Soukromé pasti

1. díl o vetřelci veskrze něžném nebyl tak špatný, jak by se mohlo od nechutně komerční Novy čekat. V podstatě probíral téma, které dnes řeší nejedna mladá dáma...ať už je to problém ženatého milence, či výběr mezi dítětem a kariérou... Taťána roli podala velice důvěryhodně a většinou velmi špatný Vaculík se snad poprvé od doby komunistických "teenagerovek" ukázal jako seriózní herec. Šafránková a Vilhelmová jsou si neskutečně podobné, skoro, jako by dialogy mezi matkou a dcerou byly reálné. V traileru navíc zaznívá hudba z K-PAXu...což je taky takové malé + :) 1. díl Něžný vetřelec ....... **** 2. díl o prima brigádce, kterou jak jsem slyšela využívá poměrně dost studentek. Sandra Nováková ztvárnila svou roli dost zajímavě...vzhledem k její rodinné situaci se asi trochu její pohnutka pochopit dá, nicméně jde o klasickou situaci, kdy si pro vidinu zlepšení životního standardu mladá holka ani neuvědomí, jak daleký dosah můžou její činy mít, kdy se jí velice brzy začnou v běžném životě objevovat "kunšafti". Langmajer je vynikající a přesvědčivý pasák, možná přesvědčivější než doktor :-) Zuzana Bydžovská je stárnoucí, nicméně stále okouzlující "ironická" dáma! 2. díl Fajn brigáda......**** 3.díl o lásce z jiné sféry pro mě zatím nejhorší. Nesedlo mi podání...prostě spoustu věcí (ženská se kvůli sexuálnímu chtíči nevzdá dětí ani za nic! npř.), ani herecké obsazení. Zuzana Norisová u mě není herečka, nevím, ani jí moc nerozumím, když mluví, připadá mi že tak nějak huhňá, nebo co. Koukat se na to dalo, ale po té vysoké příčce předtím dost pokles! 3.díl Jiná láska....** 4. díl - no tak nevím, jestli jsem nezakřikla! Díl o tom, že historie se opakuje a že otěhotnět s otcem svého nastávajícího není tak těžké mi přišel hodně strnulý a opravdu vykonstruovaný. Voříšková na etudu HERCŮ nedosahuje ani v roli nalité vysokoškolačky. Trio Budař, Hanák, Bydžovská odvedlo klasicky dobrou práci, na slabý námět to ale bohužel nestačilo. 4. díl DNA jako důkaz... ** 5. díl rozebírá téma v dnešní době velmi citlivé a to eutanázii. Láska v pokročilém věku, kvalita života v pokročilém věku...kvalita života jako takového. Souhlasím s tím, že každý člověk by měl mít volbu o svém vlastním životě a tento díl pojal otázku žít či nežít velmi citlivě. Paní Vilma Cibulková, paní Emília Vašáriová i pan Jiří Bartoška jsou v mých očích nejen herci, ale především lidé, kterých si velmi vážím. Možná i pro jejich obsazení se nestydím hodnotit díl 5. Láska v MOLL...*****! 6.díl, opírající se o problematiku nevlastních dětí patří, IMHO, k těm horším. Chápu, že takové děti být umí, myslím, že trpělivost, jakou předvedla Aňa Geislerová coby Helena je neuvěřitelná a také jí to nevěřím. Navíc předpoklad, že už se k tomuto problému dostaví zdravotní problémy otce a školní šikana je asi tolik pravděpodobná, jako že si dnes vyjdu na procházku po Marsu, s nanukem s příchutí rajské omáčky! Nejlepší hláška: "Holka co si myslí, že Gucci je sýr" :-D. Díl 6. Malý terorista... * 7.díl si bere na paškál opravdu velice smutné a choulostivé téma a to rodinné zneužívání. Myslím si, že se autorům povedlo velice dobře popsat stav oběti i posun v troufalosti chlípného otce. Musím říct, že Miroslav Etzler zahrál svou roli tak důvěryhodně, až mi z toho nebylo dobře, a Berenika Kohoutová coby Verunka odvedla naprosto vynikající práci. Řekla bych, že má budoucnost! Co říci o příběhu jako takovém? Je to síla a nejhorší je, že to tak bývá. Konec mě velice zdrtil, soucítila jsem s hlavní hrdinkou a opravdu jsem jí přála, aby dokázala zlomit veškeré to zlo, které se na ní sesypalo! Díl 7. Tatínkova holčička.... ***** 8.díl se může zdáti přitaženým, nebo přehnaným, ale překvapivě skoro vystihl počin ženy v situaci pro ni zdánlivě bezvýchodné. Je mi 30, jsem z partnerem, u něhož nemám žádné jistoty, žádné výhledy, chci dítě, ale partner o něj nestojí...co dál? Věřím tomu, že tato situace opravdu může dohnat ženu k zoufalému a neetickému činu, naštěstí pro vás, pánové, většina z nás nedělá na inseminačním oddělení kliniky :-). Skoro říkám proto, že z tématu šlo vyždímat mnohem více! Toto téma se týká více žen, než by se na první pohled mohlo zdát! Volba hereckého obsazení také nebyla tentokrát nijak slavná a i to se odrazilo na výsledku! Je mi líto. Díl 8. Ukradená spermie...*** 9. díl nasadil téma tak standartní a šedé, že se divím člověku, který se do tohoto pustil. Hledání náhrady za vyprchanou vášeň ve vztahu vidíme okolo sebe dnes a denně...je to součástí života, i když netvrdím, že správnou součástí. Pořád jsem čekala nějakou třešinku, něco, kvůli čemu stálo za to se na film dívat...najednou titulky a konec...no co tohle bylo, to teda nechápu, asi si tvůrci potřebovali dát dovolenou od kvality, kterou doteď předváděli. Herci byli prkenní a nesví... darmo mluvit. Díl 9. Smím prosit o lásku.... odpad! 10. díl se už postavil k lidské potřebě milovat a být milován nade vše mnohem lépe! Je to smutné, ale problém zde nastalý se týká více než 50% obyvatelstva této země...ano, všichni to potřebujeme. Ve standartních dnech, ve stále stejných činnostech, v šedých slovech...všichni potřebujeme být milování, být žádáni...někdo své štěstí ve všednosti dní umí vidět, jiný ne...a proto hledá dále. Příběh poutavý a hezky zpracovaný, nejlépe svou roli odehráli Jan Budař a také Ivana Chýlková, coby "věčná matka našeptávačka". Posledních 10 minut příběhu se ovšem zvrtlo v kamerové hrátky, kterými zřejmě autoři chtěli narušit monotématiku, ovšem místo toho udělali ze solidní story frašku. Z původních třech hvězdiček jen kvůli konci hodnotím díl 10. Tři do páru.... ** (17.09.2008) (méně) (více)

Jednotlivá témata, co zatím bylo možné shlédnout, jsou sice na první pohled zajímavé, ale o filmovém zpracování lze polemizovat. Osobně se mi nejvíce líbil díl o studentce, která dělala luxusní prostitutku a o lesbickém vztahu. Ostatní díly byly tak trochu slátaninky všeho možného bez minimální dávky opravdovosti. To, že příběhy nekončí happy endem, je na celé myšlence to pozitivní. Díl první - 3* "Něžný vetřelec" aneb kariéra x mateřství. Velké dilema, více okolností hrálo pro umělé přerušení těhotenství, bohužel. Hlavní hrdinka to měla o to těžší, že čekala dítě s ženatým mužem. Myslela si, že ji miluje, ale jemu vyhovovalo pouze milenectví. To bylo na tom všem to nejsmutnější. Tatiana to zahrála jako vždy moc hezky a navíc jí to díky sex-appealu moc slušelo. Naopak Lukáš Vaculík nepříjemně stárne. Díl druhý -4* "Fajn brigáda" alias luxusní prostituce. Vidina rychle vydělaných peněz přepadne někdy každého z nás i s přihlédnutím, za jakou by to bylo cenu. Myslím si, že v současné době si vysokoškolačky poměrně často na studium přivydělávají jakoukoli formou sexuálních služeb. Tento rozšířený trend potvrzuje aktuálně vyšší potřebu konzumu. Hlavní hrdinka pocházela z vícečetné rodiny, kde každé z dětí mělo jiného otce. Studium VŠ pro ni bylo únikem z tohoto neutěšeného prostředí. Přesto brigáda pokojské tak tak stačila pokrýt náklady na živobytí. Souhrou náhod dostala nabídku k luxusní prostituci, kterou nakonec prováděla po celou dobu studia. Evidentně se jí líbilo vydělávat hodně peněz, přesto udělat za touto kariérou tlustou čáru byl pro ni velký problém. Jak vystihnul její pasák, že bude neustále kolem sebe potkávat minulost. Zamilovala se, její přítel ji chtěl představit rodiče a vida, jeho tatínek byl dlouhodobě jejím zákazníkem. Vztah ukončila, starala se o své sourozence a začala pracovat v organizaci pro ženy nucené k prostituci. Na ulici potkávala muže, jejichž podoba se slila do podoby jediné - zákazník. Díl třetí -4* "Jiná láska" aneb lesbický vztah (k tomu ještě na pracovišti). Vztah dvou žen byl od počátku nabitý vášní, přesto vykazoval známky asymetričnosti. Zralá žena žijící v heterosexuálním manželství, s dvěmi dětmi mladšího školního věku. Její milenka mladá, svobodná, feministicky založená, bez jakýchkoli závazků k někomu či něčemu. Muselo zákonitě dojít ke střetu v pohledu na společný život. Do toho manžel jedné z žen, který naprosto rozčarován nedokázal dlouho pochopit, s kým to vlastně žil. Neustále si namlouval, že to byl jenom úlet, no asi to byla pořádná šoková reakce. Pracoviště vztah dvou žen sice respektovalo, ale s požadavkem tutlání na maximální mez. To jsou klasické reakce nás Čechů. Být konformní a normální. Odsoudit homosexuály a lesbičky, připsat jim určité rigidní stereotypy nebo je prohlásit za choré. Stojí nám to za to? Zuzana Stivínová byla skvělá, Zuzana Norisová prkenná a kýčovitá. Díl čtvrtý - 2* "DNA jako důkaz". Zjistit v dospělosti, že ten, koho považuji za vlastního otce, ve skutečnosti mým otcem není. A dozvědět se to v situaci, kdy mu chci zachránit život dárcovstvím kostní dřeně. Silné kafe. Honza Budař se ukázal, velmi příjemně mě překvapil. Zbytek příběhu mi přišel stupidní, to s tím těhotenstvím jeho přítelkyně. Vůbec to tam nezapadlo. Díl pátý - 1* "Láska v moll" aneb asistovaná sebevražda. Tento díl mi v mnohém připomínal Hlas moře, který však oproti české verzi vynikal svou poetičností a hloubkou. Byl nejméně o 200 % kvalitnější. Láska v moll v sobě zahrnovala kombinaci šíleného kýče a snahy vzbudit debatu na téma eutanázie. Jiří Bartoška jako stárnoucí spisovatel se zašlou slávou a uhasínajícím ethusiasmem si přestal vážit života po mozkové příhodě, která ho upoutala na invalidní vozík. Ocitl se v osidlech dvou žen, z nichž jednu miloval, ale žil s tou druhou, která mi připomínala hyperprotektivní obětavou matku. Jako lékařka porušila Hippokratovu přísahu a obstarala smrtící lék, který nemocnému podala jeho opravdová láska. Jak se asi cítily, jedna i druhá a co na to ta třetí - smrt? Jen tak mimochodem, Bartoška s Cibulkovou vypadali jako dokonalá dvojka, vyžilí vychlastaní kuřáci. A jaký byl Jirka za mlada fešák. Třeba v Sanitce mu to fakt seklo a to nekecám. Díl šestý - 1* "Malý terorista". Jak dovede být dítě kruté k potřebám otce-vdovce je neuvěřitelné, ale zároveň vzhledem k dnešní době nepříliš překvapivé. Z psychologického hlediska je situace, kdy si otec nebo matka najde nového partnera, pro dítě hodně stresující. Ztrácí své výsadní postavení, musí se dělit atd. Roman Zach zahrál otce racionálního, který svého syna bral jako rovnocenného partnera, přesto byl v jistých situacích výrazně bezradný. Chůva, která s chlapcem prošla obdobím nemoci a smrti jeho matky, se stala jakoby členem celé domácnosti a chlapec si na ni zvykl. Žil v domnění, že žijí jako taková normální rodina. Do stereotypu však vstoupila nová žena, což byl kámen úrazu. Zakončení tohoto dílu mi přišlo jako utopie, zejména souvislosti a takový umělý šťastný konec. Aňa hrála celkem dobře, ale ta jeji image ji jaksi nesluší a kazí to dojem. To Zuzana Kajnarová působí přirozeně a oduševněle. Díl sedmý - "Tatínkova holčička" -. neviděla jsem, nevím jestli bohužel nebo bohudík Díl osmý - "Ukradená spermie" - mezi 1* a odpadem. Asi je to na zbláznění se pokoušet o dítě, když to ne a ne nejde. A nedokážu si představit mužovo ego, když je problém na jeho straně. Ztvárnění se mi nelíbilo, stejně tak výkony. Hodně slabý díl Díl devátý - "Smím prosit o lásku?" - odpad. Děj zbytečně natahovaný, na takového gaučového chlapa bych se vykašlala dávno. Jenže Zdena Studenková mu dávala neustále šanci, až to vzdala. Jaká to konzervativní žena. Díl desátý - "Tři do páru" - 1*. Nesedělo mi tam hodně věcí. Honza Budař jako buroš, co nosí ponožky do sandálí a půvabná a elegantní redaktorka v lodičkách. Protiklady se asi fakt přitahují. Potom, jak Martha Issová k nevěře svého chotě přistupovala poměrně chladně, to já bych vyletěla z kůže a mstila se ažaž. A ta psycholožka působila jako afektovaná a hrůzostrašná fiflena, co si ani do huby nevidí. Vždyť psychologové umí vypadat a jednat jako civilní lidé. Neházejme je do pytle jako afektované, atraktivní, sexy nebo úplné pošuky. Jsou to vesměs normální lidi. Tyto postřehy však nemění nic na tom, že tento příběh byl něčím zajímavý, aspoň někomu přichází povědomý, stejně jako dialogy. Nachytala jsem se při tom, že jsem předvídala, co řekne ten druhý a on to fakt řekl. Přemýšlím také nad tím, čí to vlastně je chyba. Každý z nás má svatosvaté právo se zamilovat, to je podle mě otázka hormonů a tento proces prostě neovlivníme. Leda silnou vůlí podobající se vůli kněze. A zůstat s někým kvůli dětem, nevím nevím. (03.10.2008) (méně) (více)

Pořad „Soukromé pasti“ se prezentuje jako projekt, který reálně zobrazuje problémy a úskalí dnešní společnosti. Otázkou však je, zda se televizi Nova opravdu podařilo vytvořit seriál, který ukazuje dnešní problémy v povedeném kontextu, nebo jedná-li se jen o další bulvární kousek, který poslouží místo čtení Blesku. „Dvanáct televizních filmů o důležitých věcech života pokaždé nabízí jiná herecká obsazení a témata, mimo jiné třeba: Kariéra, nebo mateřství? Jak přežít stárnutí? Lze být prostitutkou na chvíli a nezničit si život? Co je víc než krása a sláva? Co dělat, když mě miluje můj otec? Je euthanasie přijatelná?“ Tyto věty mají „Soukromě pasti“ na svých internetových stránkách. „Neckář se zhroutil v slzách. Muž si amputoval nohu pilkou, protože neměl na lékaře! Bob Klepl, Kolaps, náhlý převoz do nemocnice.“ A tyto věty má „Blesk“ na svých stránkách. Pokud bychom měli porovnat způsob propagace pomocí titulků, nenalezli bychom jich mezi „Bleskem“ a „Soukromými pastmi“ mnoho. Otázkou je však: „Proč?“ Přesto, že jsou propagační teorie u obojího stejné, jedná se o dvě naprosto jinak prezentující se média. Zatím co „Blesk“ je bulvární, „Soukromé pasti“ se na vlastních internetových stránkách představují těmito slovy: „Soukromé pasti jsou volným cyklem dvanácti televizních filmů z produkce televize Nova. Série filmů, v nichž se představují nejlepší čeští a slovenští herci, rozebírá zlomové životní situace, které dobře známe a do nichž se zpravidla dostáváme především vlastním přičiněním.“ Každý by v jednotlivých dílech samozřejmě čekal, jak zpracování problému (v mezích), tak i jeho následné řešení a nikoliv pouze co nejvygradovanější problém bez jakéhokoliv řešení. Celý děj Soukromých pastí je navíc dělán na efekt a postaven na několika základních pilířích bulváru. Ukažme si to na jednom jasném příkladu, na dílu „Tatínkova holčička“, který sami tvůrci nazývají nejkontroverznějším. Mně se ale zdá, že se spíše jedna epizodu, která v sobě měla nejvíc senzací, na něž přilákala diváky. „Krize v rodině! Otec se zamiloval do své dcery. Jak to dopadlo? Došlo i na choulostivé momenty a dcera se bála vše přiznat. Jaký bude další vývoj situace?“ tak by zřejmě vypadal perex článku o „Tatínkově holčičce“, pokud aby měl být napsaný stejným stylem, jakým je zmíněný díl natočen. Samozřejmě bychom mohli stéle uvažovat o tom, že šlo o projekt, který si pouze „spletl cestu“ a nechtěně z celého projektu vyšel nepovedený kousek. Tuto domněnku však vzápětí vyvrací nadpis jednoho z doprovodných textů na samotných stránkách „Soukromých pastí“: „Nejkontroverznější díl Soukromých pastí již DNES! Takhle se natáčely choulostivé scény“ Člověk má po přečtení nadpisu dojem, že již od první chvíle vzniku pořadu se zde žonglovalo s myšlenkou udělat vše pro sledovanost a to i za cenu, že příběhy, se kterými budou tvůrci pracovat, budou bulvární. Takže co je tedy seriál „Soukromé pasti“? Jedná se o pořad upozorňující na důležitá fakta dnešní doby? Jde o nepovedený kousek? Nebo tvůrci záměrně vytvořily bulvární seriál těžící z neštěstí cizích jen a pouze kvůli vysoké sledovanosti? Všechna fakta jednoznačně ukazují na poslední bod – tedy na zamýšlený bulvární seriál. A takto seriál vnímají i jeho diváci. To dokazují některé komentáře pod dílem „Tatínkova holčička“: „je to supéééééééér. Zvlášť ta scénka v koupelně nebo v posteli.“ nebo „jo bzl to super diiiiiiiiiiiiil fakt nejlepsiii“.¨ Měl by se tedy „Blesk“ bát televizního konkurenta? (18.01.2014) (méně) (více)