Doteky osudu

seriál, ve kterém jsou strhujícím způsobem propojovány nešťastné lidské osudy.. z tohoto hlediska všechno funguje perfektně a ty dojemné momenty prostě chtě nechtě zamávají s každým.. průser ale nastává při snaze pokusit se akceptovat způsob, jakým toho tvůrci dosahují - mám v ruce parkovací lístek s číslem 407 a okolo náhodou zrovna jede autobus linky 407, tak do něj nastoupím (to přece nemůže být náhoda, musí to něco znamenat!).. v tom autobuse sedí na sedadle 407 muž, kterému přesně před 407 dny zemřela manželka, tak si k němu přisednu a pronesu tu neuvěřitelně debilní větu: "I think I am supposed to help you".. ne, dámy a pánové, na tuhle hru prostě nejsem ochoten tvůrcům přistoupit.. seriál tak paradoxně selhává na tom, na čem chce nejvíc stavět - na číslech, a ve finále se v něm tedy bijí dvě věci - na jedné straně perfektní lidská stránka, víra v osud a v to, že jsme všichni vzdáleně propojeni nějakými pomyslnými nitkami a máme moc navzájem ovlivňovat své životy.. na druhé straně pak samotná podstata seriálu, která se opírá o totálně uměle vykonstruovaná pravidla, u nichž pak už záleží jen na benevolenci diváka, na kolik je ochoten je přijmout.. dále jsem po celou dobu postrádal nějakou ústřední dějovou linku (ta se začne objevovat až v posledních dílech první série).. namísto toho Touch trpí přehnanou epizodností a navíc se každý díl soustředí na "propojování" zcela jiných (nových) lidí, mezi kterými vždy tak nějak pobíhá Kiefer Sutherland se svým autistickým synem.. suma sumárum: seriál měl skvěle našlápnuto, jelikož námět je sám o sobě výborný, ale způsob jeho uchopení tvůrci příliš nezvládli - "číselné osudy" vycucané z prstu, téměř nulový dějový posun, epizody jako přes kopírák a nesympatické postavy.. P.S.: Intro je úžasné ! (25.06.2012)