Doteky osudu

Plně souhlasím s uživatelem warrenur. To, co zpočátku vypadalo jako "pohlazení po srdíčku", je časem parodií sebe sama, neustále a donekonečna se opakující vzorec, kdy se vlastně nic většího v seriálu neděje (kdyby po otci se synem aspoň šla nějaká tajná organizace), a ty náhody a propojení jsou časem poměrně nesmyslné, až parodizující. Člověk si najednou začne klást různé otázky (jak to, že v USA je den stejně, jako v Arábii - co časový posun?), a to není dobře. V určitých chvílích už mi ten stále stejný postoj Kiefera, stejná blbost sociální pracovnice i neměnný kluk přišly spíše jako křečovité škatulky. Přitom filmy o náhodách mám rád (třeba Serendipity - Lásce na stopě), ale nic se nesmí přehánět a nesmí těch podivných náhod být moc. (Třeba v prvním dílu se zcela nesmyslně furt a furt objevuje číslo 318, ačkoliv to nakonec nemá v ničem a k ničemu souvislost.) (19.05.2015)