Matrix Reloaded

Když duo Wachowských dávalo dohromady první Matrix, jejich hlavní motivací bylo přenést vizuální formy východních anime a bojových filmů do hraného celku a jiného prostředí. Museli tak vytvořit scénář, který by byl schopný veškeré elementy těchto snímků smysluplně zakomponovat do prostředí západní popkultury. Nechali tím vzniknout alternativnímu počítačovému světu, v jehož rámci lze všemožně ohýbat čas a prostor a vytvořit divákovi novou percepci známých situací. První Matrix šel do kin přesně v tu dobu, kdy měl. Na konci statického období konce 'konce dějin', kdy se chod světových systémů zdál neohrozitelný, rigidní organizace mocných nerolomitelné a jediné, co se posouvalo kupředu, byla výpočetní technika, která vytvářela zbrusu nové komunikační prostředí jako alternativu k onomu neměnnému prostředí reálnému. Původní film tak neuspěl jen díky dobře napsanému scénáři, výborně podanému makrokosmu či přepsání žánrových zvyklostí, nýbrž i kvůli tomu, že přišel v ten nejlepší možný čas. Kdyby k jeho realizaci došlo již v roce 1994, kdy byl napsán, je možné, že by z něj dnes nebylo nic víc než undergroundový kult typu Strange Days. _________ Tenhle vzletný úvod je nutný k pochopení toho, proč Matrix Reloaded vypadá jak vypadá a proč navíc disponuje úplně neskutečně kreténskou parodií na scénář. Nemá cenu si zastírat, že po monumentálním úspěchu původního Matrixu začali o sobě mít Wachovští celkem velké mínění. Ono se není čemu divit. Poslouchat od kuropění do kuropění ódy ze všech stran na to, jací jste vizionáři, filozofové a ústa generace, to by se promítlo i do toho nejneproniknutelnějšího solipsisty. Když se tento pocit vlastního velikášství potká s neomezenými tvůrčími prostředky, je Matrix Reloaded ten nejzářnější příklad naprosto pochopitelné... eh hehe kauzality. Wachowští nadále trvali na tom, vytvořit předtím neviděný vizuální spektákl, ale zároveň vytvořit mohutné filozofické dílo, které do sebe bude vsakovat jako houba veškeré myšlenkové a religiozní směry a zasazovat je do jiných kontextů. Ze scénáristického hlediska je to pak naprostá katastrofa. Film obsahuje téměř výhradně monology, které se většinou snaží velmi neobratně tvářit jako dialogy. Přičemž ty navíc mají sloužit jenom k tomu, aby se film přenesl z jedné vizuální epizody do jiné. Výsledek vypadá mnohdy tak, že postava se setká s jinou postavou, která má nějaké informace, které jsou potřeba k posunutí děje. Nejdříve musí ovšem předcházet prakticky nepřerušovaná přednáška na téma nějakého aspektu matrix univerza. Po ní se ve dvou větách postava dozví, co se teda musí, aby se děj mohl posunout. Přičemž samotné monologové scény se rozprostírají po celé kvalitativní šíři - od úžasného anti-climaxu u Architekta, kde jsem hltal každé slovo až po přiblblé wtf scény s Persephone, které snad psalo dítě. ________ Problém Zion: scénami ze Zionu si Matrix sere úplně příšerně do huby, protože jeho dosavadní síla byla v tom, jak se mladí odpojení nespokojenci hackují do umělého, stroji ovládaného světa, aby ho zničili z jeho vnitřku a osvobodili na něj napojený lid. Najednou se ale ocitáme v situaci, kdy ten 'svobodný lid' je vlastně ten starý svět, kterému nejde o nic menšího než o to, hlídat si humna před nepřáteli, zatímco tam všichni bydlí v nějaké industriální parafrázi na předměstské domky, chodí s nákupama a ještě vypadají hrozně měšťácky díky tomu, že jsou všichni oháklý ze Sanu Babu. Já asi chápu ten designový nápad, kdy v poslední výspě lidstva u zemského jádra, jsou všichni oblečení ve stylu tribalismu a afrikanismu, ale nedá se nic dělat, působí to fakt příšerně, ale opravdu neskutečně idiotsky. Asi stejně idiotsky jako taková normální Zionská tiskovka ukončená ravem mezi lávovými jezírky (sic!). Na kterou se mimochodem Trinity tak pěkně oblíkla jenom proto, aby jí ihned po příchodu Neo zase dovedl domů, tam vohnul na misionáře, předčasně ejakuloval a ještě se u toho rozbrečel. Každopádně alespoň to rozvedení morpheovského mýtu, kdy tento neomylný mentor první dílu, platí ve dvojce za něco jako Zionského Jaroslava Duška, kdy zatím, co všichni počítaj bouchačky před invazí, on si vyvěštil z pexesa nějaký mýtus o Vyvoleném, kterým všechny obtěžuje, je docela zábavný. __________Poslední položka: spektákl. Wachowští byli u druhého dílu naprosto posedlí myšlenkou přijít s něčím ve filmech dosud neviděným. Měli za sebou nejen stín trikové průlomovosti druhého dílu a zároveň nemohli ignorovat rapidní technický posun, s jakým převalil publikum LOTR. Zároveň sami propadli kouzlu velmi rychle se rozvíjejících CGI možností, kdy to, co bylo před třemi lety naprosto nemyslitelné, bylo dnes jenom o rychlosti renderu. V této trikové euforii s blank checkem v zádech, kdy jediný limit byl neudělat nic, co tady již bylo, vytvořili sekvence, které sice co se týče choreografie, nápaditosti a snímání, skutečně neměly moc obdoby, ale zároveň ukázaly jak strašně rychle a legračně dokáží zestárnout digitální technologie. Když se dnes (2021) díváme na film, kde spolu bojují digitální postavy, které by působily graficky zaostale ve videohře z roku 2010 a film se je nebojí snímat v plném světle a enormně zpomalených záběrech (!), skoro si až říkáte, zdali se k vám nedostal nějaký předprodukční rip filmu. Navíc snímek jinak poměrně dost trpí na určitou obecnou 'sloppiness', kdy jsem se několikrát ve všemožných odrazech seznámil s filmovým štábem (ty brejle jsou mor no), digitálním postavám občas prolnou textury (virtuální Smith trpí dost na to, že mu v zátylku propadávají vlasy do límce košile, to by byla první věc, kterou bych na místě Nea Architectovi v jeho Q&A vpálil) a vyloženě mě iritovalo, když ve dvou scénách na postavy normálně otevřeně svítil filmovej reflektor. (06.03.2021) (méně) (více)

Dvojka je po kazdej stranke velkolepejsia, ale bohuzial napriek tomu je slabsia. Samotny pribeh a rozvijanie celej mytologie Matrixu je zmysluplne a kvalitne. Aj ked niektori budu mat problem akceptovat architektove odhalenie pravdy o proroctve podobne ako Morpheus. Hlavny problem vidim v prevedeni. A to v pseudointelektualnych nabubrelych dialogoch na konci ktorych v jednej vete postava konecne povie o co jej ide. Vdaka tym zbytocnym kecom potom nie je cas na poriadne budovanie charakterov a tak postavy komentuju svoj vyznam v pribehu v style: viem to, lebo som bol urceny k tomu, aby som to vedel alebo musim zomriet, lebo sa môj ucel naplnil. Nielenze ma cely cas tieto kecy iritovali, ale vdaka tomu film pôsobi dost chladne a kopa scen postrada emocie. Asi kvôli tomu tu je postava Linka, ktora cely cas sedi na lodi a na monitore sleduje diane celeho filmu a popritom ukazuje divakom, co maju citit. Nastastie hlavné postavy, ktore si ma stihli ziskat v skvelej jednotke tu este stale funguju a vo finale som bol rad, ze to Trinity prezila. Aj ked uz to nebolo tak emotivne ako ked to prezil v jednotke Neo. Na konci sme sa dockali pointy na ktorej vysvetlenie sme si museli pockat pol roka. Ale aspon vznikli zaujimave konspiracie a snad ziadna sa netrafila. Matrix na druhu to nastastie nebol. Co sa tyka akcie, tak je jej tu ovela viac. Dockali sme sa konecne poriadnej velkolepej autonahanacky. Z trojice velkolepych autonahanaciek z toho roku (dalsie dva boli v T3 a Bad Boys 2) mi pripada najslabsia a to vdaka castemu pouzitiu spomalovaciek, co pri nahanackach povazujem za chybu. Pretoze spomalovacky uplne nicia zazitok z velkej rychlosti aut a cela nahanacka pôsobi dost pomaly a skoro az nudne. Tak ale aspon je to vsetko dokonale prehladne natocene a detailne si uzijeme rôzne vynaliezave kusky, ktore auta a motorky stvaraju. Miestami mi uz vadilo prilis caste pouzitie nie najlepsich CGI na ukor kaskaderskych kuskov. Ci uz v behom nahanaciek a prestreliek, tak aj behom bitiek. To sa tyka velkolepej bitky Neo vs. kopa Smithov. Prva polovica tejto bitky je este dost dobra, kedze sa tam biju skutocni kaskaderi, ale akonahle sa to prepne do plnedigitalneho modu, tak ma uz bitka CGI postaviciek prilis nebavila aj ked bola choreografia vymazlena. Postradal som pocit uzasu z toho co za chvaty dokazu skutocni ludia. Aj realne bitky pôsobia slabsie ako v jednotke. Maju sice komplikovanejsiu choreografiu, ale postradaju dynamiku a tvrdost. Jednotlive chvaty vyzeraju prilis ocividne nacvicene. Najviac ma bavila bitka u Merovingiana na schodisku, ktora pôsobila drsne a svizne. V bitkach miestami lepsie ako Reeves vyzera Carrie-Anne Moss. Zo zaporakov ma potesila ucast Daniela Bernhardta, ktoreho som pred rokmi nepoznal. Ma tu slusnu bitku jak s Reeveseom tak aj Fishburnom. Z akcie sa mi najviac pacili prestrelky, ktore stale neskutocne stylovo vyuzivaju bullet-time. Trochu slabsi mi pripadal soundtrack, ktory je viac instrumentalny, zatialco v jednotke behom akcie hrali nadupane pesnicky, vdaka comu jednotlive akcne sceny vyzerali ako dokonaly videoklip, ktory som mal chut si pustat dookola. V dvojke som taku chut nemal a niektore scena ako disko v Zione som mal chut pretocit. Takze dvojka je uz o dost slabsia ako jednotka a obsahuje kopu nedostatkov ale stale este ako celok celkom funguje. Sice uz to je tesne na hrane, ale funguje. 8/10. Edit_ Už mi tie matematicky chladné filozofické kecy tak nevadia, takže zvyšujem na 9/10. Myšlienkovo to je predsalen o úroveň ďalej ako jednotka. (18.07.2016) (méně) (více)