Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn)

Já se vysloveně rochnil blahem, protože holky co si na fight berou kolečkový brusle, mají doma hyenu, jsou roztomile choatické magorky, uměj zvěřejnit svůj statut opravdu hodně viditelně, z akrobacie, gymnastiky a baseballu mají jedničku s hvězdičkou jsou prostě ultra sexy. Příběh, akce, dialogy, postavy všechno je to tady na punk,skvěle naduclý na povahu Harlejky, které je můj novej platonickej slaďoušek, jinak to prostě nejde. Jo a hudby se v týhle hodně barevný jízdě taky nemusíš bát. (05.02.2020)

Překvapivě dobře konsolidované vyprávění, které především v první polovině nápaditě odráží nepředvídatelnou náturu svých protagonistek. Na Margot se navíc pořád bezvadně kouká a maniakální verze jindy sympatického McGregora mi přišla spíše nevinně zábavná než trapná a otravná. Po srovnání motivací a stanovení jasného cíle se vyprávění uklidní a společně s tím začíná film ztrácet náboj a progresivní nápady - akční scény se stávají rutinnějšími (s výjimkou závěrečné nahánění na bruslích) a zpočátku chytře protlačovaný feminismus se ohraje a tlačí na pilu až příliš. A vedlejší postavy zkrátka nejsou tak zajímavé, aby tu snaživou one-woman-show nějak přínosně doplnily - což je asi největší škoda, protože z formálního hlediska jsem byl relativně spokojen a kvituji i fakt, že jsem hned po chvilce úplně zapomněl, že má jít o superhrdinský film. 65% (25.03.2020)

Epileptická, rozháraná, barevná a zbytečná; taková je celovečerní jízda s Harley Quinn. Je šílené si myslet, že pouhé obsazení ženských postav dokáže zakrýt či rovnou vykompenzovat chabý příběh a nudnou akci – ještě šílenější pak bude, až se ukáže, že to za oceánem možná opravdu stačit může. Samotná Margot Robbie v titulní roli se sice snaží, ovšem její sociopaticky-infantilní póza se po deseti minutách okouká a následně nemá co nabídnout. Zbytek horkou jehlou poskládaného ženského týmu je nevýrazné a příběhy jednotlivých dam jsou až příliš zaměnitelné – především bije do očí, že jediná rovina, v níž se ženy dokážou za něco postavit, je jejich vymezení vůči mužům; víc toho tyto figury nabídnout nemohou. Bohužel ani Mary Elizabeth Winstead nemá dost prostoru, aby něco rozehrála, a tak nejlépe prokreslenou i nejprocítěněji zahranou figurou je paradoxně slizce homosexuální záporák Ewana McGregora. Dokonce ani akce není nijak úchvatná, přestože s choreografií a barevnými efekty zjevně muselo být dost práce. Jenže pod všemi barvami hrajícím pozlátkem je jen šeď a prázdnota, a to je velká škoda. (01.04.2020)

Wow, další neskutečně low-energy akčňák, který se snaží řídký děj, nulovou charakterizaci postav, nedynamické akční scény a mrzké nápady vyvážit rádoby cool rozjuchaným stylem, barevností a jízdou na moderní „girl power“ vlně (zde dotažené na maximum, protože všechny mužské postavy ve filmu jsou buď špinaví kriminálníci, šmejdi, nebo zrádci). Po úplně mimózním Suicide Squad jsem do toho šel s nulovými očekáváními, ale co naplat. Zcela roztříštěný děj neohrabaně skáče sem a tam, nemá žádnou atmosféru a svou nesoudržností otravuje. Postavy při nejlepším představují stokrát viděné klišé kriminálek (přehlížená policistka, pomstychtivá mafiánská dcera), v horším případě tam prostě jen jsou a něco sem tam dělají (barová zpěvačka a zlodějka s diamantem ve střevech). Nejvíc jsem nepochopil, proč bychom z dvojice antagonistů - afektovaný zženštilý záporák, který zabíjí lidi a je docela hajzl, a afektovaná infantilní hrdinka, která zabíjí lidi a je docela svině - měli fandit zrovna hrdince. Jen proto, že nám to film diktuje? Jedině snad proto, že Harley už je po dvou filmech nějak představena a oproti tomu slaboučký záporák Black Mask, jehož nezajímavost se Ewan McGregor bezradně snaží vyrovnat aspoň šíleným přehráváním, byl zklamáním filmu. Někdo by mohl říct, že McGregorovi nic moc jiného nezbývalo, když mu scénář nedal s čím pracovat. Já říkám, že zbývalo jedno jediné - roli nebrat. A radím nebrat celý tenhle film. (26.03.2020)

Záměrně udělat z Harley Quinn, holky která jako jediná aspoň trochu zachraňovala Suicide Squad, otravně nesympatickou píču, co se tady naopak snaží zhnusit skoro vším co dělá? Tak to bylo od Warnerů rozhodnutí vskutku podivuhodné. Retardované, ale odvážné. U toho ale odvaha skončila, fungovalo by to jen kdyby po takovéto relativizaci "hlavní hrdinky" a nabourání diváckých očekávání k ní přišel ten Joker, uvázal ji na obojek, a ukázal jí kde je její místo - a sám pak odtáhl film jako smysluplná hlavní postava. Ale Joker ji nechal a nevrátí se, Harley je opuštěná, ve své zhrzenosti se obklopí ještě zoufale debilnějšími krávami než je ona sama, a dělá bordel který nikoho nebaví a nezajímá. Ten film se vlastně dá chápat jako zajímavý komentář ke vztahům, rozchodům a jejich následkům. Obzvlášť když vedle takto proměněné Harley postaví naopak velmi tradiční macho hrdinku Huntress, která nepotřebuje chlapa protože ona povahou "je" chlap, stojí na velmi klasické backstory, je nekonečně sympatičtější, a která jí s klidem celý film ukradne v každé své scéně. Kterých je tedy dost málo, stejně jako scén s božím McGregorovým záporákem, takže filmu jako celku to zas tak moc nepomůže. Hmm, já se fakt nemůžu rozhodnout, jestli je ten film svým sdělením velmi progresivní (a špatný), a nebo se v něm jeho autorkám nechtěně povedlo natočit oslavu konzervatismu (ale pořád špatnou) 4/10 (25.03.2020)