Kmotr

Film, jehož první polovinu jsem trochu protrpěl a v polovině druhé jsem toužil, aby nikdy neskončil. Co si pak o takovém snímku myslet? A hlavně, co si myslet o sobě jakožto divákovi? Že jsem se zase nesoustředil, jak jsem měl? Že jsem se spíše díval na rybičky v akváriu, jak si plavou sem a tam, hned vedle monitoru? Ne, to jsem nedělal. Hlučné vzduchové zařízení jsem paradoxně zapnul až v půlce druhé, která mě konečně chytla. Jako nejlepší film všech dob bych byl Kmotra schopen tolerovat ( i když mi tedy nakonec nezbyde nic jiného), kdybych v něm nalezl po obsahové stránce nějaký nezvyklý prvek. Já si prostě nemůžu pomoct, přišlo mi to obyčejné i nepříliš výrazné a kdybych nevěděl, jak moc je tento snímek klasikou a legendou, určitě bych se nesnažil tolik bádat nad jeho kvalitami. Představoval bych si silnější příběh, více působivosti. Akční scény mi nepřišly dvakrát zvládnuté. Myslím tím především rvačku na městské ulici a závěrečný masakr - neuvěřil jsem tomu. Naopak se mi velmi zamlouvaly nikoho nešetřící záběry momentálně zavražďovaných. Rovněž unikátní zjev Marlona Branda působil majestátním a zároveň znechucujícím a hrozivým dojmem. Také Nino Rota mě v druhé půlce přesvědčil o tom, proč je v souvislosti s tímto filmem tak často zmiňovaný. A ještě jednou musím připomenout, že po 90-ti minutách mě celé dílo, z pro mě veskrze záhadných příčin, které nedovedu nijak obstojně vysvětlit, opravdu chytlo a říkal jsem si, jak by bylo fajn tuhle noc nejít spát a stále dál a dál sledovat. Mé dojmy jsou tedy silně rozporuplné. Vůbec si říkám, jestli to na ty čtyři hvězdy cítím....avšak radši to tam prsknu, protože jinak bych si zase v diskusi vyslechl kapky....Teď jsem to ale zkazil, co? Sakra! (17.10.2006)

Klasika, která spíše než emocionálně, zaujme odkrýváním fascinujícně vykresleného světa newyorské mafiánské rodiny a studií její postav. Skrze elegantní filmařinu která nikam nespěchá, protože si chce odevzdaně vychutnat každý kousek příběhu. Hereckým výkonům vévodí neskutečný Marlon Brando s kreativními detaily v projevu, které dělají jeho postavu až magneticky zajímavou. Vznešeně pojmutý a uvnitř smutný portrét lidí s pokřivenými ideály, kterých jedinou nefalešnou hodnotou je rodina. A o jejím rozkladu, protože ne vždy platí pravidlo “jaký otec, takový syn”. Mojí nejoblíbenější pasáží (vedle všech scén s Brandem) je překvapivě ta romantická a jediná vysloveně hezká v celém dlouhém filmu - namlouvání italské venkovanky Al Pacinem a projev úcty k jejímu otci. (05.06.2022)

Z pera Maria Puza a v režii Francise Forda Coppoly, vznikl začátkem 70. let snímek, který nemá dodnes v rámci mafiánsko-gangsterského vyprávění konkurenci. Kmotr - pomalu posouvaný příběh, kde má každičká vteřina, každý záběr či dialog své důležité místo. O vynikajících hereckých výkonech (Brando, Duvall, Caan), už bylo napsáno mnoho, ale mě nejvíc zaujal Al Pacino a proměna jeho postavy. Z počátku je to staršími bratry upozaděný nemluvný mladík, jenž se vrací z války a který nemá v rodině takové slovo. Postupem času však svými činy nabírá vážnosti a v závěru se sebevědomě postaví do čela celého klanu. Bravo! Jeden z největších filmových skvostů, který dostal i geniální pokračování a neméně podařený třetí díl. (11.10.2018)

Jedni slintají, další jsou téměř na vrcholu blaženosti a euforie, třetí litují tří hodin života a ohánějí se ostrými výrazy. Najdou se samozřejmě i tací mezi tím vším, kteří zas tolik na větvi nejsou. Mezi takové se řadím. Jsou filmy, jejichž kvality se těžko zpochybňují. Mezi ně Kmotr zajisté patří. Ale jsou filmy, které mezi zásadní mezníky světové kinematografie nepovažuji. Mafiánský opus s vybroušenými hereckými výkony a několika vydařenými scénami. Nelapal jsem po dechu, neměl jsem pocit nedotknutelnosti a nedosažitelnosti. Přepečlivý Francis Ford Coppola sice je, nějaký strhující příběh však nenabízí. Takový Stanley Kubrick by si s ním poradil krapet líp, troufám si tvrdit!! PS: Běda tomu, kdo nelípne pět hvězd!! (29.09.2013)

Nemůžu hodnotit jinak. Tenhle film sice nevyniká tím, co si asi člověk pod klasickou gangsterkou představí - dlouhými a krvavými přestřelkami, ale naopak nám servíruje úžasnou ságu jedné mafiánské rodiny prostřednictvím velkého kápa Dona Corleoneho (úžasný sípající Marlon Brando) a jeho syna Michaela (geniální Al Pacino), který zpočatku jako jediný z rodiny neměl s mafií a ilegální činností nic společného, ale okolnosti, příležitost a nejspíš i geny dokázaly změnit leccos. Samozřejmě že na pár kulek do hlavy (a nejen do ní dojde), ale tím hlavním jsou zde proměny a vývoj postav, úkoly, které chtějí nebo musí plnit, intriky mezi přistěhovaleckými rodinami atd. Kromě famózních hereckých výkonů je nepřehlédnutelná perfektní režie, díky které téměř tříhodinový film uteče jakoby nic a také nepřeslechnutelně krásná hudba Nina Roty. U mě jde opravdu při vší úctě k Martinu Scorsesemu o nejlepší mafiánský film, jaký jsem kdy viděla a zřejmě i uvidím, tohle už se dneska netočí. (02.07.2006)