Režie:
Patty JenkinsKamera:
Matthew JensenHudba:
Hans ZimmerHrají:
Gal Gadot, Chris Pine, Kristen Wiig, Pedro Pascal, Robin Wright, Connie Nielsen, Lilly Aspell, Amr Waked, Kristoffer Polaha, Natasha Rothwell, Ravi Patel (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V pokračování očekávané komiksovky se tentokrát ocitneme v osmdesátých letech. Proti superhrdince Wonder Woman budou stát dva záporáci. Max Lord v podání Pedra Pascala (seriál Hra o trůny) a také Cheetah s tváří herečky Kristen Wiig (Marťan). (Vertical Entertainment)
Videa (4)
Recenze (811)
// Skoro až donnerovsky natočená komiksárna, kterou táhnou především Gadot s Pinem, a sráží tradičně špatní záporáci a někdy až zbytečně laskavé kecy postav. Atmosféra osmdesátek je fajn, stejně tak odkazy na původní komiksy, chybí tomu ale lehkost a nějaká výraznější scéna jako byly zákopy v jedničce. 6/10 P. S. nejlepší scény jsou ty, ve kterých hraje hudba z Man of Steel a BvS ()
5/10. Tam, kde první díl sympaticky kombinoval válečnou romanci s pompézním komiksem, se druhý díl rozhodl ve funky atmošce rozehrát šarádu, která se rozpadá už v samotných základech (nedává to příliš smysl). Všemu podráží nohy lenivě sepsaný scénář, do očí bijící nesmysly a tragicky natočené akce, která patří zdaleka k tomu nejhoršímu, co nám komiksové blockbustery nabídli. Taková gumovost, nereálnost a digihnus by snad neprošel i v titulním roce 84 - děs běs. Nad vodou to opět drží ústřední dynamika dvou protagonistů (tentokrát spíše neselhávající Pine) a pár slušných nápadů spojené s danou dobou a komiksovým setupem. Jedničku fakt miluju. Dvojka je bohužel slušné zklamání. ()
Dyslektický Cigán tímto klesl ještě hlouběji ke dnu žumpy Debilních Cypovin a uplácal zatím snad nejstrašlivější a nejnudnější povrchní, megapatetickou homokládovinu ze všech dosavadních adaptací retardovaných omalovánek pro postižence poruchou čtení. Prkenná šišohlavá Židozonka tentokrát devadesát procent hrací doby bojuje výhradně s červenoknihovním poševním šlemem otylých čtenářek Rosamunde Pilcher, aby ve zbývajících deseti tupě usvištěla k naprostému správňactví hormonálně destabilizovanou předpřechodovou trapkomilfku, uboze přiblblého homodžina s odulým obličejem a lacině pomentorovala všechny ty děti s mozkovou obrnou a dospělé po mrtvici. Patricie by zoufale potřebovala k narozeninám vibrátor. Nebo nějakého zapřisáhlého šovinistu se zálibou ve fistingu. Popřípadě by účel splnil i doživotní soudní zákaz přiblížit se k jakémukoliv filmovému studiu. ()
Přirozená ženskost a jakási starosvětská elegance a noblesa Gal Gadot a úvodní triatlon jsou asi tak vše, proč byste (ne)měli Wonder Woman vidět a to jsem přesvědčen, že nějaký sestřih top momentů (asi tak 3-4) bude úplně stačit. Zbytek je jen unylá scenáristická vata, která nectí příliš ani schopnosti hlavní hrdinky a její charakter jako takový, ani fyzikální zákony a vlastně ani nějakou dějovou soudržnost tak, aby se na to dalo v klidu dívat a ne jen nevěřícně kroutit očima. ()
Pokus o zopakování totožného postupu v jiné retro době dopadl polovičatě. Ať už se hlavní scénárista prvního dílu Allan Heinberg dobrovolně odklidil k seriálům nebo se nepohodl s dalšími tvůrci, u pokračování už jeho jméno nefiguruje a je to znát. Ingredience jsou totiž stejné, ale jakási středová nit, která z dobrodružné pohádky udělala legendární podívanou, tentokrát chybí - a nebo je zašmodrchaná. Nebudu lhát, vážím si staromilské první poloviny, která se chová tu jako Superman od Richarda Donnera, tu jako fantasy béčka téže doby (myšleno v dobrém). Ani tentokrát se zbytečně nestaví propojené vesmíry, jen se jde po cestě komiksů tím směrem, kterým mířily před desítkami let v papírové i celuloidové podobě. A většinu času funguje i v navázání na válečné hrátky, protože jestli má někdo chemii téměř atomovou, jsou to Gal Gadot a Chris Pine. Jak se člověk přenese přes to, že se někdo objevuje v cizím těle a jak je s oním tělem poté nakládáno, zůstane sladkobolná, rozpačitá, ale přesto opravdová a uvěřitelná romantika, kde věřím každému slovu a při libovolně plačtivém prohlášení typu "Už nikdy nebudu milovat," ukápla nejedna slza i mně. Tím ale končí největší pozitiva a se zbytkem si nevím rady. Nemám problém s náturou a směřováním dalších postav, protože i to spadá do obrázkové tradice, ale nevím, proč je Pedro Pascal silou tlačený do módu Rock Me Amadeus a proč je ho v ději asi tak o třicet minut více, než by bývalo stačilo na bohaté prokreslení jeho motivace. Stejně tak časté "vychovávání" diváka je do očí bijící a morálních pouček na téma gender nebo consent mohlo být méně nejen kvůli tomu, že sem žánrově nepasují, ale protože jsou téměř polopaticky servírovány přímo do kamery. A konečně to nejtrestuhodnější. Finální souboj a co z něj vzejde je nejslabší částí filmu, která jak kdyby byla přítomna jen kvůli nutnosti se jakkoli se zápletkou rozloučit. Akce je banální a kvůli šeru neviditelná, závěrečná morální lekce nelogická, kostýmy a masky vůbec nefungují a hlavně se v tu chvíli jde k půl třetí hodině stopáže a jakkoli jsem se u filmu bavil, tohle rozhodnutí nic nestříhat nechápu ani trochu. Patty Jenkins podlehla velikášskému syndromu a Wonder Woman hlavně proto musela na završení trilogie zapomenout. ()
Galerie (90)
Zajímavosti (38)
- Děti v závěrečné scéně jsou Alma, dcera Gal Gadot (Diana Prince), a Ace, syn režisérky Patty Jenkins. Ve stejné scéně se rovněž mihne i manžel Gadot, Yaron Varsano, který je s jejich mladší dcerou Mayou na dětském kolotoči. (TwoFace)
- Dvanáctiletá Lilly Aspell (malá Diana) provedla veškeré kaskadérské úkony sama – údajně odvedla lepší práci než její dublérka. (fiLLthe3DD)
- Ve filmu nosí většina lidí boty značky Nike, jen zběžně zde zahlédneme také Adidas či Converse. (cmenda)
Reklama