Wonder Woman 1984

Wyblitá Wolovina servíruje nejdementnější komiksovou adaptaci za poslední roky. 1984x jsem u toho zívl a posledních 10 minut z filmu jsem se věnoval smyslupnějším činnostem. Leštil jsem si displej telefonu, hladil psa, až jsem ho vyhladil a hledal na CSFD adepty na idioty roku. Tož zabavil jsem se. Nostalgický feeling osmdesátek tenhle film neviděl ani přes Google, hudba nevýrazná jako tlustá sousedka ve sprše a to nemluvím o těch hnusných green screenech a efektech, které lámali čínani přes koleno při cestě do dolů na 18 hodinovou šichtu. Při scénaristické kličce se Stevem jsem musel dlouze přemýšlet, jestli je to tak originální anebo debilní, jak už dlouho ve filmech nebylo. Nejsmutnější na feministickém filmu je to, že jediný Chris Pine za něco stojí. To bude zase v ulicích pochodů a uřvaných nán. (30.12.2020)

Kdo čeká 150 minut těžkotonážních superhrdinských orgií, bude nevyhnutelně zklamaný. Během celého filmu jsou prakticky jen čtyři akční scény, přitom za zmínku stojí jen ta s konvojem (protože akční scény s přepadením ozbrojeného konvoje stojí ve velkých filmech za zmínku snad vždy). Zápletku je snadné obvinit z pohádkové naivity (na nějakou dospělou temnotu v duchu Temného rytíře či komiksů Alana Moorea tady opravdu nenarazíte), záměr Patty Jenkins upřednostnit před atrakcemi a blyštivým pozlátkem ušlechtilé ideje a hodnoty ale v žádném případě neodsuzuju. Ostatně zkoušet si hrát na (v současnosti velmi módní) dospělost a temnotu skrze postavu Wonder Woman, která patří mezi ty nejanachroničtější, nejplošší a nejsměšnější slavné komiksové superhrdiny (viz srandovní a laciný kostým a to její "laso pravdy", bože!), by dopadlo tragicky možná už z principu. Oceňuju, že se příběh soustředí jen na pár postav, jichž všech se ústřední téma bezprostředně dotýká, a film tak otravně neuhýbá k zbytečnostem a slepým uličkám. A stejně jako v jedničce i zde je tím nejlepším duo Gal Gadot/Chris Pine (ostatně daná zápletka dostala zelenou možná právě kvůli umožnění jeho návratu) - těm dvěma to spolu prostě sluší, takže na jejich společné (romantické) scény se kouká opravdu příjemně. A finále se mi líbilo, protože jeho epičnost a osudovost tentokrát naprosto nijak nesouvisí s množstvím a kvalitou triků, padajícími mrakodrapy a dalšími obdobnými neduhy současných komiksových blockbusterů. Druhou WW si tak lze (do jisté míry) užít, jen to zkrátka není další monumentální akční běsnění, ale staromilská romantická fantasy. P. S. Z hudby z celého filmu mi utkvěla jen geniální skladba The Surface of the Sun od Johna Murphyho ze Sunshine. A to si velký Hans Zimmer za rámeček tedy rozhodně nedá...! 65 % (31.12.2020)

Wonder Woman 1984 je pomerne starosvetský komiks zjavne inšpirovaný Donnerovým Supermanom a áno, niektoré pasáže drhnú (osobne ma vôbec nebavil úvod na Themiscyre a postava Minervy je komiksové klišé), zároveň ale kameň, ktorý plní priania, je výbornou kostrou príbehu, okolo ktorej sú omotané ďalšie motívy a motivácie postáv. Všetko nakoniec dáva zmysel (vrátane návratu Steva Trevora) a jednotlivé postavy si naplnia svoju cestu (skvelá os postavy Maxa Lorda!). Málo akcie mi paradoxne vyhovovalo a hoc tu narozdiel od jednotky nie je veľa eye-candy záberov, stále je tu niekoľko vizuálne úchvatných scén (prelet cez ohňostroj alebo prvý let Wonder Woman). Za mňa parádny oldschool komiksový film, ktorého kontroverzia mi úplne uniká (druhý Thor, či druhý AntMan sú určite horšie napísané i zrežírované a nedostal sa im takýto backlash). (03.01.2021)

Kdybych už nikdy v životě neviděl žádný film od Patty Jenkins,vůbec by mi to nevadilo. Ne že bych se na její Wonder Woman 1984 nějak extra těšil nebo se řadil k velkým fandům jedničky, ale ty dvě a půl hodiny s Gal Gadot mi ubíhaly stejně rychle jako třeba třicetiletá válka. A jsem přesvědčený, že za to může režisérka, která prostě blockbustery a akční filmy nezvládá. WW1984 má extrémně přepálenou stopáž a bohužel většinu z ní tvoří naprosto bezvýznamná vata. Zasazení do osmdesátých let mi moc nedávalo smysl a film by se mohl odehrávat téměř kdykoliv před Batman vs. Superman. Prakticky nic se tu neděje a když už dojde na akci, je přinejlepším průměrná. Jediné světlejší momenty jsou romantické scény, ve kterých se film může opřít o Chrise Pinea. Největší problémale vidím v tom, že Jenkins chtěla očividně natočit něco, co by připomínalo prvního a druhého Supermana. Tedy naivní komiksovku s jednoduchou zápletkou, snadno rozlišitelným dobrem a zlem a spoustou naděje a optimismu. Nic proti tomu. Jenomže výsledek připomíná spíš Supermana 3 a 4, což fakt nejsou dobré filmy. Celkově Wonder Woman 1984 nepůsobí jako velkofilm z roku 2020, ale jako něco, co vzniklo dva roky před prvním Iron Manem, kdy v Hollywoodu pořád ještě nikdo moc nevěděl, jak zacházet s komiksovými hrdiny a hrdinkami a celý superhrdinský žánr se ještě hledal. A ne, nemyslím to jako pochvalu za oldschool přístup. Jenkins jednoduše natočila ne starosvětský film, ale film, který působí extrémně staře. Krom hezkých kostýmů a výpravy vlastně moc nevím, co na něm chválit a proč bych ho měl komukoliv doporučit. (28.12.2020)

Komiksová bída s nouzí. Už jednička pro mě nebyla žádným veledílem a kdykoliv si vzpomenu na směšné akční finále, je mi do breku. Pořád ale měla aspoň hezkou sekvenci v zákopech a snažila se o pár zajímavých motivů. Ve Wonder Woman 1984 ale není vůbec nic. Dokážu ještě pochopit stupidní zápletku jak z naivních komiksovek 80. let a snahu přiblížit se atmosféře tehdejších žánrovek. Jenže Jenkins s tím vůbec neumí pracovat. Osmdesátková atmosféra je příšerně líná a nenápaditá, humor zde (stejně jako v jedničce) vůbec nefunguje a pokusy dát postavám nějakou hloubku zde v mixu s cheesy příběhem působí dosti kontraproduktivně a legračně. A hlavně se to celé bere zbytečně vážně a chybí tomu ten správný nadhled. Mezi Gal Gadot a Pinem to sice stále jiskří, Kristen Wiig je však coby záporačka k smíchu ještě před crossoverem s Cats a Pedro Pascal se někde v půlce rozhodl, že už na to kašle a bude radši zkoušet, jak moc dokáže přehrávat. Akce je pak málo a v některých momentech to vypadá až nečekaně lacině. Patty Jenkins na to prostě nemá a místo pocty tehdejším komiksovkám a zábavné popcornovky nám servíruje nechtěně směšnou banalitu s infantilními dialogy či rádoby moudry, z nichž jsem měl v závěrečné třetině už opravdový bolehlav. Jedna z nejnudnějších a nejzbytečnějších žánrovek posledních pěti let. (27.12.2020)