Muž z oceli

NODOPRDELE. Jak úžasný, že zrovna Snyder dostal na starost moji neoblíbenou komiksovou postavičku, tj. toho "největšího superhrdinu všech dob". Prcat recenze a procenta, ať co si kdo kde co chce říká, pro mě z toho vylezl naprosto dokonalý gradující těžkotonážní blockbuster - tak jednoduchý, přitom epický do té míry, že si pořád ještě přijdu bez dechu, s otevřenou hubou, přibitej do sedačky pod plátnem, zdrcen tou nelítostnou kombinací velikosti, nadlidské brutální síly a rychlosti, padajících mrakodrapů, zoomů, totální destrukce... Snyder byl vždycky audiovizuální génius, co uměl kápnout na tu správnou hloubku, a tentokrát naštěstí nedoplatil na plochou a úplně cheesy story. Dokázal si tu prosadit výborný obsazení (Shannon!), vzít všechen svůj dosavadní skill, prvky všech možných žánrů včetně komedie, romance a hororu, a dát dohromady toto: nejlepší (a opět "alternative") komiksový velkofilm od -ano- 4 roky starých WATCHMEN. Dojmů bych měl další tunu, stejně tak oblíbených kasovních trháků posledních let, co bych ve srovnání s tímhle roztrhal, ale nechci to dál natahovat. Top 2013, hetero Superman je na světě, here we go... (14.06.2013)

Zcela překvapivě mě to bavilo, tedy především první komornější část. Druhá část byla digitální velkoakce, aby se potěšilo oko nejednoho dospívajícího človíčka, který nosí po kapsách iphony i ipady. Jenže kromě sexu a vítězství Bohemky všeho moc škodí a tak hodinový pohled na výbuchy a destrukci všeho co produkce stačila narvat před kameru začíná ke konci docela nudit. (26.10.2014)

Singerova Supermana si velice vážím pro jeho vtip, nadsázku a mnohost opojných intertextových odkazů a přeci až Snyderův Muž z oceli, v souladu s názvem patřičně chladný a daleko nepoddajnější snímek, splnil všechno to, co jsem od filmových verzí komiksové legendy kdy doufal dostat. už při mém prvním setkání s největším ze superhrdinů v raném dětství během sledování supermanovských filmů Richarda Donnera ze sedmdesátých let jsem doufal, že jednou zhlédnu film přesně jako je Muž z oceli: trikově nesmírně vyspělý blockbuster, který plně využije technologické vyspělosti současné kinematografie k rozpoutání nanejvýš epické a tím pádem nanejvýš slastné podívané, akční podívané, která plně zužitkuje nadpozemské schopnosti hrdiny i padouchů z Kryptonu, a která poskytne co nejširší pohled na civilizaci a kulturu tohoto fiktivního mimozemského světa, kamerově pokrokový film, který jako kdyby dal divákům v kině okusit, jaký je to pocit létat mezi výškovými budovami spolu s filmovými hrdiny a zloduchy. Zack Snyder toto vše dodává a zároveň se ničím neodchyluje od mé osobní představy o postavě Supermana. tím míním jak zevnějšek - vynikající herecké obsazení protagonisty a upgradovaný design kostýmu, tak nitro - na poměry "pouhého" letního bijáku překvapivě hlubokou psychologizaci. vlastně dodal ještě víc - charismatickou a všem stereotypům vzdorující herečku do role Lois Lane a neméně šťastnou ruku při výběru představitelů Supermanova biologického i adoptivního otce. i při méně snivém, ale spíše intelektuálně vedeném zohlednění lze nacházet velmi uspokojivé přesahy. nevidět to, nevěřil bych, že kdy nějaký film a tím spíše podle mnohých diváků a priori povrchní blockbuster zkombinuje rovinu explicitních významů vykreslujících postavu Supermana v náboženském kontextu coby novou inkarnaci Krista, či přinejmenším jeho mimořádné schopnosti jakožto dar od Boha, s rovinou implicitních queer konotací, kdy je šikanovaný mladík nucen skrývat svou jinakost před okolím z obav z perzekuce a ostrakizace. takovou perspektivu bych čekal spíše u toho Singera. a už jsem opět u něj. navzdory všem neoddiskutovatelným kvalitám Snyderovy verze se totiž nemohu ubránit nostalgickému vzpomínání na tu Singerovu. snad za to může Snyderův příliš vážný a upjatý přístup, který tolik kontrastuje se Singerovým nadšeným fanouškovstvím. snad. netroufám si soudit. je to jen takový mlhavý pocit. (27.11.2013)

„People are afraid of what they don´t understand.“ Syn boha Jor-Ela, novodobý Kal-Kristus na solární pohon. Kdyby jste to nevěděli, tak to „S“ na prsou znamená v tomhle křesťansky hozeném mýtu Spasitel.. Od Snydera přemýšlivě namíchaný koktejl epiky, monumentálnosti a ocelového chladu. Potěšily drobnosti jako „vetřelčí“ kostýmy Zodovy sebranky, hledání kořenů společenského vyděděnce ala Wolverine či svérázné postavení tahače na špalky. Mimochodem, poznali jste jeho řidiče? Nick Slaughter už jej asi propustil.. I bezbradý Cavill bojuje s nelehkou úlohou statečně, ale kdo by nakonec čekal, že Kryptonitem této těžké blockbusterové váhy bude akce - nekonečná digi řež matrixových chapadel, betonové sutě a neřízených demolic (včetně té příběhu). Chápu to naladění na skutečně seriózní notu osudovosti, ale v rámci osvěžení jsem postrádal někoho s IQ 200, či někoho o stejné hmotnosti a opovážlivé touze zbudovat Otisburg. Přesto nemohu nad Snyderovým Supermanem zlomit hůl jako nad tím od Singera. Něco v něm totiž je a já snad časem přijdu na to, co.. (27.06.2013)

Novozákonním interpretacím byl otevřen již Donnerův film, nepřekvapuje tudíž, že Snyder využil poskytnutých financí a svého Supermana bez okolků pojal jako novodobý biblický epos. Apokalyptické finále, vzbuzující pocit, že se střetly dvě ideologie a dochází k destrukci celého světa, představuje jen nevyhnutelnou spektakulární tečkou za epickým příběhem, sledujícím postupně zrod Kal-Ela, Clarka Kenta a Supermana. Druhé dva vyprávěcí celky jsou promyšleně „rozbité“ četnými flashbacky (podobně jako celí Watchmen), které ozřejmováním nových skutečností a prohlubováním charakterů udržují naší pozornost (minimálně kvůli základní časoprostorové orientaci si musíme připomínat, odkud jsme do minulosti odskočili). Flashbacky kromě rytmizace vyprávění zároveň pomáhají vytěžit příběhový potenciál vedlejších postav, které také díky srozumitelným paralelám (Lois nemůže napsat pravdu o Supermanovi – Superman se nemůže chlubit svými schopnostmi) nejsou zcela zastíněné hlavním hrdinou. Nejvýraznějšího posunu se dočkala Lois Lane, jež představuje nejenom v rámci komiksových adaptací neobyčejně silnou ženskou hrdinku. V nejméně okázale (a pro mne i nejlepší) akční scéně filmu se sice nechává vést muže (nebo hlasem božím?), ale jinak rozhodně jenom tupě nečeká, co se jí přihodí a kdo ji zachrání a díky tomu, co ví, je její přítomnost dokonce podmínkou vítězství dobra nad zlem. Muž z oceli neříká mnoho nového (jistého rozpracování se dočkala pouze myšlenka Kryptonu, mimochodem gigerovsky nedesignovaného, jako „ideální“ platónské společnosti, kterou Superman coby „an American hero“ nakonec příznačně zavrhne ve prospěch americké demokracie), ale staré informace alespoň přeskupuje a distribuuje neotřelým způsobem. Podobně jako Batman začíná, podobně jako Skyfall, také Muž z oceli se vrací ke kořenům jednoho hrdinského mýtu, který se zároveň snaží – v možnostech žánru – konfrontovat s realitou. To se kromě pseudo-realistického indie stylu režie projevuje zejména ztrátou lehkosti předchozích filmů. Jistě, Superman je pořád borec, který umí létat a uzvedne školní autobus, ale nově při tom musí zatnout všechny svaly, zaskřípat zuby a pořádně se zpotit. Cavillův křečovitý výraz při náročných fyzických úkonech není nechtěně směšný díky tomu, že se filmu ona antická tragičnost skutečně dá věřit. Zásluhou hercům, kteří v něm hrají, zásluhou emocí, které vzbuzuje, zejména ale zásluhou patosu, za který se nestydí. Pro mne zatím blockbusterový vrchol letošního roku, skvěle svou upřímnou vážností vyvažující blbnutí Iron Mana a nerdů ze Star Treku. 85% Zajímavé komentáře: Arbiter, xxmartinxx, Lavran, ScarPoul, MrPierc (24.06.2013)