Green Lantern

Nebetyčný průser, který se dá vidět jenom díky povedené trikové stránce. Scénář je pouhá zhovadilost díky které na komiksové universum spousta lidí nahlíží z patra. A přišlo mi jako by se Campbell ani nesnažil. Vysověně odporný (bože to čelo!) záporák v podání Petera Sarsgaarda je pro "příběh" zbytečná postava a Reynolds Jordana zvládá uhrát taky jen tak tak. Opravdu se mi líbil, sice máklý, koncept prstenu zhmotňujícím představy nebo policie vesmíru, protože nabízel materiál pro prvotřnídí zábavu a ne tenhle odvar. Ani nevím proč tomu ty tři dávám. Možná Blake Lively, možná. (23.09.2011)

Na první pohled je všechno tak, jak má být. Ryan je sympaťák, Blake mokrým snem každého heterosexuála, který není slepý, trikařům někdo štědře platil přesčasy a nad tím vším drží ruku osvědčený hitmaker Martin Campbell. Jenže funguje to jenom napůl, ne, spíš tak na třetinu, protože zhruba tolik si ukousne ‚civilní‘ svět. Ten, kde lucerny svítí zeleně, se snaží bezbřehou naivitu zahalit do laciné pompéznosti, která asi vychází už z komiksu, ale na mě to působilo jak laciná pouťová atrakce, která (ruku na srdce) vypadá pěkně debilně. Není to nuda, furt to bliká, někdo pořád žvaní (docela často i vtipně), ale chybí tomu ona kapka oduševnělosti, která ze stejné pozice předem zatraceného záprtka určeného k hanobení, vysekala o půl roku dříve jednoho Asgardského boha. (12.10.2011)

Parafrází slavného Pratchettova výroku „v každé tlusté dívce je hubená dívka a spousta čokolády“ bych řekl, že i ten nejrozporuplnější film skrývá nějakou pravdu či lekci ze života. Třeba Green Lantern udílí přese všechnu svou průměrnost jednu velice užitečnou lekci všem scénáristům: můžete si vytvořit obřího lovecraftovského démona (Parallax), se kterým film operuje v první polovině, stejně vám ale ve druhé půli nezbude než nasadit i jednoho ryze lidského záporáka (vědec Hector Hammond), protože se samotným démonem prostě nevystačíte. Tvůrci Thora, který se stejně jako Green Lanthern nezdál pro filmové plátno moc vhodný, také věnovali pár minut Frost Giantům a Destroyerovi, ale ve výsledku koncentrovali veškerou energii na vytvoření záporáka v lidském Lokim a slavného protivníka Thora, mořského hada Jörmungandra, raději úplně vynechali. Ačkoliv by s tím kritici antropocentrismu asi nesouhlasili, filmovým tvůrcům zkrátka nezbývá než padoucha co nejvíce polidštit, nebo jej alespoň co nejvíce vztáhnout k člověku. Proto Lovecraft neustále zdůrazňoval, že jeho obrovské nestvůry jsou vlastně nepopsatelné či nevyslovitelné, a Ridley Scott v prvním Vetřelci zbudoval s designéry na neznámé planetě havarované kosmické plavidlo doslova mimozemských rozměrů, ale posádku nakonec konfrontoval s poměrně malými vetřelci, a tvůrci ostatních pokračování už si s nějakým vetřelčími základnami nebo planetami nedělali vůbec hlavu. Jak zobrazit skutečně obří monstrum a nemuset si vedle něj vymýšlet ještě lidské záporáky, to je hádanka, která se zatím žádnému umělci vyřešit nepodařila. Velký monstra fungují spíše v imaginativní rovině a Parallax z Green Lantherna, který musí nakonec ve druhé půli vyklidit pole pro Hectora Hammonda, je toho dobrým důkazem. (10.10.2011)

Triky, pravda, trochu z levnějšího kraje, ale jinak super! Průlety vesmírem, galaxiemi, cizí planety nebo závěrečný souboj na pokraji nedobrovolné kremace, kdy měl zelenáč štěstí a neolízla ho nějaká větší sluneční erupce, to všechno tvořilo příjemný koktejl filmové zábavy. S fantazií si skutečně pohráli. Nějaké ty nutné techtle mechtle s celkem sympatickou pilotkou, jejichž románek mi silně připomínal love story Supermana a Lois, tam být musely, což je pochopitelné. Moc mi tam neseděl hlavní představitel zeleného ochránce vesmírného míru. Když měl na očích masku téže barvy, tak mě silně rozesmával. Takový, trošku, pakoidní výraz. ;-) (15.06.2016)

DC Comics si pro svůj filmový kontr proti Marvelácké záplavě nemohl vybrat lépe... kdyby se k tomu celkově postavil úplně jinak:P Takhle bych za sebe skoro neváhal říct, že si nemohl vybrat hůř. Hal Jordan je zastydle pubertální floutek živící se zkušebním pilotováním, hřešící na svůj herecky nepoužitelný ksicht (tedy ksicht Ryana "gods be praised, že se s ním Scarlett rozvedla ještě než spolu zplodili ekvivalent Agáty Hanychové" Reynoldse), a svou rádobyadrenalinovou totální nezodpovědností tu a tam přinášející haluzové výsledky maskuje své do krve rozdrásané nitro vyvěrající z jedné z nejdebilněji natočených scén "osudové smrti" za dlouhá léta. Na superhrdinských filmech mě nejvíc baví, jak ten jejich svět svým způsobem dává smysl - v případě Zeleného Lampáša můžu ale leda tak trpět jako to zvíře Peter Sarsgard (který mimochodem podává velmi svérázný výkon sestávající hlavně z kvílení a ječení), protože v Green Lanternovi nedává smysl vůbec, ale vůbec nic. Od podivuhodného nabíjení zelené energie až po naprosto WTF způsobem se relativizující moc "ultimátního zla" Parallaxe... o chování lidí k Jordanovi ani nemluvě. Pozitiva tu jsou, samozřejmě, třeba překvapivý osud Tima Robbinse, nebo vizuální efekty, nebo - a to ještě daleko víc než v Gossip Girl - Blakuša Livelyová;) Ale na dvě hodiny je toho teda zatraceně málo, a důkazem té zoufalosti budiž, že jsem to dal natřikrát a s přemáháním - zvlášť když bylo od asi patnácté minuty jasné, jak to všechno dopadne, včetně toho žlutého prstene. Kvůli Marku Strongovi mě mrzí, že dvojka nikdy nevznikne, ale kdyby měla být takováhle, tak je to rozhodně lepší než kdyby se Warneři vzepřeli řeči peněz a šli do toho beze stopy strachu jako "jejich" Zelenáč. Při porovnání s konkurencí z dílny Marvelu dám s bídou šedesát procent. A i k tomu mě zlomilo vlastně jenom vystřelování tisíců paprsků k nebi a to, že tenhle odstín zelené je super;) BTW jak to, že když mají Lanterňácké prsteny nějaký vestavěný komunikátor, tak Jordan po celý film při shromážděních nikomu nerozumí?:) (21.05.2012)