života si touží pořádně užít. Vědomi si svojí nepostižitelnosti ukradnou auto, peníze, vyloupí čepací stanic, banku a plní si svoje přání, na které by při běžném způsobu života nemohli ani pomyslet. Jejich cestu k moři věrně doprovází hejno policejních aut a dva zabrždění zabijáci. Je to tak zábavné, jak jen film o dvou umírajících může zábavný být. ()
dokonalá kombinace pulp fiction, drž hubu, policejní akademie, bucket listu, roadtripu, kobry 11 a jánevimčehovšehoještě dokáže rozesmát i dojmout, ale především zaujmout svou lehkostí a hořkosladkým zpracováním... prostě pecka, která nepotřebuje obalit bůhvíjakou třešní, aby z ní byla dokonalá pochoutka! 90% ()
Velmi příjemné žánrové uchopení a svižně a vtipně napsaný scénář ve Vás dokáže namixovat tu správnou příměs humoru, melancholie a sarkasmu. Fóry jsou dobře vypointované, mají potřebnou šťávu (i množství) a přesto Vás film dokáže pevně provázat s hlavními herci tak, že to s nimi budete prožívat. Občasné sarkastické výstřelky a hyperbolické nadsazení některých částí filmu je pak dobře mířenou střelou do vlastních řad... Výsledkem je příjemná podívaná, která má potenciál pro to být kultovním dílem... ()
S rakovinou za lepšími (a akčnějšími, proč si to kurva neužít!?) zítřky. ()
RIP Rutger Hauer. A děkuji nejen za Slzy v dešti... ()
Nesnesitelná lehkost blížícího se nebytí - a jeden z nejstylovějších filmů jaký starý kontinent kdy stvořil. Zběsilá jízda snoubící stejnou měrou humor s akci a jemnou citlivostí o chlapech co nemají co ztratit, a prostě chtějí cítit, že jsou pořád ještě naživu. Tarantino zakořeněný v oduševnělém evropském artu. 9/10 ()
Nemohu si pomoci, ale tento film je podle mě dokladem stereotypu, že Němci neumí točit komedie. Snímek "Klepání na nebeskou bránu" jsem viděl poprvé před lety v televizi a dodnes si pamatuji, jak o něm říkali, že tehdy vrátil německé diváky do skomírajících kin. Když jsem se na něj po letech podíval znovu, pocítil jsem zklamání. Je to veskrze hloupý a komerční film, jehož režisér již nikdy stejný úspěch s jiným svým filmem nezopakoval. Trochu se obávám, že se při hodnocení tohoto snímku příznačně projevuje idealizace, se kterou si stále intenzivněji začínáme spojovat 90. léta - při detailnějším pohledu ale vysvitne, že ta doba nebyla o nic lepší ani horší než jakákoli jiná dekáda. Byly to prostě "devadesátky", a tenhle film je jejich typickým produktem. Při sledování jsem se neubránil pocitu, že jde o velmi přeceňovaný snímek, který navíc strašně zastaral. To, co jeden může vznosně nazývat inspirací tvorbou Q. Tarantina, já osobně shledávám jako prachsprostou vykrádačku, která nesahá původnímu vzoru ani po kotníky. A vlastně mě tam ta dějová linka s dvojicí zločinců-idiotů, kteří se snaží dostat zpět své auto, akorát otravovala, a nejzajímavější mi zde přišel nápad s dvojicí postav, které mají smrt na jazyku a rády by si před smrtí splnily poslední přání. Bohužel, i po této stránce film zklamává, protože se pohybuje daleko za hranicí uvěřitelnosti (mám kupříkladu značné pochybnosti, že člověk s diagnózou leukemie v pokročilém stadiu je schopen sexu s dvěma dívkami), a ve svém celkovém vyznění sděluje neobjevnou - a problematickou - message, že život se dá žít naplno jen s dostatečnou sumou na kontě. To, že si k ní ústřední dvojice na smrt nemocných sympaťáků pomůže přepadením benzinky a banky, film velkomyslně omlouvá odkazem na jejich chorobu, což mi osobně přijde jako velmi zavádějící. Pokud by měli všichni smrtelně nemocní pacienti naráz opustit zdi ústavů a začít vykrádat banky a dávat se na kriminální dráhu, aby si mohli plnit svá poslední přání, pak se obávám, že by nastal konec světa. Je to tak trochu v duchu hesla "po nás potopa" - a aby to bylo vtipné, tak jsou všichni filmoví policajti pochopitelně totálně neschopní, a sem tam do toho jedna z postav dostane svůj záchvat (a když jí náhodou dojdou léky, samozřejmě je lékárna jako na potvoru hned za rohem), aby se taky občas zabrnkalo na vážnou strunu a mohlo se pak v recenzích psát o neotřelé symbióze žánrů. A já si budu stát za tím, že hovno z toho, a tenhle film je svým způsobem jedním velkým políčkem lidem, kteří na rozdíl od vymyšlených filmových hrdinů - zločinců sympaťáků - doopravdy klepou na nebeskou bránu. ()
U mě se to minulo účinkem. Film je hodně srovnáván s Tarantinovým Pulp Fiction, ale to je poněkud zcestné. Je to německé a podle toho to vypadá. Němci nikdy nic kloudného nenatočili. ()
Tvrdé až kruté, přitom však zábavné. Přesně takový film jsem očekávala a dostala. Německé, asi tak. 75% ()
Takhle nevyvážený snímek jsem snad ještě neviděla. Ti dva umírající kluci mi byli děsně sympatičtí, ale pitvořící se gangsteři a policajti by se hodili spíše do hovadin, které režíruje Jaroslav Soukup. Co se týče charismatu hlavních postav, je tento film srovnatelný s "Než si pro nás přijde". Nebýt sekvencí určených pro diváky estrád TV Nova, mohl být srovnatelný celý snímek. Takto musím konstatovat, že Američané si o deset let později dali mnohem více scenáristicky záležet. Jeden z mála filmů, jehož remake byl lepší, než originál. ()
Sympatický Nemec , čierny Arijec a to , že toto je dobrý film , sú strašne zavádzajúce pojmy ! Jednu hviezdičku udeľujem predavačke so žuvačkou , inak mi celá táto trápna hovadina nesekla ! ()
První minuty filmu mě navnadily na pohodovou komediální roadmovie, která se bohužel nakonec nekonala. Příjemná nadsázka se změnila v otravné křepčení a místo cesty za mořem začaly cvakat kouhoutky zbraní, které nikoho nesejmou. ()
„Umírat se dá i stylově“. Netřeba v tom hledat hlubší otisk, (byť základní myšlenka je jasně čitelná), tohle má za cíl „pouze“ pobavit popř. posloužit jako oddechovka, což se taky (tu s větším, tu s menším úspěchem) daří. Knockin´ on Heaven´s door je svěží road movie nesoucí se v notně odlehčeném duchu, ale vždy v pravý moment připomene vážnost situace, tj., že smrt už netrpělivě přešlapuje za dveřmi, v podobě záchvatů hlavního hrdiny. A tak se vám může lehce stát, že v závěru (za ten ostatně ponechávám 4*, byť přiznávám, kdysi na mě snímek zapůsobil o poznání více) dojde i „na pověstnou slzu“. S (osobním) dovětkem na závěr: chtěl bych mít taky takhle „načtenýho“ Tarantina. Tolik k výtkám. P.s. jestli je opravdu v nebi moře, tak už se tam těším. O to větší mám strach, co na mě v tom pekle čeká. Snad aspoň tu tequilu tam mají. P.p.s…… Pinocchiovi jsou 3 roky a Terminátorovi táhne na 7. Primitivní co? Ale (stále) zabírá (alespoň v mém případě :-) ()