Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Eodeon
    ****

    komentář k Pokání (2007) jsem nucen přepsat. dojmy z filmu totiž - sice pomalu, ale přeci - uzrály na přinejmenším o jeden stupeň vyšší úroveň. krátce po zhlédnutí jsem nijak nadšený nebyl, film se mě nedotkl po citové stránce a já jsem to vnímal jako velké mínus, protože právě to jsem považoval za jeho hlavní účel - dojmout. obdivoval jsem tak jen ten poutavě netradiční narativ, který příběh rozkládá do neobvykle rozsáhlého množství vrstev/verzí, kamerové zpracování, pro mě uvěřitelné herecké výkony a cit pro vystižení krásy Keiry Knightely. s časem mi ale došlo, že v tom konci bylo něco, co ve mě zanechalo trvalejší stopu a vlastně i citový otisk, přestože jsem ho zprvu odmítal jako nepatřičný. Pokání jsem považoval za film, který jako kdybych viděl už stokrát předtím, ale i tak jsem byl nadšený z přítomnosti jen těch opravdu nezbytných a nerušivých klišé. hodnotil jsem průměrem, ačkoliv jsem věděl, že ať už v pozitivním nebo negativním smyslu, film průměrný není.(16.2.2008)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    "Je to sexuální maniak, zavoláme policii, napsal, že na to myslí celý den." Tak takového úchyla jsem asi ještě ve svém životě nepotkal. No nic, mladému stvoření se to v hlavince trošku pomotalo a zavinilo tragédii, která plodila další dramata. A na to já moc nejsem. Prostě nerad trpím a že bych patřil k největším světovým romantikům, tak o tom lze rovněž s úspěchem pochybovat. Přesto jsem viděl poměrně zajímavý snímek, ve kterém se mísí geniální záběry s prapodivnou kulisností válečných scén a šílenostmi typu vojáka akrobatícího na koni našíř na rozbombardovaném pobřeží. Bohužel i nuda zde dostala svůj prostor a tak to ani ta zvládnutá koncovka u mě nevyhnala nad průměr.(5.12.2016)

  • charlosina
    ***

    Do kina jsem vstoupila plná očekávání a těšila se na pověstné umění Joea Wrighta. Z plátna se na mě vrhla krásná atmosféra a křehký příběh lásky... Jak málo stačí k tomu, aby se všem zúčastněným změnil život - jeden mylný dopis, dětské oči a křivé obvinění. Snímek se mi líbil, vizuální stránka byla dokonalá, narativní tempo zajímavé a herecké výkony úžasné. Scéna u kašny byla naprosto vynikající, stejně jako scéna v knihovně... opravdu jsem to napětí a emoce cítila. A pak: Střih! a děj se ubíral jiným směrem... sledovala jsem příběh odehrávající se po 4 letech a poté to, co tomu předcházelo... Ze zahradníka Robbieho, který chtěl jít na medicínu, se stal vězeň-voják. Cecilia, nádherná slečinka, po křivém obvinění rozvázala rodinné poměry a vydala se na dráhu zdravotní sestry. Oba se po letech setkají, a přestože jejich vzplanutí trvalo jen pár minut v knihovně, aby záhy byli rozděleni, jejich city se nezměnily... Mladá Briony, která zahubila tento vztah v raném rozpuku, se snaží vyrovnat sama se sesbou a následuje svou sestru Cee v bílé uniformě. A pak opět: Střih! a stařičká Briony v tv show vypráví onen příběh, tentokráte bez dětských zamlžených brýlí, ale očima ženy na konci stezky své životní poutě. A tak jsem z kina odcházela plná dojmů z velkolepého snímku, který se na mě z plátna vrhal... ale v mém případě na tom plátně také zůstal.(19.4.2008)

  • NinadeL
    ****

    Je to samej hlediskovej záběr, subjektivizace, roztříštěná narace, hypotéza, flashback, flashforward (možná i frontflash, ale segmentaci vám kvůli tomu rozhodně dělat nebudu)... ale tohle všechno vem čert, když na konci všechno smete dokonalost výkonu Vanessy Redgrave, takže bych nakonec i tý Keiře Knightley uvěřila rok 1935.(5.2.2012)

  • Lima
    *****

    Opět nádhera, Joe Wrighte, 2:0 pro tebe. Poslední třetina sice působí ZDÁNLIVĚ poněkud kostrbatým, nesourodým dojmem (zejména vkládáním Brionyních životních momentů), ale záverečné rozhřešení tomu dá smysl a emočně člověka rozseká, přestože náhlé zasazení do současnosti působí poněkud rušivě. Díky bohu za Joe Wrighta, který do kin vrátil svým způsobem vyprávění jakousi starosvětskou krásu a eleganci, s emocemi, které vyvolávají příjemné mrazení v zádech. Velmi mě překvapil James McAvoy, který od doby nesympatického floutka v ´Last King of Scotland´ prodělal osobnostní proměnu až v zde charismatického mladíka, kterému jsem věřil každé gesto a Keira Knightley? Přes její lehce anorektický typus mám pro ní slabost, film od filmu herecky roste a její tvář zde vyzařovala noblesní krásu hvězdy stříbrného plátna předválečné éry. Hlavní hudební motiv mi pak pořád zní hlavou a vyhánět ho z ní určitě nebudu :o)(26.12.2007)

  • - Kopie filmu se do kin distribuovaly pod názvem ”Sobota”. "Sobota" byl zároveň název další knihy autora Iana McEwana. (POMO)

  • - Keiru Knightley plánoval režisér původně do role 18-tileté Briony, ale po přečtení scenáře se Keiře šíleně zalíbila postava Cecilie a trvala na ní. (POMO)

  • - Nápad s použitím psacího stroje coby hudebního nástroje v soundtracku nebyl úplně originální - mohli jsme ho slyšet již např. v Amélii z Montmartru. (hippyman)