Spartakus

Slovy nepopsatelná hovadina, kde se půlku každého dílu šuká a půlku bojuje. Boje vám možná subjektivně přijdou kratší, ale to je tím, že režie prokoukla kouzlo zpomalených záběrů a cpe je naprosto všude, především pak do míst, kam se absolutně nehodí. Po dvou dílech jsem usoudil, že udělám nejlíp, když si se seriálem půjdeme každý svou cestou. Animace bojových i šukacích scén je naprosto úděsná. Chtělo to asi být něco ve stylu 300: Bitva u Thermopyl s tím obrovským rozdílem, že tam byla animace a zpomalené záběry takové, že se na ně dalo koukat a byly použity ve vhodný okamžik. Herci nezajímaví. Příběh ubohý, co jsem alespoň z dvou dílů vypozoroval a troufám si rovněž tvrdit, že vím, kudy se bude seriál ubírat a jak skončí. Tenhle seriál je zkrátka práce nedotažená a odfláknutá. Tomu nechť odpovídá moje hodnocení. ODPAD! (22.03.2012)

Blood and Sand začíná jako laciné historické béčko. Zmateně se intrikuje, nechybí velká láska a kupa nespravedlnosti. S postupem času se však ukáže, že seriál nabízí více než jen možnost ukojení základních lidských pudů (nadrženost a nasranost) a rozjede několik příběhových linií, které fungují samostatně a navíc se časem protínají v pamětihodných okamžicích. Zdání tedy klame, první série je chytřejší než její cílový divák (buran od pásu posrávaný nadřízenými a bez pravidelného sexu), kterému k uspokojení stačí prvoplánové trademarky seriálu (neustálé šukání a smrt utlačovatelů). Přitom hlavní síla seriálu je úplně někde jinde. Postupné přiblížení Crixe, hlavního oponenta Spartaca, divákovi přes jeho vlastní problémy a vztah s éterickou Naevií, to je skutečná genialita tvůrců. Jejich rivalita a souboje jsou pak pro diváka neskutečnou hrou nervů, protože fandí vlastně oběma. Dalším překvapením jsou nečekaně chytré twisty, slizký Batiatus a jeho hra na všechny strany a samozřejmě souboje v aréně, které mají vždy hutnou atmosféru. Velkou slabinou je však účast Lucy Lawless, která je definitivně tou nejtragičtější seriálovou herečkou. Vengeance doplácí na dvě vynucená přeobsazení postav. V případě Spartaca sice našli typově podobného herce, bohužel má oproti původnímu tak poloviční charisma Jeho aura vůdce, který povstal v aréně z písku a krve je pryč. Whietfielda je velká škoda. Přeobsazení postavy Naevie (V dnešní době peníze? WTF!) je však větším průserem. Z jemné víly je najednou vykulené strašidlo s agresivním vystupováním a chutí po krvi, což její odvlečení od Batiata skutečně neobhájí. Od narození byla otrok. Tomu se nedá říkat vývoj, ale změna charakteru. Tím padá i síla jejího vztahu s Crixem, který vlastně rozjíždí celou sérii. Nadměrné množství záporných postav také ničemu nepomáhá. Všichni jdou po všech a na konci na to většina dojede. A co jako? Úplně největším kiksem jsou anonymní souboje v aréně dělané jen na efekt. Koho to zajímá? Útěk z Capuy do volného prostoru tomu také nepřidává, tzv. syndrom 2. série Prison Break. Stísněnost totiž dělá atmosféru. Navíc finále nesahá tomu prvnímu ani po kotníky. War of Damned přináší lehké oživení v podobě lepších soupeřů v podobě Crassa a Caesara a také konečně pořádnou nymfu v postavě Kore. Gannicus definitivně zastiňuje Spartaca a z Naevie je už úplně někdo jiný. Souboje proti desetinásobné přesile s maximálně jedním škrábnutím jsou sice hnané až na samotnou hranici uvěřitelnosti, ale co se týče emotivnosti pořád fungují. S blížícím se koncem se série vrací ke kořenům a slušně graduje v trpký konec, který paradoxně navozuje přesně ty pocity, které se mu celou dobu dařilo krotit. Otázkou zůstává, o kolik by byl seriál lepší s Whitfieldem, původní Naevií a možná důstojnějším koncem pro některé postavy. Každopádně pro současné obyvatele Říma to musí být peklo. 1. série: 75%, 2. série: 55%, 3. série: 65%. (21.10.2014)

Po vyčerpávajúcom Spartakovi od S. Kubricka som akosi nemal nutkanie stráviť hodiny pri modernejšom spracovaní, no skúsil som a ako to už pri seriáloch býva- chytí vás a nepustí. Erotický podmaz, ktorým sa seriál snaží prilákať divákov mi nesedel, väčšinou ide len o naťahovanie už i tak dosť rozťahaného seriálu. Čo však seriál robí zaujímavým sú veľmi dobre rozohrané vzťahy medzi postavami a zvraty v príbehu. Krvou ani zápasmi sa v arénach tiež nešetrí, preto musím uznať, že je seriál podstatne pozerateľnejší, než sa na prvý pohľad zdá. Veľká škoda tragickej smrti hlavného predstaviteľa, kvôli ktorému museli tvorcovia urobiť v nasledujúcich sériách zásadné zmeny. 1. séria je výborná a popri Spartakovi najviac zaujme postava jeho majiteľa a strojcu všetkých zvratov - Batiatusa, ktorý dostal v 6. dielnom prequeli ešte väčší priestor. Po 1. sérii a prequeli hodnotím na 80%. (26.12.2013)

Úžasná podívaná pro ženy a gaye! Svalnatá mužská těla lesklá potem, jednoduchý, předvídatelný děj, podivná vizuální stylizace, co má s realitou jen minimum styčných bodů. A hlavně ta krev... pokud se hlavní hrdina řízne při holení, buďte si jistí, že obrazovka bude ohozena monstrózním chlístancem červené barvy! Připravte si k TV obrazovkám kýbl, ne - radši lavor, pořád málo - vanu... sledujte TV obrazovku ve vypuštěném bazénu, tolik té krve bude! Méně je někdy více, páni ŘEŽizéři, zázrak ten váš výtvor není, ale jako mozkový relax dobrý a nelézt mi ústřední postava tak trochu na nervy, šla bych i na čtyři hvězdičky. 69% (23.12.2010)

300. Tahle číslovka kouká, nebo aspoň pomrkává z každého dílu seriálu Spartakus. A zatímco řež podle Millera se plácá kolem (sice pěkných) 80%, sága o thrákovi ve slipech a jeho stereoidních kamarádech si hoví v Top 200. No to mi vyndej kopí. Ale co, bavilo mě to. Doufám, že příští sérii vylepší svojí účastí Village People s pro potřeby díla inovovanou peckou Y.M.P.A. (Young Men´s Pagan Association) a zapějí ji na počest otroků z posilovny. V Itálii nebude teplo, ale horko..... (13.12.2010)