Ach, ty vraždy!

Taková česká Jessica Fletcherová v podání perfektní Jiřiny Bohdalové, jenže tenhle seriál je taková stará televizní škola, která s moderní filmařinou nemá co společného. Asi je to tím, že to je určené pro publikum v papučích 60+. Já jsem měl problémy některé díly vůbec dokoukat jak to bylo pomalé, líné, předvídatelné aby to pochopili všichni a ten laskavý humor mi jako něco vtipného nepřišlo. Je to asi tím, že jsem minimálně o 30 mladší než cílové publikum. (22.04.2017)

Gerontofilní kratochvíle (to by se odpustilo, páč ti starci mají pořád herdek energii) s absolutně senilním scénářem (což se neodpustí, protože to celé připomíná Agathu Christie po dvojité lobotomii). Chápu, že je třeba důchodcům vysvětlit, jak se z mobilu vyndává baterie, ale opravdu je jim nutné předkládat nesmyslně řídkou kaši v podobě detektivní zápletky, která je komplikovaná jako splachování záchodu? (30.10.2010)

Marný scénář se jen zřídkakdy podaří "nahnat" jinými kvalitami. V tomto případě se to nepovedlo- jiné kvality nejsou. Scénář nalevačku, herci přehrávají, seč mohou, celé je to na pytel. Paní Bohdalová je NĚJAKÁ herečka a v jednotlivých záběrech jí není co vyčíst, přesto ale "nevystřihla figuru", jinými slovy postava v jejím podání není ani zajímavá, ani uvěřitelná. (23.06.2011)

První díl jsem neviděl, druhý celkem ušel a třetí napsala Halina Pawlowská. Markéta Frösslová je pěkná holka, Václav Jílek oproti tomu je asi nejhůř obsazenej policajt filmový historie. Vzdálená připomínka TV filmu Paní Piperová zasahuje, který je ovšem na podstatně vyšší úrovni. S jiným scénářem, někým jiným místo Jílka a bez Pawlowské by to možná šlo. (07.11.2010)

Největším kladem tohoto počinu je, že mě přiměl dohnat dlouhodobý rest a pro srovnání se podívat na čtyři slavné britské filmy, v nichž komička Margaret Rutherfordová hrála slečnu Marpleovou. Ach, ty vraždy! z tohoto srovnání očekávatelně vycházejí jako poražené, i když rozdíl není zdaleka tak propastný, jak bych si myslel. Hlavní chyba je dívat se na Zelenkovu sérii prismatem diváka Sherlocka nebo jedné z těch mnoha zaměnitelných "Kriminálek Bůhvíodkud". Zelenka zde i ve svých starších hrách vychází spíš z tradice nadsazených žánrových hříček Josefa Škvoreckého nebo Jana Zábrany a přizpůsobuje je konkrétní cílové skupině. Televizi sledují převážně starší lidé, častěji ženy. Tak to prostě je. To, že jsou Vraždy (nebo souběžně vysílaná Cukrárna) přizpůsobeny jejich žebříčku hodnot a způsobu chápání světa, nepovažuji za chybu, ale za vědomí, komu je výsledek primárně určen. Že se na něj dalo přesto dívat, je malý zázrak. A teď, po pokusu o mírnou obhajobu, přejdu k výhradám. Hrozně nerad to říkám, ale Jiřina Bohdalová předvedla tak nekonzistentní výkon, že seriálu ubližuje. Není to jen její vina. Zelenka jí vtiskl do ruky dvojsečnou zbraň převleků a falešných identit, které se jedna za druhou podobají jejím šaržím z minulosti a v každém díle rozloží jinak míru nadsázky nebo poměr komediální a detektivní stránky případu. Abychom mohli se zájmem sledovat různá převtělení doktorky Kalendové a fandit jí, aby nevypadla ze své role, musel by být jasněji definovaný ten základní charakter, který se za ostatní převléká. Civilní doktorka Kalendová dostala dvě berličky - zkušenost s ochotnickým divadlem a bývalou kariéru obhájkyně. Jenže není snadné věřit, že tahle nedovtipná důchodkyně, která bůhvíproč v civilu nosí okatou paruku a nedokáže přesvědčivě obelhat ani slabomyslného vnuka, někdy v minulosti vyhrála nějaký případ. Víc než co jiného jí v případech pomáhá náhoda a strategicky rozmístěné postavy drben, které jí na požádání recitují zřejmě předem připravené životopisy podezřelých. Právě tyto momenty seriál naneštěstí nezahrnuje pod proklamovanou nadsázku, právě zde se tváří vážně a právě to silně snižuje kredit hlavní postavy jako respektuhodného detektiva. Jinak musím říct, že případy samy o sobě mi nepřipadají tak pitomé, jak jsem si přečetl v několika komentářích, Zelenkovo obsazení kompletního ansámblu všech jeho her (Preiss, Němec, Postránecký, Kostka a další obvyklí podezřelí) stále šlape jako hodinky a kupodivu mi nepřekážel ani tolik proklínaný Václav Jílek. Jeho štěněcí vyjukanost a průzračně naivní projev jsem se rozhodl považovat za obětování se předepsané roli za cenu vlastní sebeúcty. :) Celkově jde o mírný nadprůměr. 60% (27.11.2010)