Liga spravedlnosti Zacka Snydera

For Darkseid! To Be Continued. Kvalitativně je tenhle velmi neobvyklý režisérský sestřih někde na pomezí 3 a 4 hvězd. Přikláním se ke čtyřem nejen kvůli tomu, jak neuvěřitelná byla cesta tohoto filmu až k této finální, zcela prvotní podobě, kterou Snyder zamýšlel, ale také proto, že přes masivní stopáž 4 hodin mě film vlastně ani na chvíli nezačal unavovat. Jednu věc můžu říct bez jakéhokoliv váhání, tenhle sestřih je rozhodně o kus lepším filmem než byl ten, který se Warneři rozhodli pustit do kin před pár lety. Mám Whedonův styl rád, ale Justice League 2017 zachránit nemohl. Byl to příliš výrazný střet zcela odlišných vizí, jakoby dělali pejsek s kočičkou dort, a navíc jim v této verzi příběhu z ingrediencí ještě někdo další tak třetinu ukradl. Utrpěly tím postavy, utrpěla tím logika a utrpěl tím závěr filmu. Nicméně, zdaleka ne všechno funguje tak jak bych si přál i v Snyderově prvotní a taktéž konečné vizi. Porovnávat s předchozím filmem ale nebudu, protože si ho popravdě už moc nepamatuji a nemyslím si, že by to stejně bylo nějak konstruktivní. Nejdůležitější  je, zda  fungoval a bavil film sám o sobě. Takže asi takhle, čtyři hodiny tady opravdu nutné byly, protože film musel stihnout představit důležité nové postavy, sblížit je s těmi již známými a vedle toho musel mít dostatek prostoru pro novou zápletku. Otázkou je, jak moc se to vše podařilo v příběhu skloubit do funkčního celku. Schopnější režisér a scénárista by to zvládl určitě na jedničku, Snyder se místo toho zase trochu topil ve svém prvoplánovém velikášství, což nutně vedlo k ztrátám v komornější rovině. I přes takovou délku jsem proto nakonec neměl pocit, že by některé postavy byly dostatečně zajímavé a prokreslené. A téměř zoufale jsem čekal celý film na jakýkoliv osobní, intimní rozhovor mezi kýmkoliv z nich, nutno říct, že jsem se naštěstí několikrát dočkal. Ale chemie mezi postavami prostě příliš nefungovala asi právě kvůli nedotaženým dialogům. Kdybych měl tedy hodnotit jednotlivé postavy - Batman byl jako jádro týmu fajn, ale nejlepší chemii a slovní výměny měl  s Alfredem. Aquaman jako agresivní, výbušný polobůh byl v několika málo momentech cool, ale o moc větší roli nedostal a působil značně hůře než ve své sólovce. Wonder Woman taktéž nedostala tolik prostoru, ale jakožto další těžká váha v týmu a polobohyně, která měla nejvíce znalostí o minulosti, alespoň dostala stylovou roli badass likvidátorky a méně stylovou roli expozičního kontejneru. Gal Gadot ji tahala u mě nahoru (vzhledem) i dolů (hereckým výkonem), vlastně u této herečky řekl bych docela tradiční divácká rozpolcenost. Nově příchozí Cyborg - krom prkenného projevu, který byl v případě této postavy naopak asi zamýšlený, byl jeho klasický origin příběh zpracovaný slušně (nikdy mě tato postava moc nezajímala, takže plusové body za snahu)  s hezkým, emotivním a logickým zakončením. A nakonec Flash - s ním jsem měl největší čistě subjektivní problém, totiž přesněji řečeno s Ezrou Millerem a jeho pojetím Barryho Allena. Celou stopáž mi jeho trapné pokusy o humor a obličejové kreace lezly na nervy. Ale! Překvapivě díky důležité roli v závěru děje, kdy dostal taky jeden z nejlepších momentů celého filmu, jsem dokázal docenit jeho roli v příběhu i vývoj jeho postavy. Supermana vynechám, protože i když byl důležitým faktorem v úvodu i závěru filmu, jeho postava jinak nebyla nikam posunutá, tedy snad kromě chvilkové snahy udělat ji ještě temnější, Snyder fakt mnohdy nezná hranice. Čímž se můžu oslím můstkem vrátit k zmíněnému velikášství, o které se Zack snažil. Někteří lidé si to užili stoprocentně, až tak, že začali přirovnávat film k Pánu prstenů, na mě ta rozmáchlost a monumentálnost zapůsobila jenom částečně. Zmínil jsem, že jsem doufal, že scénář dá při své délce postavám dostatek prostoru, ale popravdě by mi ve skutečnosti stačilo, kdyby jim dal dobře napsané dialogy a interakce i na menším prostoru. Protože rozmáchlost, snaha o mytologické podhoubí a velkolepost v cca první hodině/hodině a půl filmu nebyla vůbec marná, zejména ve spojení s tím, že na straně dobra docházelo k ztrátám a byla příjemně cítit ta nepřipravenost a zoufalství. Nevadilo by, kdyby i zbytek filmu byl podobně velkolepý a drsný, souboj s časem až do finále. Jenže naneštěstí nebyl, děj se od obrovského měřítka přesunul na malinkaté souboje samozřejmě příhodně v místech, kde nebyla ohrožena větší populace a bez citelné hrozby celému lidstvu (i když šlo o osud planety!), až v závěru filmu se něco podobného povedlo navodit, a to jen na chvíli. Přijetí Muže z oceli hloupými kritiky a fanoušky, kteří nedokázali rozdýchat finále v Metropolis, asi navěky zamezí alespoň u superhrdinských filmů něčemu ve stylu destrukce, kterou způsobil Zod a jeho parta. Opravdu mrzuté. Každopádně tím neříkám, že kromě první hodiny byl zbytek děje kvůli omezenějšímu měřítku nudný nebo dokonce špatný. V rámci mezí celý děj dával smysl, jeho struktura byla logická a postupně se bez větších zakopnutí vyvíjela k finále a Snyder docela umně dokázal do hlavního děje vplést již zmíněné charakterní oblouky některých postav. Ale těch zpomalených scén být méně mohlo (začínám si myslet, že tak si Zack asi představuje přidanou uměleckou hodnotu, tedy vedle prvoplánových voleb písniček, prvoplánové obrazové symboliky a taktéž jeho nově objevené umělecké hodnoty natáčení superhrdinského blockbusteru v 4:3 :). A abych byl upřímný, ani ta první hodina nebyla bez chyb. Možná mi sedla její velkolepost a drsnější atmosféra, ale když mělo dojít na melodramatické dialogy nebo jmenovitě např. expoziční monolog o padouchovi, slabiny scénáře se projevily naplno. Tohle žádný Pán prstenů prostě nebyl. Vše působilo strašně uměle a papírově, v případě zmíněné expozice nepomohl výkon Gal Gadot, která svůj monolog doslova přečetla bez jakékoliv snahy jak při čtení na základní škole. Spíše detail, který mi zas tolik zážitek nezkazil, ale proč ho nezmínit. Bylo to úsměvně levné. Snad stejně jako špatné vizuální triky důsledek omezeného času a rozpočtu při dotáčkách, resp. postprodukci tohoto sestřihu. Abych však na Gadot v tomhle otřesně dlouhém textu jen neházel špínu, snad všechny její akční scény byly fakt parádní, včetně té brutální, stylově natočené první. Tak nějak si představuji polobohyni proti smrtelníkům. Obecně, i když se mi nejvíce zamlouvala akce v první části filmu (zejména Themyscira a Atlantis), byla většina akčních sekvencí naštěstí natočená schopně a zábavně, každý hrdina měl své momenty a choreografie byla obstojně promyšlená. Ale samozřejmě, koneckonců tady šlo hlavně o body do stylu a solo a coop hrdinské momenty. K padouchům jen tolik: Darkseid byl asi takový jako v komiksu, tedy univerzální hrozba bez hlubších motivací, Steppenwolf kromě podařeného faceliftu určitou motivaci dostal a měl kolem sebe správnou auru neporazitelnosti (proto byl tak skvělý souboj v Atlantis :), tedy pokud se zrovna neplazil jako pes před svými nadřízenými. Ale tak to u těchto zloduchů bývá. Potitulkové scény před titulky absolutní WTF, i když některé předchozí easter eggy byly fajn. Tam si Snyder vybral asi vůbec nejslabší chvilku. SUMA: Nakonec bych napsal jen to, že určitě neberu nekritické nadšení zarytým fanouškům, kteří bojovali roky o to, aby tenhle sestřih mohl vzniknout. Jsem rád, že se jim jejich sen splnil a že v mnoha případech byli dokonce plně uspokojeni tím, co viděli. A nelituji toho, že jsem díky snaze fanoušků, herců a nakonec Warnerů mohl vidět tento v mnoha ohledech výjimečný projekt i já.  Ale osobně si myslím, že výjimečný projekt nedokázal poskytnout stejně výjimečné kvality a nesplnil úplně všechna očekávání. Ale přes všechny zřetelné chyby bavil a to se počítá. 7/10 (18.03.2021) (méně) (více)

Hodnotové soudy na adresu LIGY SPRAVEDLNOSTI ZACKA SNYDERA dominují, ale já si dovolím takový nemít. Podstatnější, než jestli je to lepší ve srovnání s Whedonovou verzí, či jak si to stojí s ohledem na další superhrdinské týmovky, je pro mě to, že je to zajímavé dílo. Ne nutně s ohledem na produkční a distribuční historii, jelikož už dříve jsme se dočkali Donnerova sestřihu SUPERMANA II, protože Warneři využili obliby nových verzí a sílícího fyzického média DVD (a teď se to opakuje, akorát se streamovacími službami). Spíš s ohledem na žánr a jeho formální podobu._____ V některých recenzích se objevují přirovnání k PÁNOVI PRSTENŮ, jenže ta sedí leda s přihlédnutím k povrchním shodám ve vyprávění (mýtus hrdiny, topos cesty, začátek in medias res) a žánrovým překryvům (příklon k fantasy, tj. ustupování vyprávění do pozadí pro budování světa příběhu a mytologie). Adekvátnější by bylo přirovnání k NEBESKÉ BRÁNĚ, protože ta taktéž využila dobové popularity jednoho žánru k těžce manýristickému, v mnoha ohledech excesivnímu dílu. Čtyřhodinová (!) LIGA SPRAVEDLNOSTI ZACKA SNYDERA je postprodukčně dokončený assembley cut, ke kterému bylo ještě dotočeno několik epilogů teasujíci možné věci příští (ok, i v tomhle je to jako PÁN PRSTENŮ - NÁVRAT KRÁLE měl taky nespočet epilogů, jenže ty uzavíraly předchozí vyprávění, že). První dvě hodiny v podstatě nevypráví (až na několik narativně integrovaných atrakcí, na jejichž konci sidekick budoucího hlavního záporáka získá jeden ze tří MacGuffinů). Jsou založeny na zastávkách ve vyprávění (podíváme se k této postavě, navštívíme tohle místo...), na zpomalení až zastavení obrazu - strnulosti obrazu jako obdobě ikoničnosti výjevů v komiksech, k čemuž dopomáhá po stranách užší výřez s na současné standardy netradičním formátem obrazu. Celé je to ale zvláštně arytmické, za což mohou delší záběry v dialozích i akci, s náhlými a rušivými prostřihy na detail a odskoky (do vzpomínek, do vizí, do odlišně pojaté temporality: zastavení, zpomalení). Tempo a rytmus jsou vůbec vychýlené, například první desetiminutovka je skoro beze slov, následně je upovídaná, aby po necelé půlhodině po sobě následovaly dvě atrakce; po půlhodinovém klimaxu zase dobře čtvrt hodina epilogů - a to členění do kapitol sice odpovídá výstavbě dlouhých hollywoodských děl, jenže ta takhle fakt nejsou organizována (osvětlení motivací a cílů i nutného pozadí až po hodině, jako kdybyste prolog ze SPOLEČENSTVA PRSTENU šoupli až po spytlíkování části party)._____ Nehodlám klást normativní nároky, jenom uvádím, v čem se to normám vzpírá. Nedá se přitom obrátit ani k žádné ze zavedených tradic žánru, protože tohle není ani odlehčenou žánrovou pastiší s psychologicky definovanými postavami jako marvelovky, ani nadlidské postavy nepřesazuje do skutečného světa a širších vztahů (politických, ekonomických, mediálních, náboženských...) a vazeb (rodinných, milostných) jako předchozí snyderovské dcčkovky, potažmo není ani campovým blbnutím jako postsnyderovské dcčkovky. Zatímco MUŽ Z OCELI byl o Supermanovi jakožto figuře spasitele, která se ocitla v dnešním světě, a BATMAN V SUPERMAN roli superhrdinů a vigilantů dále problematizoval, LIGA SPRAVEDLNOSTI je o superhrdinech jako novodobých bozích, mytických postavách větších než život, přičemž přítomnost běžného člověka či cokoliv lidského působí nepatřičně (Lois je redukována na jednu narativní funkci). Tohle je vskutku komiksový/superhrdinských film: o superhrdinech, nikoliv lidech a světu, s barokně přebujelou, na ikoničnosti a strnulých pózách založenou estetikou komiksů. Osobně preferuji, když se dílo vzpouzí normám a konvencím, ale činí tak systematicky (řada linií, motivů a cílů sbíhající se k Luthorovi v BATMAN V SUPERMAN), když je spojeno téma s formou (nechronologické vyprávění MUŽE Z OCELI korespondující s hledáním kristovské postavy v proměněném světě). I tak ale myslím, že by LIGU SPRAVEDLNOSTI měl každý a každá vidět. Už proto, že pro superhrdinské komiksy představuje to, co NEBESKÁ BRÁNA pro westerny či třetí KMOTR pro mafiánské opusy. (19.03.2021) (méně) (více)