Superman se vrací

Už tu byl Superman a jeho další ať už úspěšní či méně úspěšní díly. Potom se objevil seriál s Ch. Reevem a nakonec ještě jeden seriál Smallville který zas tak úspěšný nebyl. Tenhle podle mě naprosto zbytečný film je jeden z nejlepších filmů o Supermanovi co jsem viděl. Velmi dobrý film až na konec, který je natahovací až to není hezký. Podle mě měli nechat Supermana pod drnem ale je to americký film tak proč umírat když tu může být dalších pár dílů. I když Brandon Routh už se ohradil nad tim, že by chtěl točit další filmy se Supermanem tak snad už se nic neobjeví. Jinak akční scény jsou výborné. Ať už pád koule z mrakodrapu patřící k Daily Planet nebo vystřelení do Supermanova oka. (06.08.2006)

// Pokaždé, když nad tímhle filmem začnu přemýšlet, srazím mu jednu hvězdu. Poprvé jsem to vnímal jako takovou "útěchu z nouze", čím víc ten film ve mě ale rezonuje (včetně dalších shlédnutí), tím hůř ho vnímám. Psal se rok 2006 a Singer na plátna poslal toho samého Supermana z roku 1978 a to prostě nestačí! Hudba, herecký klon a stejný záporák netvoří dobrý film. Superman se doslova vrací a nepřináší nic nového, bohužel ale dokonce ještě hůře podává to staré. Čert vem akci, u téhle postavy ji klidně oželím. Kal-elův charakter má zkrátka tolik co nabídnout, že by bohatě stačilo podívat se trochu do jeho nitra a rozebrat jeho podstatu pro lidstvo kousek po kousku a já bych byl nadmíru spokojený. Jenže to se tu neděje. Ten film hapruje někde mezi tím, rádoby nostalgickou upomínkou na né-tak-známé předchůdce a pseudo-akčním filmem. Chybí ale základní esence a to nechvalně známé "to", které by filmu dalo určitou jedinečnost a hnalo ho dopředu. Jistě, plyne a utíká poměrně svěží rychlostí a dá se na to koukat. Je to ale prázdné. Superman klidně mohl zůstat na Zemském orbitu a mně by to bylo jedno. Proto u mě asi film s časem padá níž a níž. Naštěstí - díky bohu - ikona stále funguje a do kin se tak velice rychle blíží nová adaptace, která by snad konečně mohla chlápka s e"S"kem na hrudi vyhnat do výšin, ve kterých si zaslouží být. Koneckonců, je to praotec všech superhrdinů, kdo jiný by měl vládnout, když ne Superman. Ten film je nyní zbytečnější mnohem víc, než kdy dřív. (14.12.2012)

Ani v tom nejrůžovějším snu by mne nenapadlo, že se dá ze Supermanových trenclí vytřískat něco tak krásného, křehkého, oduševnělého a anticky rozervaného, co nepokrytě koketuje s filozofickým přesahem (sama se nabízí analogie s první částí komiksové série Superman - Pro zítřek). Navíc je překvapivé, že to v nejmenším neublížilo dech beroucí epičnosti, která je uvolňována s ohledem na vyváženost romance x boj se zlem. Jenže na skutečnou poetiku už dnes, jak vidno, nikdo nemá čas ani trpělivost, každý jen prahne po (nonstop) efektní akci (jako kdyby tady nebyla - viz záchrana letadla) a obdobné snahy o oživení žánru zamete pod koberec. Stále doufám v další díl pod Singerovou ukázněnou a všemi mastmi mazanou režií, ale jediný pohled na kastrované kasovní úspěchy, které jsou o to bolestnější, oč představují gargantuovsky naddimenzované náklady, mi dovoluje pouze tiše plkat do umolousaného kouta. Představa toho, co mohlo (a stále může) být mi nedá spát, zvláště, když stačí, abych si vybavil ten nesmírný kvalitativní posun v druhém dílu mutantské X-grupy. Nádherně staromilský, nadpozemsky silný, přesto zranitelný a v neposlední řadě uctivý ke svým předchůdcům. Takový je Singerův Superman. (06.04.2007)

Velmi dlouho očekávaný film, kvůli kterému půlka filmového světa nenávidí Bryana Singera. Singer se poprvé zachoval tak jak bych neočekával a ani nechtěl. Mohl dokázat vytvořit svou trilogii, která by odrážela realitu a překonala všechny fantazie diváka. Místo toho sáhl po naivním filmu, který prostě musí být horší... Proč? Hlavní postava je jednoznačně daná a nemůže svými činy nikoho překvapit. Je tu pouze jeden záporák, který ať se bude snažit jakkoliv nedokáže působit jinak než ten druhý pán v tom velkém filmu. Dále je tu obrovský rozpočet, který nejen, že není vidět, ale ani není proměněn v hmatatelnou kvalitu (Kevin Spacey něco stál, ale nějakého dalšího pořádného herce mohl Singer sehnat...). Např. Kate Bowsorth není nic extra, stále nechápavě kouká a aspoň malý náznak snahy v angažování Jamese Marsdena skončil na délce jeho výstupu ve filmu. Singer si nedokázal položit jednoduchou otázku a to "Co chci vlastně natočit?". Každý čekal akční nářez (rozpočet podle toho vypadal). Možná tam vzadu bylo pár fanynek Titanicu co čekali druhý velkorozpočtový romantický film. Ani jedna skupina nemá pravdu, ale Superman se vrací je podle mě mnohem více romantický (a lehce psychologický) film, který akci používá jen na zkrášlení děje. V celém filmu jsou tři akční scény z čehož jedna je... taková snaha tvůrců ukázat kam došla technologie bullet time od prvního Matrixu. Zbytečné, poprvé hezké, ale později otravné. Druhá scéna s velkým letadlem mi ihned připomenula srážku nákladních automobilů z Matrixu Reloaded a třetí? Posledních asi 30 minut, kde Superman popírá naprosto všechny pravidla jeho comicsové světa a Singer totálně propadá v umění natočit snímek plný silných momentů. O délce snímku se není třeba vyjadřovat. Snaha o stylový svět je příjemná, ale něco takového tu už bylo a není to působivé jako v Matrixu, Dark city nebo jiných stylovkách. Kvalita efektů, na to kolik stály, mě překvapila a rozesmutnila naráz. Jednou se to stát muselo a Bryan Singer jednoduše dojel na svůj rozpočet, na své myšlenky a touhy. Chtěl moc a nedokázal si říct tohle vynecháme. Stejně jako Peter Jacksson dostal možnost splnit si sen a stejně jako on ho to zavalilo. PS: slaboučké 3*, i když stále nechápu, jak Superman zvedne ostrov z kryptonitu, ale budiž... dvě jsou příliš málo, i tak hodnocení dostatečně reflektuje zklamání. (10.03.2007)

Když nepočítám krásně psychopatického Kevina Spaceyho (který asi jako jediný pochopil, že brát fenomén Superman vážně je jako smát se i při dvacáté repríze němé grotesce, jejíž jedinou náplní jsou kopance do řití a dortové bitvy) byl pro mě tento Singerův velkofilm nechutně dlouhým zklamáním trpícím stejnými neduhy jako Nejmegalomanštěji Pojatá Dobrodružství Úžasného Pavoučího Muže. S těmi několika vážnými tématy, která Superman nabízel, se už velmi dávno (a vzhledem k tomu, co Singer doposud vytvořil, mě bolí, že to musím říct) podstatně zdařileji vypořádal Richard Donner - a to je jeho Superman dnes co do vizuálu vcelku směšným pokoukáním. Brandon Routh navlečený do nejtragičtějšího kostýmu, jaký na sebe kdy superhrdina natáhl, na mě působil jako Peter MacNicol vecpaný do gelového svalovcotvorného oblečku v poslední (a stejně tragické) sérii Ally McBealové - a to není dobře ani na poměry kryptonsko-smallvillsko-metropoliského nabíječe. Věci vypůjčené od Donnera v kombinaci s na Bryana Singera nepochopitelně lacinými momentkami typu "Promiň, Lexi!!!" a ostudně ignorovanými do očí bijícími nelogičnostmi jako je celá ta rodinná záležitost kolem Jamese Marsdena prostě v té obrovitáááánské záplavě hróóóóózně drahých digitálních triků působí zcela jinak než by bylo záhodno nejen u jména Bryan Singer. Hanba, ostuda, výsměch rudým kozačkám a 40% za nestárnoucí Williamsovu hudbu a Spaceyho střiženého "na Hálu". A při vědomí, že TOHLE odtáhlo Singera od X-Menů, se mi i to zdá zbytečně velkorysé. (03.01.2008)