Svět pod hlavou

Solidní překvápko. Body za nečernobílé ztvárnění totality, v níž tentokrát SNB není jen extraktem komicky tupé hmoty, nýbrž hezkým koktejlem osob, jejichž motivace osciluje někde mezi přesvědčením, vlezdoprdelismem, strachem a prachsprostou zmasírovaností. Většinou je to přesně tak hořce humorné i bolestné, jak být má. Neužil, Kopta a Budař jsou ve svých rolích přesvědčiví a totéž platí pro Trojana, byť u něj zůstává škraloup ze strany scenáristů (přerod není dvakrát věrohodný). Dobové rekvizity a atmosféra potěší - kór když je člověk srovná třeba s ohyzdnou nažehleností filmu Probudím se včera. Největší fatalitou pro mě paradoxně zůstává linie s "cestováním v čase", která je poněkud navíc a poněkud... stupidní. Klidně bych si dal dobovku s prostřihy do budoucnosti účinkujících postav - výsledky i následky by zůstaly prakticky identické, byť by se musely některé dějové linky nahradit. (16.10.2022)

Jsem někde na pomezí 3 a 4, někde kolem 70 %. Je tu spousta věcí, které mi přijdou super, jako třeba samotná cesta do prostředku normalizační éry s celou její nablblostí, předstíráním víry v socialismus, prospěchářstvím, mizernou hudbou (která obvykle v seriálu nesedí, protože vznikla až později - třeba Kristinka iba spí je z roku 1984) a krátkejma tlustejma kravatama. Horší je, že chování postav působí, jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli točí mysteriózní film, krimi nebo crazy komedii. A dost často jsou takhle nevyvážené i jednotlivé epizody. Mnohdy nedává logicky smyl ani chování postav a vlastně i celé společnosti (vyšetřování špionáže). Ta nevyváženost je vlastně typická vlastnost i pro herce, kdy někteří nefungují vůbec a jiní zase skvěle. Taky tu chybí aspoň jediná slušně zahraná ženská postava a nějak koherentní závěr. Ale abych nebyl krutý, je to jeden z nejlepších seriálů, jaký ČT za poslední roky natočila (nejvýš pořád u mne zůstává "I ve smrti sami"). (20.09.2019)

Stranger in a Strange Land. Omlouvám se za tu angličtinu, ale pro klasifikaci komatózního výletu Filipa Marvana nemá čeština tak výstižné označení.. Někdy nemotorný a někdy zase skvělý tanec mezi žánry (existenciální mysteriózní drama, krimi, komedie, groteska), který častokrát výmluvně ukázal na skutečnost, že směšnost a hrůza jsou sestry. Z role užívajících si herců nutno vyzdvihnout Trojana (jeho detox jater prostřednictvím buzerací Metuzalémů z vrátnic byl famozní), stranické linie se držícího soudruha majora Koptu a především Budaře, z jehož Klementa, oscilujícího mezi legrační figurkou a chladnokrevným zmrdem, šel moskevský mráz. Závěr mohl všechno lehce zhatit, ale jemnocit pana Gilmoura93 nakonec příliš netrpěl a třeba způsob nabytí vědomí (prostřihání se z bezútěšné normalizační klece) jej dokonce nadchl. V poslední době spolu s Labyrintem jediný seriál z dílny České televize, u kterého jsem byl na každý nový díl stejně natěšený jak Špalkovi kluci na sledovačku.. (07.03.2017)

Těsně před koncem, po devátém dílu, mi dává smysl sem napsat. Totalitní past Světa pod hlavou je před sklapnutím Od prvních dílů, které místy budily rozpaky, mi seriál před očima vyzrál tak, že vyzrál i na mě. Okamžiky, kdy mi připadalo, že se příliš uměle tlačí na atmosféru nebo hledá prostor, kam umístit nezbytnou hlášku, jsou zapomenuty, respektive je to tak, že i atmosféru se podařilo vybudovat, konstituční prvky si s divákem dohodnout, vpravit mu rozmezí normality, v níž se pohybujeme, a nechat ho přivyknout. Estetika je akceptovaná. Logika je však nevývratná od samého počátku, sbírá se a zhodnocuje všechno založené a vývoj spěje samospádem ke smrtícímu úderu. Příběh, jak je vyprávěn, vás konečně polapí a zprostředkovaně na sobě i vy zažijete totalitní moc. Předposledním dílem se základní teze, na níž Svět pod hlavou stojí, rozvinula do své nejhrůznější možné logické podoby a maximálně využila svůj ochromující potenciál a vliv, aby dala divákovi úplně pocítit, jak vypadá a co je totalita. Nikoli pouze totalita jako společenské zřízení, to by ještě totalita nebyla, ale totalita, která si systémově učiní absolutní nárok na vaše myšlení sebe sama, vašeho světa a vašeho sebeurčení. Ze seriálu se tím konečně stalo - alespoň právě pro teď - špičkově sklapnuté, důsledně zrežírované dílo-past, které dovede zastavit srdce a rozběhnout mozek, ale také naopak. Nečekala jsem to a jsem upřímně nadšená. Chystali to pomalu a skoro nenápadně, ale mají mě přesně tam a přesně tehdy, kde a kdy mě chtěli těsně před koncem příběhu mít, přiznávám to, jsem jejich divák, vodí si mě - dovedu si teď představit i to, že postkomunistická budoucnost a naše přítomnost je jen fixní idea agenta Filipa Marvana, stejně jako všechny ostatní alternativně zlé konce, které se najednou děsivě a zcela racionálně nabízejí. Dovedu si představit i ty dobré, z nichž stejně nebude možné setřít pel nostalgie a nános prožité bolesti, takže přinejmenším nic laciného či plytkého tu nehrozí. Nemůžu se dočkat závěru a rozuzlení a jen si držím palce, aby bylo stejně překvapivé jako uspokojující. Šance je teď obrovská. *** Zvláštní poznámkou oceňuji, jak se jim podařilo, aby se v jednotlivých dílech vedle Případů majora Zemana odrazil a v novém světle zreflektoval a připomněl i žánr české normalizační televizní kriminálky, sám o sobě děsivý kombinací moralizační tendenčnosti a záměrně vyvolávané hrůzy z existenciální nahoty a civilnosti brutální smrti a vraždění zbavených patosu i jakéhokoli vyššího smyslu (Smrt stopařek, Na kolejích čeká vrah, Vrah skrývá tvář atd.), ať už v dílech o uprchlém bláznovi, který se mstí systému, v případu Orchideje na smetišti nebo paní Martičky, až po vraždu kolegy a pokusy o útěk přes hranice. *~ (02.03.2017)

Po prvních pěti dílech: Sice je to celé postavené na základech, které nedávají mnoho smyslu (všechno nasvědčuje tomu, že je to jen sen chlápka v kómatu - ostatně tuto možnost zvažuje i hlavní hrdina během úvodu každé epizody) + skoro všechny herečky jsou tam hrozné (ať už si pod tím představíte cokoliv), ALE má to jednu výhodu. Je to pecka. V prvních dílech sice trochu ruší sarkastické a trapně doslovné komentáře, které slyšíme z rozhlasu či televize, ale jejich nepatřičnost si zřejmě uvědomili i sami tvůrci, takže tyto později naštěstí úplně vymizí. Humor je na dobré úrovni, i když zatím poslední, dramatičtěji a vážněji laděná epizoda Závadová mládež se mi líbila asi nejvíc. No a Trojan rulez. ( - - - ) Po posledních pěti dílech: Slušela by tomu menší uspěchanost. Klidně bych setrval delší čas u těch poklidnějších vyšetřovacích epizod, jako byla Orchidej na smetišti. A koneckonců, větší prostor by si zasloužilo i nějaké to další poodhalení tajemství z Plachého minulosti. Finálové díly pak působí, jako by scénáristé náhle obdrželi pokyn za každou cenu to nějak urychlit. Celkově by byl Svět pod hlavou materiál na pěkných pár dílů navíc (konkrétně mezi epizodami Smrt špióna a Rodinná záležitost). Škoda. I tak skvělý projekt! PS: Bylo zajímavé sledovat, jak se tomu seriálu díl od dílu lepší hodnocení. No a těm modrým procentům u první epizody (Stín kapradiny) nevěřte. [Za prvé: Byla skvělá. Za druhé: Obsahuje asi nejvíc Plachého hlášek.] To jen lidé ještě nebyli na něco takového zvyklí... Tak. A teď tu naši! (02.02.2017)