Neobyčejné životy

Poprvé jsem pana Zindulku viděl na nějakém dětském představení v Mahenově divadle v Brně někdy ještě za bolševika a už tenkrát jsem si ho oblíbil a zapamatoval. Byl to výborný člověk, i herec. (16.03.2019)

Necelý rok to Josef Abrhám vydržel bez své milované Libušky a už se vydal na cestu k ní...Co k tomu více říci, jeho herectví a kultivovaná osobnost mluvila za vše. V hlavě mi z dokumentu mimo desítky dalších životních poznatků utkvěly nejvíce tyto dvě jeho věty : "Umění nesmí škodit životu" a "Já tvrdím, že odpověď je v neodpovědi". Čest jeho památce..... (18.05.2022)

Závěrečná čtvrthodinka vyprávění Niny Divíškové o svém pohledu na život pěkně zabrnká na srdíčko. Bohužel odešla jedna z posledních hereček, které byly velkými osobnostmi českého filmu a divadla. Nina Divíšková to měla v hlavě srovnané a její talent tady bude chybět. Čest její památce. (24.06.2021)

"Já jsem vždycky chtěl hrát na basu, protože nemá sólové výstupy, je v pozadí a přesto je důležitá. Tak to mám i v hereckém životě." Výborná myšlenka a filozofie Oldřicha Vlacha, podle níž se jako herec řídí odjakživa. A vůbec to nevadí, poněvadž jeho povětšinou menší role jsou zapamatováníhodné. (11.07.2021)

Ladislav Lakomý byla význačná osoba brněnského divadla, televize, dabingu a rozhlasu. Jeho charismatický vzhled a hlas byl vždy výjimečný. 20 let vyučoval na brněnské JAMU herectví a pod jeho vedením začínali např. Miroslav Donutil nebo Pavel Zedníček. V dokumentu vzpomíná na své začátky a postupně prochází celou svou životní etapou. Z jeho vyprávění převládá smutek a veliká pokora. Rok po natáčení tohoto dílu zemřel ve věku nedožitých osmdesáti let. Jedna z posledních věcí, co dělal pro televizi byl průvodce pořadem Poutní místa, kde jeho přítomnost byla téměř éterická, škoda že nebyla v pořadu použita alespoň malá ukázka. Vzpomínám si, když jsem si před pár lety koupil v brněnském antikvariátu U Jakubské Věže knihu Letokruhy Ladislava Lakomého, tak mi paní majitelka povídala, že na něj moc ráda vzpomíná jako na hodného a pokorného pána, který si tam chodil kupovat knihy a choval v sobě obrovskou kulturu projevu. Mimochodem ta kniha je moc pěkně napsána a obsahuje i spoustu archivního materiálu a fotografií. Doporučuji. (24.04.2021)

Lanďák byl rovnej chlap a takových lidí moc nebylo, na prstech jedné ruky by se dali spočítat. Je to takový symbol Charty 77 a bojovník proti komunismu, něco jako Vlasta Chramostová v zastoupení ženského pohlaví. V tomto dokumentu bez příkras, od srdce a bez nějakých vytáček mluví jak se protloukal po divadlech, jak ho komouši neměli rádi a vlastně až do jeho smrti jim byl trnem v patě. Vzpomíná na režiséry se kterými spolupracoval a musím říct, že jsem smíchy brečel, když ty historky vyprávěl. Musím zmínit aspoň pár osobností, které už nikdy nikdo nenahradí. V úplných začátcích, když začínal hrát divadlo, tak v představení Vojnarka hrál Toníka, který se na konci zastřelí. Režisér Karel Třebický mu řekl, že jak padne, tak mu musí zůstat oči otevřené. Tak se hraje, padne výstřel, Lanďák jde k zemi, má oči otevřený a nad sebou v provazišti vidí hasiče, "jak tam zezadu bral uklízečku" a tak se začal smát, za což byl potom potrestán pokutou :D. Další vzpomínka je na Jiřího Krejčíka, kterej při natáčení Svatby jako řemen povídá Landovskýmu, aby "ten dort nežral hned, ale jen tak přižíral" a ve filmu to má fakt super efekt. Další historka je na mého milovaného Františka Vláčila. Když se natáčela Marketa Lazarová, tak Vláčil řval, že herci, kteří hrají mrtvoly, tak se na nich rozpouští sníh a to je špatně! Musej být opravdu mrtví! Tak asistent Pepa Krameš mu odpověděl : "To je mám pozabíjet?" A tak musel chodit po kraji a podplácet hrobníky, aby sehnal skutečné čerstvé mrtvoly a pak byl Frantík spokojen, sníh na nich netál a ve filmu jsou tak opravdoví nebožtíci. Takový byl mistr Vláčil filmař a detailista! Nikdo mu nikdy nebude sahat ani po kotníky. Když Pavel Juráček chystal natáčení Případu pro začínajícího kata, tak ve Viole viděl zlitýho Landovskýho a říká svýmu asistentovi Knapovi, že "je škoda, že ten Landovský, co tady s váma vychlastává není herec", že by ho ihned obsadil. A ten asistent se směje a povídá mu, že Lanďák je ve dvou angažmá. A Juráček na to : "Jak je to možný, dyť je tady každej den nalitej jak hovado, jak může vůbec stíhat hraní?" " No on má motorku" :D. Reginu Rázlovou ve filmu Utrpení mladého Boháčka Landovský učil, jak má hrát opilou, že stačí, aby zvedla palce u nohou v botách a pak tak chodila :D. A tohle je jen slabej výčet těch srdečných a jedinečných historek, které Pavel Landovský sype z rukávu jednu za druhou. Kdo má tohoto temperamentního herce rád, doporučuji knihu Lanďák z roku 2010, která mimo jiné obsahuje i vlastnoručně napsané divadelní hry a Landovského tak představuje i jako vynikajícího dramatika. Ta kniha je odkazem tehdejší doby a doporučoval bych ji také každému, kdy by v dnešní době chtěl znovu volit tu odpornou komunistickou lůzu. Lanďák byl u mě frajer, kterému nebylo rovno a tahle epizoda z Neobyčejných životů patří k těm nejlepším!! (15.09.2021)

Tohle se stalo brzy...moc brzy....Odešla nezaměnitelná osobnost Libušky Šafránkové, kterou nikdy nikdo nedokázal ani napodobit. Její herectví, charisma, temperament a živelnost, to bylo radost a pohlazení sledovat. V dokumentu, který o ní natočil její syn je to všechno téměř hmatatelné. Ona a její celoživotní partner Josef Abrhám mě ve své oddanosti jeden k druhému připomínají pár Vlastu Chramostovou a Stanislava Milotu, kteří už tady bohužel oba nejsou. Musím upřímně říct, že mě její náhlý odchod docela zasáhnul....Čest její památce. (10.06.2021)