Nemocnice na kraji města

Narodila jsem se v jiné době, ale i přesto mě tento seriál nadchl. Dietl svým scénářem dokonale vystihl nemocniční prostředí a spolu se špičkou herců své doby vytvořil řadu nezapomenutelných postav jako např. doktor Štrosmajer, doktor Cvach či primář Sova a tak dále. Mnoho z nich mi přirostlo k srdci (především doktorka Čeňková a doktor Štrosmajer - Milda Kopecký je prostě třída), a tak jsem po skončení dílu měla nutkání si pustit okamžitě další. Co mě však nejvíc štvalo, byly pasáže s Blažejem a Inou, kterou jsem nemohla vystát. Čunderlíková tam totiž pokaždé koukala jak chleba z tašky a scény s ní mi přišly jako naprostá ztráta času. Ani národní umělec Ladislav Chudík zde podle mě moc nezazářil, ale i přesto měla jeho dějová linka něco do sebe. Vyzdvihnout musím především hudební doprovod od pana Klusáka, který byl ze začátku velmi kritizovaný dokonce i samotným režisérem (podle mě zcela zbytečně). Za mě slušných 90 %. (20.12.2019)

Na okapu si udělaly hnízdo vlaštovky, Karel už zase pije, doktoři se před návštěvami skrývají ve sprchách a cigarety pálí dřív, než si stihnou sundat gumové rukavice...no a místo žhavého sexu na svobodárně se poslouchají gramofonové desky. Nejvíc mě vždy iritovala postava doktorky Králové, která neví, co chce. (13.01.2011)

Vrcholné dílo z pera excelentního scénáristy Jaroslava Dietla. Jeho cit pro psaní má za následek poutavost, přirozenost a (ne)všednost příběhů, které se v Nemocnici na kraji města snoubí s fenomenálními hereckými výkony. Jistě není třeba blíže vychvalovat postavy dr. Štrosmajera, primáře Sovy, Arnošta Blažeje či sestry Hunkové-Pěnkavové. Tohle je seriál, který přitahuje diváky k obrazovkám i po letech. (21.12.2010)

"Já prosím, aby se na mě po ránu mluvilo úplně tiše a sdělovaly se mi samý bezvýznamný věci." Hláškující MUDr. Štrosmajer byl pro mne jediným důvodem, abych tímto seriálem zabil pár socialistických večerů. Ty ostatní takřka růžovoordnační vztahy v dietním hávu mne zase tak moc nebavily, takže v dnešní době se této nemocnici vyhýbám úplně stejně, jako všem ostatním. Ze mě nemocného neuděláte. (13.02.2017)

Dovolím si parafrázovat Tosima: "Silné lidské příběhy. To prostě Jaroslav Dietel uměl",.... ale to rozhodně nestačí! Měl jsem to štěstí, že za totality jsem byl ve věku, kdy mě tenhle seriál ještě nemohl zajímat a v době, kdy by mě zajímat mohl, už byl filmový výběr a srovnání mnohem pestřejší a zajímavější. Inscenační seriály nikdy nebyly a nebudou můj šálek čaje a pro sílu sdělení mi nestačí jen dobré dialogy a detaily na vážné obličeje. (04.09.2005)