Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti

Stále to tam je. Snyder se s BvS profiluje podobně jako Ridley Scott - točí si filmy podle sebe a pro sebe, bez ohledu na hlavní tok řeky, kterému tak silně v těchto vodách dominuje Marvel se svým přímočarým, ale pro komiksem nepolíbeného diváka snadno pochopitelným, světem. Bez sebemenší znalosti DC univerza nemá člověk u téhle odkazy nabitého spektáklu žádnou šanci. A to je škoda, protože souboj dvou největších titánů má minimálně v první polovině našlápnuto hodně solidně, ale v posledních třiceti minutách skutek-utek a důkladné budování děje je nahrazeno spin-offem k Transformers, kde talentovaní herci pobíhají mezi zelenými prostěradly. Očekávání se přesto naplnila: Affleck je nejpřesvědčivějším Batmanem k dnešnímu datu, čímž možná až nechtěně zastiňuje zbytek obsazení. A to je například u vynikajícího Ironse více než naškodu. BvS nakonec ani zdaleka není filmem průměrným či vysloveně špatným. Je to čtvrtmiliardová atrakce od fanouška pro fanoušky, která, byť temnější jak brooklynské ghetto, má svou vizi jasnou. Pastelové barvy Walta Disneyho pomalu začínají blednout závistí. Ultimate: Konečně mohu s klidem dát plnou palbu. (25.03.2016)

// Snyderovo pochmurné divadlo šílenství. Dějový mohykán, kterým DC vyslalo Marvelu jasnou zprávu: "Zvládnem co vy a líp. Během dvou filmů jsme dohnali celé vaše univerzum, s větší věrností ke komiksům, bez family-friendly hávu a s výrazně zásadnějšími dějovými twisty, než jaké vy kopírujete už desátým filmem. Takže fuck off a bacha na nás. P.S.: Batfleck rules. A mně nezbývá než přidat nadšeně svůj podpis, políbit obálku a začít se těšit na další nášup. Subjektivně: Batman v Superman: Dawn of Justice - 10/10. Objektivně: 8-9/10, protože to má skoro tři hodiny a tíha studiových ambicí tomu občas láme záda. Já ale rozhodně nebudu ten, kdo si ještě kopne. Role soudců, porot a popravčích letos převzali jiní. (23.03.2016)

Na to, že dávám 3 hvězdy, se mi to vlastně moc nelíbilo. Sice začátek dost vnadil, ta úvodní akce byla asi ta nejlepší akční sekvence celýho filmu a největší překvapení - líbil se mi Affleck! - film ale trpí několika zásadními neduhy. Předně roztříštěnej děj, očividně pro fandy komiksu, kterýma nejsem, tak jsem spoustu věcí nechápala. Pak stopáž je těžce přepísklá. Konečnej monster mash spíš k smíchu a celej konečnej souboj byl jen přehlídkou hromady digitální kaše, blesků a laserových pohledů. Jo, a Jesse Eisenberg byl naprosto otřesnej! Očividně se snažil vystřihnout postavu "psycho mladý záporák milionář," a inspiroval se zřejmě u mnoha vzorů (lepších), vznikl z toho nejotravnější hereckej výkon filmu, hanba, fuj! A Amy Adams velká nuda, ale to je asi postava Lois Lane tak nějak obecně. A pak ten pětinásobnej konec, eee. No, a teď konečně klady. V některejch chvílích je to rozhodně výborná hudba a sem tam dost povedená akční scéna. Jeremy Irons v zanedbatelný roli potěší a Costner HA HA! Ten se tam zjeví tak náhle, že jsem fakt čekala, jak spustí, jak výbornej je salát Riomare a že když tuňáka, tak Riomare. Nejlepší na filmu jsou tak dva hlavní herci - Affleck a jeho Batman v depresi byl super, a to jsem byla přesvědčená, že bude hroznej. A Cavill měl dost charizma, aby mě jeho Superman trochu zajímal, jinak je totiž Superman (aspoň pro mě) totálně nezajímavá komiksová postava - trpí holt tím, že je moc klaďák. Jo, a ještě Gal Gadot, ta byla extrémně sexy, ačkoliv mi přišlo, že její postava je tam naroubovaná jen do počtu. No, to je asi tak všechno. Celkem mě mrzí, že jsme nešli do kina na něco jinýho, v televizi by to ale asi byla ještě větší nuda. (26.03.2016)

Dostala jsem asi sedm vteřin Ezry Millera, takže se nedá říct, že bych byla úplně nespokojená. Film je příšerně doslovný a přitom vlastně vůbec neukazuje věci, na kterých záleží. Mohlo mě napadnout, že boje nezničitelných věcí bývají nuda. A to značně nepřehledná. Všechno nemůže být pořád dokola jenom větší, ne a ne a ne. Stýská se mi po příběhu, klasickém, klenutém, pořádném příběhu. Kdo, proč, jak. Tenhle trailer trvající mnoho hodin ať si někdo strčí za klobouk. Jo a ještě jsem chtěla dodat, že první písnička, co mi po odchodu ze sálu začala hrát do (Batman) sluchátek, byla "Martha My Dear" od Beatles. (23.03.2016)

V zásadě vše co platilo o „jedničce" platí bezezbytku i tentokrát, akorát je to díky množství postav a nakousnutých linií chaotičtější a znatelně méně sevřené. Hlavním poznávacím znakem jsou tedy ruku v ruce jdoucí rozporuplnost s rozpolceností, kdy na patnáct minut stopáže připadá pět minut nadšení (některé výkony, dějové linie, konkrétní scény), pět minut postranních pohledů na hodinky (množství balastu kolem zdlouhavého budování fikčního světa, které není zúročeno, do dění násilně cpané linie s eskapádami Lois či překombinovaně tupé fáze Luthorova plánu) a pět minut zoufalého mlácení hlavou o sedačku (přestřelená nabubřelá pompéznost, snové pasáže Clarka i Bruce, Eisenbergovo dětinské přehrávání, nepřehledná akce vrcholící během půlhodinového digibordelového „už zase padají mrakodrapy" nezáživného finále, neexistující tenze mezi ústředním duem a především "Marta!"). A to se celý snímek skládá z deseti po sobě jdoucích takovýchto čtvrthodinek. Nejlépe se to dá ilustrovat na Affleckovi/Batmanovi. Role životem unaveného stárnoucího Bruce mu sedne výtečně, ale scénář z něj dělá zapšklou naivní loutku ve hře inteligentnějších. Jako Batman je také vynikající, ale je zbytečný, jelikož během finálního zúčtování jen uskakuje před padajícími baráky, zatímco se super(muži/ženy/mutanti) bitkují. A tak je to tu se vším; dobré úmysly a nápady, jejichž realizace mnohdy značně skřípe a to místy až na hranu nechtěné sebeparodie. Ultimate edition sestřih je pak uhlazenější, navzdory délce pocitově lépe plynoucí, ale nic moc z toho. Ano, úvodním dvěma hodinám to prospívá, motivace Clarka i Bruce jsou propracovanější, Lois má rázem co dělat, celé to lépe představuje Snyderovu pochmurnou vizi. Ovšem k čemu to, když funkční pnutí je stejně posláno k ledu v závěrečné třetině (což je stále hodina stopáže) během "CGI se monstr bitkujeme", které je echt debilní jako nezáživné. A naprosto nesedící do tónu nastoleném úvodními dvěma třetinami. Což tento sestřih paradoxně ještě umocňuje. (23.03.2016)