Život a doba soudce A. K. - Série 2

VY POŘÁD S TÍM JÁGREM... Druhá řada jde na vyprávění jinak, do jisté míry obyčejněji a v podstatě se stejným účinkem, jako ta první. V civilním pojetí ve stylu "seznámení s případem - dokazování - vsuvka z Klosova soukromého života - pokračování soudu - různá skrytá fakta případu - pointa" (ne nutně v tomto pořadí) dokazuje, že není třeba všemožných kejklů, ale stačí realita, podpořená adekvátním dějem, herci a režiséry a na kvalitu je zaděláno. Vychází z naší reality, dotýká se každého z nás a druhá řada má i jako celek sympatický a překvapivý konec. 90%. (30.11.2017)

Druhá série skvěle odsýpá, soudní případy jsou zajímavé, David Švehlík je ohromný sympaťák, Daniela Kolářová v roli maminky výborná a pochvalu zaslouží Jaroslav Plesl, moc se mi líbil, no a na závěr musím zmínit Petra Stacha, dal to tak uvěřitelně, že jsem měla chuť kopnout ho pod koleno a doživotně mu vzít klíčky od auta.. Celkově u mě spokojenost a pěkné čtyři hvězdy.. (23.01.2024)

Po geniální první sérii se autoři dopustili klasické chyby, jíž pokračování trpí, a to přeplácanosti. Zatímco původně byl důraz na samotné soudní případy a každý případ byl originální a originálně pojatý, nyní jsou všechny jak přes kopírák a naprosto přesně víte, co se stane už několik minut dopředu. V osobní rovině je rozjeto příliš mnoho linek, z nichž žádná nedostává dostatek prostoru, a některé jsou zcela zbytečné. Obrovské zklamání. (28.11.2017)

Druhá řada možná ani nemusela přijít. Začala poněkud překotně, Adam má z ničeho nic dceru už školačku a to po 3 letech od 1. série? Bydlí s ní u matky v prominentní vile s velkým bazénem, to už není ta z první řady, a hned vedle má celkem zajímavé sousedy. Nutno říct, že tuhle řadu hodně dorovná až poslední díl. Na rozdíl od první řady tu už Adam tolik nebojuje se svými myšlenkami, nelétá už vůbec letadlem a vevesluje, otec zemřel, matka chlastá jak duha, jeho bejvalku někde hledá interpol, jeho kámoš od policie schovává 22 mega a právě tohle to celé nakonec rozčísne. (10.04.2022)

Neuháraně První dojmy: a) Potěšilo: 1. Je to „karakter“, chová se (morálně-volně) konzistentně (i když nechápu, proč leze do cizích baráků, ve kterých jsou navíc na každém čtverečním centimetru kamery …). 2. Závěrečná rezignace tak představuje zcela logické (a potěšitelné) vyústění předchozího děje, nicméně 3. je otázkou, jak toto vše vlastně vnímat; Víme, že A.K. dělal svou práci dobře, ale už vlastně přesně nevíme, zda ho ta práce i bavila, a zda tedy ona rezignace je, či není skutečnou obětí … S tím pak souvisí i výtka (kterou by bylo možno směřovat vůči řekněme třetině dílů „Jistě, pane ministře“, tedy zda A.K. na beztrestnost svého přítele (nadto je otázka, jak moc toho na něho měli) nevsadil příliš mnoho (talár + kompromitující materiály proti spolužákovi, kterého zjevně neměl rád, a jenž zastává značně vysokou funkci). b) Nepotěšilo: 1. Drobnosti: kupř.: Fiala přichází ráno vítězoslavně se stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání (?), aniž by bylo zjevné, kde vzal (přes noc) nějaké podkladovém materiály (kupř. právě to usnesení, že:)). 2. Celá dějová linie s divnými sousedy mi přijde nadbytečná, a bez ní bych měl z druhé série určitě výrazně lepší pocit! 3. Že nevyřešili dějovou linku „Laura“ je sice na jedné straně dobře, na straně druhé se ale nabízí otázka, proč to v tom seriálu vlastně vůbec bylo; pokud totiž nebude další série (moc si nedokážu představit, jak by to dál mohlo mít v titulu „soudce“), nedává mi to celé smysl, a celé to působí jako nechtěný Godot. Celkové dojmy z posledního dílu jsou převážně pozitivní, bylo to napínavé a převážně i uvěřitelné. (31.01.2018)