Wonder Woman 1984

Pokus o zopakování totožného postupu v jiné retro době dopadl polovičatě. Ať už se hlavní scénárista prvního dílu Allan Heinberg dobrovolně odklidil k seriálům nebo se nepohodl s dalšími tvůrci, u pokračování už jeho jméno nefiguruje a je to znát. Ingredience jsou totiž stejné, ale jakási středová nit, která z dobrodružné pohádky udělala legendární podívanou, tentokrát chybí - a nebo je zašmodrchaná. Nebudu lhát, vážím si staromilské první poloviny, která se chová tu jako Superman od Richarda Donnera, tu jako fantasy béčka téže doby (myšleno v dobrém). Ani tentokrát se zbytečně nestaví propojené vesmíry, jen se jde po cestě komiksů tím směrem, kterým mířily před desítkami let v papírové i celuloidové podobě. A většinu času funguje i v navázání na válečné hrátky, protože jestli má někdo chemii téměř atomovou, jsou to Gal Gadot a Chris Pine. Jak se člověk přenese přes to, že se někdo objevuje v cizím těle a jak je s oním tělem poté nakládáno, zůstane sladkobolná, rozpačitá, ale přesto opravdová a uvěřitelná romantika, kde věřím každému slovu a při libovolně plačtivém prohlášení typu "Už nikdy nebudu milovat," ukápla nejedna slza i mně. Tím ale končí největší pozitiva a se zbytkem si nevím rady. Nemám problém s náturou a směřováním dalších postav, protože i to spadá do obrázkové tradice, ale nevím, proč je Pedro Pascal silou tlačený do módu Rock Me Amadeus a proč je ho v ději asi tak o třicet minut více, než by bývalo stačilo na bohaté prokreslení jeho motivace. Stejně tak časté "vychovávání" diváka je do očí bijící a morálních pouček na téma gender nebo consent mohlo být méně nejen kvůli tomu, že sem žánrově nepasují, ale protože jsou téměř polopaticky servírovány přímo do kamery. A konečně to nejtrestuhodnější. Finální souboj a co z něj vzejde je nejslabší částí filmu, která jak kdyby byla přítomna jen kvůli nutnosti se jakkoli se zápletkou rozloučit. Akce je banální a kvůli šeru neviditelná, závěrečná morální lekce nelogická, kostýmy a masky vůbec nefungují a hlavně se v tu chvíli jde k půl třetí hodině stopáže a jakkoli jsem se u filmu bavil, tohle rozhodnutí nic nestříhat nechápu ani trochu. Patty Jenkins podlehla velikášskému syndromu a Wonder Woman hlavně proto musela na završení trilogie zapomenout. (19.07.2023)

Jasne, v komiksu se da splacat kde co, ale co je moc, to je moc. Zacatek je docela fajn, solidni uvodni akci vystrida skoro az komedie z osmdesatek, ale to tvurcum vydrzi jen chvili a pak to na dlouhy minuty uvazne na mrtvym bode, kdy se nic nedeje, pricemz postavy fakt nejsou natolik zajimavy nebo hrany tak dobrejma hercema, aby to utahli. Scenar je neskutecna spatlanina vsemoznejch ne uplne spatnejch napadu, ktery jsou ale absolutne nedotazeny a ve vetsine pripadu je to tezce dementni, logiku tady fakt nehledejte. Ono celkove celej pribeh s kamenem prani je uz fakt hodne za vlasy pritazenej. K tomu tu mame dva zaporaky nezaporaky, kdy sice ocenuju, ze to neni zase klasickej souboj, ale tezce prehravajici Pascal tu je prakticky nadbytecnej a zombie Catwoman Wiig se dostane k jedny akci. K tomu tu mame jeste opousteni osmdesatkovejch kulis, jak se to zrovna hodi a haldu sympatickejch hercu, ktery resi furt dokola to samy a nemaj moc co hrat. Jenkins je sice schopna reziserka a vizual nebo akce nevypadaj marne, ale scenar ji tak tezce podkopava nohy, ze je z toho jen silene protahovana blbina s silenou stopazi. Slabsi 3*. (16.04.2021)

Režisérka Patty Jenkins svou hrdinku pojímá jinak než její mužští kolegové a mně se její pojetí více než zamlouvá. Silných ženských superhrdinek je v Hollywoodu velmi málo a za každou dobrou z nich jsem moc rád. A ještě jedna věc: Chris Pine je strašně nedoceněný herec. Zaslouží si mnohem víc než jenom v Hollywoodu přicmrndávat. (04.09.2021)

Ve Wonder Woman 1984 jsou scény, které přinejlepším dosahují žánrového průměru, anebo scény, které jsou vyloženě zkratkovité, blbé jak tágo a vrstvící klišé na klišé. Všechno pochybné, co byste třeba takovému Supermanovi z roku 1978 prominuli, protože je přeci z roku 1978 a zároveň byl pionýrem podoby moderních komiksových snímků, se tu tvůrci snaží prodat asi jako cool retro rekvizitu, ale přitom je to jen stupidita scénáře a totální usnutí na vavřínech. Akční scény jsou asi tou nejslabší stránkou filmu. Že Patty Jenkins neumí točit akci a jako mnozí další vše dohání nepřirozeně vypadajícím CGI, jsme zjistili už v jedničce, ale dát do 151 minutového obřího blockbusteru celkem asi jen 4 krátké a nevýrazné akční scény, to je skoro na pováženou. Možná však právě proto mě ani neštvaly tolik, jako v prvním filmu. Jinak je to po všech směrech zapomenutelná podívaná, která letos vlastně dostala více mediální pozornosti, než za kolik ve skutečnosti vůbec stojí. (27.12.2020)

Presne v súlade s názvom je to natočené v duchu komiksových filmov a seriálov z 80. rokov, takže to má šialene stupídnu zápletku s akousi živou verziou Arabelinho prsteňa, bla-bla dialógy, zmätených predstaviteľov (Chris Pine výborne hrá herca, ktorého medzi dvoma dávkami heroínu vytiahli zo šatne a on ani netuší, v akom filme práve hrá), zúfalých zloduchov a veľmi zle natočené akčné scény s lacnými trikmi. Tie našťastie tvoria len asi 10% obludnej stopáže, zvyšok sú pokusy o romantiku, nechcene smiešne drámy a dojáky, alebo iba nudná vata. Do toho Zimmer hučí s akousi techno verziou Morriconeho Misie, otravnou ako všetky jeho kompozície z posledných rokov. Chcem veriť, že je to všetko zámer. Návrat ku komiksovým výplachom z dôb pred prvými X-Men, keď kinám vládli Batman a Robin. Lebo keď sa na to dívam touto optikou, tak sú niektoré scény svojou nemotornosťou a mimóznosťou celkom milé. Ale ak to takto nezamýšľali, tak je to najhorší DC film vôbec, vedľa ktorého sú aj BvS a Liga absolútne pecky. (27.12.2020)