Americký gangster

Jsem v lehkém údivu nad ovacemi, které se na Amerického gangstera snáší. Nenašel jsem tu jedinou kulervoucí scénu, ne že bych si myslel, že v žánru gangsterky je potřeba přijít s něčím novým, ale je potřeba to natočit neotřele, tak aby vás to znovu přiklínovalo do sedaček. Denzel Washington moc dobrý, hudba taky. Kvalitní přírůstek k žánru, nic víc, nic míň. (05.01.2008)

„Success. It's got enemies. You can be successful and have enemies or you can be unsuccessful and have friends.“ Vzestup a pád podnikatele, kterému se povedlo výběrem vhodné komodity (na ulici je u heroinu vždycky větší marže, než u hot dogů) a razantním zkrácením dodavatelského řetězce několik let úspěšně odebírat teplo produkované kotly inferna drogové závislosti. Údajně z 99 % Hollywood, zbylé procento skutečný svět zla Franka Lucase, ale kdo by tu latentní glorifikaci zločince řešil, když Scott rozjíždí svou lokomotivu z bodu nula až do nejvyšších obrátek (zaujalo začlenění dobových historických událostí i cílevědomá režie bez zbytečného exhibování, což zároveň přineslo i tolik diskutovaný nedostatek žánrové originality). Až budu chtít jednou rozjet drogový byznys, následující filmové zkušenosti mi budou nápomocny: 1.) Nezačínej na Karlovarsku, mravenci a náčelník Vinklář tam nesou smrt, 2.) bez ohledu na ochránce přírody nechoď v kožichách z činčily na zápas boxu a když už tam v něm si, sedni si někam dozadu, 3.) když tě dostanou, všechny napráskej.. (12.05.2014)

Po dlouhé době jsem s absolutním hodnocením nezaváhal ani na vteřinku. Už od úvodní scény, podkreslené hudbou ala Mnichov jsem cítil, že se na mě valí něco mimořádného. Spojení čtyř Velikánů současného Hollywoodu (Denzel Washington, Russell Crowe, Steven Zaillian a Ridley Scott), podpořené skvělými výkony Joshe Brolina a Chiwetel Ejiofora a kamerou roku přineslo tolik očekávanou sondu do gangsterského života, na kterou filmový svět čekal od uvedení Scorseseho Mafiánů. Nebudu je srovnávat, každý je vlastně o něčem jiném. Mně se během sledování před očima několikrát objevil spíše Nelítostný souboj. Opomenutí Akademií nebudu komentovat, ještě jsem neviděl snímky nominované, až tak učiním, udělám si obrázek sám. Pro mě je zatím Americký gangster vrcholem roku 2007. (30.11.2008)

Este som ani nestacil rozdychat Andersonovu pecku There Will Be Blood a uz tu mam dalsie filmove KO od Ridleyho, ktoreho Americky Gangster je miestami "more Scorsese than Scorsese himself" za cias Godfellas. Bez pretahovania - nadupana gangsterka bez hluchych miest, s reziserskou vitalitou hladneho bullteriera a prieraznostou protitankovej strely. Washington i Crowe su skveli, ovsem herecky ich zatienuje hoc i mensim poctom minut na platne Josh Brolin. A ano, Tsuna ma pravdu - film, ktory nedokaze nebyt "klasikou". [Kontrolna projekcia] (28.10.2007)

Nebudu popírat, že Amerického gangstera si užijí nejvíc cinefilové, kteří mají opravdu nakoukáno a rádi si doma kreslí schémata a při projekci dělají poznámky, ale říct o Scottově mistrovském díle, že je "chlapsky chladné a dokonalé, bez zapamatováníhodné scény" či "že konfrontace obou hlavních postav není dostatečně vytěžena a závěr je neuspokojivý", není na místě._____ Americký gangster pracuje s divákovou žánrovou pamětí z jiných filmů, kdy důmyslně užívá scén ze známějších, žánrově spřízněných opusů (gangstersko-mafiánských) a zasazuje je do zcela jiného kontextuálního rámce, nedovolí se nám jimi opájet a vytrhávat z díla, posunují většinou vyprávění dopředu. (Osobně si cením víc filmů, u nichž nemůžete pustit kamarádům jednu scénu a ukázat jim na ní, jak je kousek geniální, ale nutné je k doceněńí zhlédnout celý film.) Proč tomu tak je? Scottův první gangstersko-mafiánský opus po Černém dešti je totiž progresivní v uchopení postav, které nejsou chronicky známými tvářemi zločinu (žádný Carlito Brigante, Al Capone a jim podobní) a ze žánrové škatulky se vymaňují a jsou skutečně dýchající a živelné._____ Uchopení postav slouží i k podvratnosti vůči žánru, kdy ústřední postavy se musí maskovat anebo za maskování-podobání se jiné filmové postavě, populární v té době, někoho jiného peskovat, protože film vypadající jako natočený v 70. letech nenabízí modelové postavy v žánrových filmech, ale modelové žánrové scény, v nichž se ocitnou reálné postavy. Pokud by ve filmových 70. postava policajta proti někomu vedla vyšetřování a věděla by, že její sbor je prohnilý, vyřídila by si to se všemi po "dirtyharryovsku" a rozhodně by nevracela nalezené peníze z drog. To platí i o té záporné, netypicky černé, která by ráda byla šedou eminencí v pozadí, ale nemůže, protože "zlo" je ve Scottově genialitě zpřitomňováno (doporučuji vyčkat do konce závěrečných titulků). V tomhle bijáku nejsou žádní uhlazení skautíkové ala Serpico a pokud jste negr libující si v blaxploitationech, tak se podle nich neoblíkejte, protože na sebe strháváte moc pozornosti a rozhodně se neinspirujte kultem jako Superfly (pro nezasvěcené: obskurně kýčovité blaxploitation o vzestupu a pádu mafiánského dealera drog)!_____ Abych to zkrátil: takhle precizní podívaná (kterou si v kině určitě ještě několikrát zopakuji) tady nebyla od Fincherova Zodiaca či Spielbergova Mnichovu a připojuji se k těm, kteří Amerického gangstera řadí k vrcholům tvorby Ridleyho Scotta a vrcholům mafiánsko-gangsterského žánru spolu se Scorseseho a De Palmovými pastiši. (Lidem vyčítajícím "chlapskou chladnost": emocemi prodchnuté epické díla o vzestupu a pádu mafiána si hledejte u Scorseseho, kdy se femme fatale ukážou být ženami-vamp, ale ne v příběhu, kde vše ovlivňují média a z nich se dozvídáme informace.) Dospělý projekt, který ve své neokázalosti a vychytralé podvratnosti má nejblíže k Tarantinově Jackii Brownové... P.S. Chci osouložit Gimpa, jsem zvrhlý. (03.01.2008)