Ach, ty vraždy!

Doktorka Kalendova ( Jiřina Bohdalová ) řeší zapeklité příběhy vražd na vlastní pěst. Menší překvapení a nečekal bych celkem poutavé díly, jelikož se jedná o sedm x 1,5 hodinové filmy, tak čas utíkal jak voda a napětí působilo dost solidně.¨ Zabijáci doktorky Kalendové ( Hodnocení: 4/10 ); Hřích profesora Sodomky ( Hodnocení: 8/10 ); Tajná mise docentky Rybkové ( Hodnocení: 5/10 ); Smrt lobbisty Mansdorfa ( Hodnocení: 6/10 ); Vražda poštovní doručovatelky ( Hodnocení: 7/10 ); Archiv Felixe Burgeta ( Hodnocení: 6/10 ); Proces doktorky Kalendové ( Hodnocení: 7/10 ); / Viděné epizody *7.dílů / Zhlédnuté vše ( Hodnocení: 6/10 ) (14.11.2014)

Je-li kriminalista vyšetřující vraždy myšlení neschopný, tak by měl mít babičku, která si zpestřuje důchod objasňováním případů. Poručík Kamil Kalenda takový samozřejmě je a jeho judrbabka je pro něj jistě větší štěstí, než pro mne, který se na to rozhodl dívat. Od útlého dětství totiž nesnáším duchodkyně, které mají geniální nápady a instinktivně vedou vyšetřování směrem, který by profíka pouze upřímně rozesmál. A této paní bych její předchozí právnickou kariéru nevěřil ani kdyby mi ukázala červený diplom, na který celý týden poctivě dřela na plzeňských právech. (08.03.2013)

Ach, ty seriály! Opravdu těžko se tohle dílo hodnotí. V sedmi delších epizodách jsou povedené krimi zápletky s těmi, které svým průběhem připomínají trapnou frašku. A jsou ve většině. Člověk se neubrání pocitu, že to není tak špatné, když v tom hraje naše legendární herečka. Jenže šestá část doslova zkouší, co divák ještě je schopen akceptovat jako kriminální zápletku. Naopak sedmá část a pátá je nadprůměrná. Bohužel zrovna druhá půlka závěrečné epizody už tak kvalitně nepůsobí. Chtějí si tvůrci dělat z detektivních seriálů legraci? Parodují je? Či snad tohle máme brát vážně a jak už to tak bývá, Češi vloží kapku humoru prakticky do čehokoli. Těžko říct. Chvílemi to funguje jako neskutečná prča, chvíli jako dobře napsaný případ a chvíli ani jedno z toho. Na dvě hvězdy to s vypětím všech sil dotáhla J. Bohdalová a ty dva docela napínavé případy. (18.04.2020)

Šišlající detektiv(ka) může snad vzniknout jen u nás. Prý logická indukce a dýmka, pche... Že je detektiv jelimánek, bych i přežil, ale že je to nuda už ne. Prví díl: 1 *. ------- 2. Díl snad ještě nudnější než ten první, tzn. že velmi nudný. Prvek napětí je všeobecně považován v detektivním žánru za velmi žádoucí. Bohužel, scénáristi této vypečené televizní minisérie si to očividně nemyslí. A tak zvolí columbovské vyprávěcí schéma: první půlku "filmu" se velmi únavně dozvídáme okolnosti vraždy a dokonce i jejího pachatele. Což o to, Columbo uměl podezřelé, které mimochodem odhaloval také na základě tvrdé statistiky, psychicky zničit a donutit k přiznání. (Činil tak směsí logické indukce a denodenního opruzování, ale to bylo na seriálu právě zábavné.) Zato Bohadalová aka Kalendová nikoho neničí, tedy kromě diváka, samozřejmě. V druhé půlce se opět velmi velmi únavně divák dozvídá naprosto a přesně totéž jako v půlce první, i když vraha už zná!!! (Největším tajemstvím je ostatně již od prvního dílu fakt, jak si tak děsný ňouma, jako je hlavní vyštřovatel, mohl nabrnknout nějakou holku.) Domnělá detektivka tedy směřuje spíše k dramatu, nebýt pateticky anachronické role profesora (Preiss), jejíž důvěryhodnost byla podrobena zkoušce již v románcích červené knihovny za první republiky. Ani v tomto dílu nechybí převlečená šišlající Bohdalová, jež se dokonce vydává za sociální pracovnici, což vytočilo Magyar. Měním hodnocení na odpad. ------- (25.10.2010)

Největším kladem tohoto počinu je, že mě přiměl dohnat dlouhodobý rest a pro srovnání se podívat na čtyři slavné britské filmy, v nichž komička Margaret Rutherfordová hrála slečnu Marpleovou. Ach, ty vraždy! z tohoto srovnání očekávatelně vycházejí jako poražené, i když rozdíl není zdaleka tak propastný, jak bych si myslel. Hlavní chyba je dívat se na Zelenkovu sérii prismatem diváka Sherlocka nebo jedné z těch mnoha zaměnitelných "Kriminálek Bůhvíodkud". Zelenka zde i ve svých starších hrách vychází spíš z tradice nadsazených žánrových hříček Josefa Škvoreckého nebo Jana Zábrany a přizpůsobuje je konkrétní cílové skupině. Televizi sledují převážně starší lidé, častěji ženy. Tak to prostě je. To, že jsou Vraždy (nebo souběžně vysílaná Cukrárna) přizpůsobeny jejich žebříčku hodnot a způsobu chápání světa, nepovažuji za chybu, ale za vědomí, komu je výsledek primárně určen. Že se na něj dalo přesto dívat, je malý zázrak. A teď, po pokusu o mírnou obhajobu, přejdu k výhradám. Hrozně nerad to říkám, ale Jiřina Bohdalová předvedla tak nekonzistentní výkon, že seriálu ubližuje. Není to jen její vina. Zelenka jí vtiskl do ruky dvojsečnou zbraň převleků a falešných identit, které se jedna za druhou podobají jejím šaržím z minulosti a v každém díle rozloží jinak míru nadsázky nebo poměr komediální a detektivní stránky případu. Abychom mohli se zájmem sledovat různá převtělení doktorky Kalendové a fandit jí, aby nevypadla ze své role, musel by být jasněji definovaný ten základní charakter, který se za ostatní převléká. Civilní doktorka Kalendová dostala dvě berličky - zkušenost s ochotnickým divadlem a bývalou kariéru obhájkyně. Jenže není snadné věřit, že tahle nedovtipná důchodkyně, která bůhvíproč v civilu nosí okatou paruku a nedokáže přesvědčivě obelhat ani slabomyslného vnuka, někdy v minulosti vyhrála nějaký případ. Víc než co jiného jí v případech pomáhá náhoda a strategicky rozmístěné postavy drben, které jí na požádání recitují zřejmě předem připravené životopisy podezřelých. Právě tyto momenty seriál naneštěstí nezahrnuje pod proklamovanou nadsázku, právě zde se tváří vážně a právě to silně snižuje kredit hlavní postavy jako respektuhodného detektiva. Jinak musím říct, že případy samy o sobě mi nepřipadají tak pitomé, jak jsem si přečetl v několika komentářích, Zelenkovo obsazení kompletního ansámblu všech jeho her (Preiss, Němec, Postránecký, Kostka a další obvyklí podezřelí) stále šlape jako hodinky a kupodivu mi nepřekážel ani tolik proklínaný Václav Jílek. Jeho štěněcí vyjukanost a průzračně naivní projev jsem se rozhodl považovat za obětování se předepsané roli za cenu vlastní sebeúcty. :) Celkově jde o mírný nadprůměr. 60% (27.11.2010)