poster

Pokání

  • Velká Británie

    Atonement

  • Francie

    Reviens-moi

  • Slovensko

    Pokánie

Drama / Romantický / Válečný / Mysteriózní

Velká Británie / Francie, 2007, 123 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Kaka
    *****

    Strhující upřimnost (Titanic) v harmonii s dokonale sofistikovanou procítěností (Anglický pacient) se potkaly v nejlepším filmu roku 2007. Ze začátku usedlou a šikovně nastříhanou rozprávku vystřídá po půl hodině STRHUJÍCÍ a neuvěřitelně osobní příběh, jehož originalita a promakanost nemá v posledních deseti letech obdoby. Závěr doslova bere dech. Ve všech aspektech brilantní, dokonale vybroušené a v moderním filmu nevídané dílo. Nečekal jsem, že se ještě někdy podaří natočit něco takovéhleho.(6.8.2008)

  • Marigold
    ***

    Kategorie uvěřitelnosti byla pro mě vlastně klíčovou. „Pokání“ obsahuje scény, které bych bez mrknutí oka označil za strhující. Těch několik minut válečných výjevů patří k tomu nejlepšímu a filmařsky nejvybranějšímu, co jsem k tématu viděl. Bez jediného výstřelu, s neobyčejnou váhou na výpovědní sílu obrazů, bez přikrašlování, bez patetických slov, které by člověk dozajista našel v produkci americké... Vybroušenou formou dokáže zkrátka film zaujmout a vtáhnout do děje, nabídnout prvotřídní vizuální požitek z vyprávění. Dovede vzbudit sympatie díky dobře zahraným postavám. Jediným a zásadním selháním Wrightova melodramatu je tak z mého pohledu příběh, který svou schematičností dusil všechno civilní a doslova mě tlačil před sebou, znemožňoval mi plně vstoupit do děje, ztotožnit se s ním, soucítit. V závěru, který vše vygraduje do tragického crescenda, už jsem na film hleděl pouze s nezúčastněností pozorovatele, který odmítá nabízenou katarzi. Bezesporu silný moment, ve kterém se ukáže, že jediným skutečným pokáním Briony je setrvávající přesvědčení o očistné síle fabulace, jsem prožil spíše hlavou než srdcem. Z mého pohledu nejvíce utrpěl Wrightův snímek mnohomluvností a zbytečným brnkáním na city tam, kde stačilo nechat film mluvit svými specifickými prostředky a ne mu diktovat vysokou míru literárnosti a sladkobolných frází (jakkoli je mi sympatické, že se tyto fráze hlásí více ke klasické anglické literatuře než k hollywoodské tradici). Samozřejmě, je to jen můj osobní problém, ale myslím si, že pár nezasažených se nás asi najde. A nebude to náhoda. [6.5/10](3.2.2008)

  • Viktooorka
    ****

    Jedno malé nedorozumění, jeden nesprávný dopis, jedno pošetilé dítě, jedno křivé svědectví a jedno obrovské utrpení vytvoří příběh, který chytne za srdce. Škoda jen, že se vedle výtečné Keiry postavil James. Ačkoli proti tomu herci nic nemám, neseděl mi k ní a kazil mi atmosféru. Když u jeho srdce rvoucích scén nebrečím, tak je někde problém a tentokrát jsem si jistá, že v mém přijímači to nebude :o) Jinak je Pokání stejně jako Pýcha a předsudek z režisérského a hudebního hlediska u mě na jedničku :o) klap, klap :o)(19.7.2010)

  • novoten
    *****

    Král podruhé a úplně jinak. Bylo by příliš snadné a alibistické srovnávat s upovídanou Pýchou a předsudkem. Atonement totiž jede po úplně jiných kolejích, s jediným shodným aspektem. Oba filmy jsou pro mě natolik osobní, že s každou další projekcí rostou. A tak přestože Wright režisér a vizuální perfekcionista stále občas překonává Wrighta vypravěče, výtky mizí právě proto, že audiovizuální stránka překonává ve velkolepých nebo naopak komorních scénách drtivou většinu toho, co jsem v životě viděl. Právě Pokání, jehož knižní předloha je jednou velkou intimní psychologickou studií, není žádným bonbonkem pro adaptaci. Mistr Joe je mezi současnými tvůrci v jednom ohledu naprosto jedinečný. Dokáže vést herce tak, že ve svých rolích naprosto splynou se svou postavou a z plátna tak křičí touha, láska, skryté emoce a bezmocnost. A já cítím, jak křičí právě ke mně a to TAK hlasitě - a já jim rozumím. V tuto chvíli se mi totiž zdá, že některá pokání budou činěna navěky. Štěstí je totiž někdy hrozně daleko.(14.3.2008)

  • Bluntman
    ***

    Joe Wright po jednom z nejbritštějších filmů všech dob, Pýše a předsudku, opět do hlavní role obsadil Keiru Knightleyovou a Pokáním potvrzuje, že je jeden z nejlepších filmařů součastnosti, kteří nemusí být umělci - stačí být opravdu zdatnými tvůrci, kteří umí vyprávět, popř. si s vyprávěním pohrá(va)t._____ Mírné výtky by směřovaly k tomu, že přece jenom osudy postav jsou mírně předvídatelné, pokud dáváte opravdu pečlivý pozor, a jak struktura vyprávění za použití nespolehlivého vypravěče a "vracecěk, které lhaly" slouži k zakrytí jednoduchého příběhu o lásce dvou lidí, kteří nemohli být spolu... ale když ono je to tak geniálně natočené._____ Zatímco v Pýše a předsudku Joe Wright prokázal, že obrazy mohou být krásné a divák potřebuje klasické hollywoodské vyprávění s příchutí austenovské ironie a šarmu i romance, v Pokání dokazuje, že obrazy mohou zraňovat (a nejenom obrazy, ale i špatně volená slova) a v součastnosti je klasické hollywoodské vyprávění útěkem od reality. Klíčové události přiběhu, které se zprvu zdají nepodstatné, máme možnost zhlédnout z více perspektiv, vyprávění, které se zdá býti podáváno mladou a nezkušenou, žárlivou holkou s přebujelou fantazií, která viděla něco, co neměla, se z literárního pojetí překlopí v závěru bezešve do té filmové s až ohromnou sebereflexivností užitých narativních postupů: potřebujeme šťastné konce, abychom mohli uniknout od všednodenní černobílé, popř. šedé reality._____ A přestože dlouhá scéna na vojenské pláži, kdy se časový rámec rozevře, je famózní, do vyprávění moc nezapadá a epilog je k filmu dost násilně přilepen, Joea Wrighta si řadím přesto k těm nejzajímavějšim a nejlepšim narativním experimentátorům posledních let. Hned vedle Marca Forstera, jenže na rozdíl od něj netématizuje ve svých filmech smrt, ale lásku. 70%(7.12.2007)

  • - Nápad s použitím psacího stroje coby hudebního nástroje v soundtracku nebyl úplně originální - mohli jsme ho slyšet již např. v Amélii z Montmartru. (hippyman)

  • - Původně měl film režírovat Richard Eyre (Zápisky o skandálu). Díky práci na jiných projektech přenechal své místo Wrightovi. (Had6)

  • - Film otevíral v roce 2007 Filmový festival v Benátkách. Režisér Joe Wright (tehdy 35) se stal historicky nejmladším režisérem otevíracího filmu na tomto festivalu. (POMO)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace