Hannibal

USA má (polovina proti době před 20 lety) za loňský rok necelých 15.000 vražd. Z nich spáchal dvě třetiny Hannibal Lecter, zbytek jeho zmanipulovaní pacienti. Skvěle vybraná titulní postava, jen tak někdo mu výkonem nestačí držet krok, jakkoli jsou výborní i jiní. Čili, tím lépe pro reálný vztah Hannibal versus ostatní. Preciznost a zásadovost, schopnost okamžité analýzy a reakce. A místy překombinované úmysly v úmyslech, způsobující ještě větší odklon mysli od reality... Což je vlastně OK, tak se to má nejspíš brát. Vynikající stylizace opět surreální -- třeba květiny, houby, med a další pochutiny pěstované na mrtvolách, výtvarná stylizace příběhu projevující se důsledně kontrastním oblečením Hannibala kontra Willa (doplňkové barvy), estetika tekutin, barokní aranžmá... Vpodstatě jediný úkrok ze světa Hannibalů Hopkinsových, které seriál dost ctí, je pocit přítomného času v příběhu, tím myslím, že je zjevně aktualizován do 21. století (přinejmenším mobily, webovky F. Lounds atd.), což trochu neštymuje s původní časovou linií. // Třetí série: všichni měli špatný trip a žvanili a žvanili a žvanili a žvanili. Shovívavě jen jedna hvězda dolů. (17.08.2014)

Hodnocení pilotu: A sakra. Sladea nechat u celé sezóny, jinak se bojim, že to může velmi snadno jít celé do kopru - no, přinejhorším to zachrání season finale. Ale konec zbytečných věšteb. Nejslavnější jedlík na světě se představil s noblesou vlastní nejpovedenějším TV počinům posledních let, takhle parádní temná atmoška tu dlouho nebyla... (06.04.2013)

Rozhodně jeden z nejvyspělejších zástupce seriálů parazitujících na konci Dextera. Rozjezd s ruční brzdou je nemilý, jenže tvůrci od začátku využívají faktu, že divák ví, co je Hannibal zač, a tak si vystačí s malými náznaky, kterými šponují atmosféru plnou nejistoty a možných plánů jednoho velkého gurmána. Jednotlivé případy, tvořící vedlejší linie, jsou těžkou zkouškou pro každého, kdo čeká na duel dvou společenských vyvrhelů. Navíc se tyto linie nestačí vyřešit v jedné epizodě a periodicky se vrací, což většinou způsobí ještě větší dějový guláš. Vraždy jsou sice neskutečně zvrácené a nechutné, ale dělat z každého psychopata poetického vraha s uměleckým talentem je přeci jen až moc na efekt. Druhá série slušně graduje, ale filozofování se začíná přejídat a místy až artové tempo také nepotěší. Třetí série je takový paskvil z Hannibala a Červeného draka, takže to svádí k porovnávání s filmy a seriál nepřináší nic lepšího. Navíc křečovitá proměna původně sympatické Alany Bloom je absolutně nelogická. S1: 70% S2: 75% S3: 60% (19.08.2019)

Staccatový surrealizmus s výrazným autorským podpisom. Vitajte v hlave psychopata, kde sa realita rozpadá na tlejúce zošúverené papieriky a každý plán ukrýva väčší. Po stránke psychoanalýzy nesmierne zaujímavé - miestami som mal dokonca pocit, že sledujem rafinovaný test diváckej psychológie. Druhá séria potvrdzuje nielen odklon od diktátu románového univerza, ale aj výrazne nadsadenú optiku vnímania deja skrz subjektívnu realitu, či lepšie povedané vnútorný svet postáv, ktorý je natoľko zneisťujúci, že nie je vôbec jasné, odkiaľ a akým spôsobom je rozprávanie vedené (pokojne by mohlo ísť o útulný polstrovaný apartmán v ústave). Splietanie detektívnej, thrillerovej a exploatačnej línie sa nevychyľuje zo zamýšľanej komplexnosti a nepôsobí prerývane, pričom tá posledná chirurgicky prepája konvenčnú brutalitu kriminálnych seriálov s najprísnejším ratingom a filmov o Hannibalovi Lecterovi s opojne zmyselnou artovou mizanscénou gastronomických zátiší Lecterových hostín, halucinogénnymi sekvenciami a záberovaním akcie. (03.05.2013)

Bizárek. Všechno v tomhle seriálu je takové…..nepřirozené. Jako byste měli nabýt dojmu, že každý druhý ve vašem okolí, včetně vaší nevinně vyhlížející a milující babičky, je potencionální sadistický vrah, který zabíjí výhradně za pomocí těch nejbizarnějších a nejbestiálnějších technik. Jestli vám přišlo pěstování hub na polomrtvých tělech obětí, zobrazené v 1.sérii, už trošku „za hranou“, tak v té druhé jdou tvůrci ještě dál, až se bojím, s čím v přibývajících sezónach přijdou příště (tady už ani moje bujará fantazie nesahá, na rozdíl od autorů seriálu). Všichni jsou tady tak straaaašně vááááážní, až by z toho jeden – slovy Amadea – sral mramor, deklamují tak pooooomaaaaaluuuuu a dějové twisty se nabalují jak z říše té nejpotrhlejší sc-fi, že vás to postupně ubíjí a uvrhne do letargie. Jediné, co to drží nad vodou, je svůdně pochmurná kamera a charisma Dancyho a Mikkelsena. Po absolvování dvou sezón si s chutí nechám ten zbytek, tuhle vypočítavou a promyšleně na efekt hrající bizarní potravu, jako divák ujít. A nedivím se původně zamýšlenému inteligentnímu Davidu Bowiemu, že se do tohohle nenechal uvrtat. (01.06.2014)