Nastala chyba při přehrávání videa.
  • charlosina
    ***

    Do kina jsem vstoupila plná očekávání a těšila se na pověstné umění Joea Wrighta. Z plátna se na mě vrhla krásná atmosféra a křehký příběh lásky... Jak málo stačí k tomu, aby se všem zúčastněným změnil život - jeden mylný dopis, dětské oči a křivé obvinění. Snímek se mi líbil, vizuální stránka byla dokonalá, narativní tempo zajímavé a herecké výkony úžasné. Scéna u kašny byla naprosto vynikající, stejně jako scéna v knihovně... opravdu jsem to napětí a emoce cítila. A pak: Střih! a děj se ubíral jiným směrem... sledovala jsem příběh odehrávající se po 4 letech a poté to, co tomu předcházelo... Ze zahradníka Robbieho, který chtěl jít na medicínu, se stal vězeň-voják. Cecilia, nádherná slečinka, po křivém obvinění rozvázala rodinné poměry a vydala se na dráhu zdravotní sestry. Oba se po letech setkají, a přestože jejich vzplanutí trvalo jen pár minut v knihovně, aby záhy byli rozděleni, jejich city se nezměnily... Mladá Briony, která zahubila tento vztah v raném rozpuku, se snaží vyrovnat sama se sesbou a následuje svou sestru Cee v bílé uniformě. A pak opět: Střih! a stařičká Briony v tv show vypráví onen příběh, tentokráte bez dětských zamlžených brýlí, ale očima ženy na konci stezky své životní poutě. A tak jsem z kina odcházela plná dojmů z velkolepého snímku, který se na mě z plátna vrhal... ale v mém případě na tom plátně také zůstal.(19.4.2008)

  • Gilmour93
    ****

    I gave them their happiness..“ Obscénní dopis, který neměl být nikdy doručen a zaslepená dětinská žárlivost předchází pokání, konanému jako veskrze sobecká očista vlastní duše nesoucí věčný stín. Wright stvořil nového Anglického pacienta plného nádherných exteriérů, objasňujících retrospektiv, skoků v čase a záběrů plynoucích pozpátku, ale bohužel krom překvapivého závěru emočně podobného figuře Keiry po vydatném obědě. Nicméně za krásný balicí papír, v kterém je Pokání zabaleno a mimořádně přesné výkony McAvoye a Ronan oči své, slz prosté, nakonec mhouřím..(29.1.2009)

  • Bluntman
    ***

    Joe Wright po jednom z nejbritštějších filmů všech dob, Pýše a předsudku, opět do hlavní role obsadil Keiru Knightleyovou a Pokáním potvrzuje, že je jeden z nejlepších filmařů součastnosti, kteří nemusí být umělci - stačí být opravdu zdatnými tvůrci, kteří umí vyprávět, popř. si s vyprávěním pohrá(va)t._____ Mírné výtky by směřovaly k tomu, že přece jenom osudy postav jsou mírně předvídatelné, pokud dáváte opravdu pečlivý pozor, a jak struktura vyprávění za použití nespolehlivého vypravěče a "vracecěk, které lhaly" slouži k zakrytí jednoduchého příběhu o lásce dvou lidí, kteří nemohli být spolu... ale když ono je to tak geniálně natočené._____ Zatímco v Pýše a předsudku Joe Wright prokázal, že obrazy mohou být krásné a divák potřebuje klasické hollywoodské vyprávění s příchutí austenovské ironie a šarmu i romance, v Pokání dokazuje, že obrazy mohou zraňovat (a nejenom obrazy, ale i špatně volená slova) a v součastnosti je klasické hollywoodské vyprávění útěkem od reality. Klíčové události přiběhu, které se zprvu zdají nepodstatné, máme možnost zhlédnout z více perspektiv, vyprávění, které se zdá býti podáváno mladou a nezkušenou, žárlivou holkou s přebujelou fantazií, která viděla něco, co neměla, se z literárního pojetí překlopí v závěru bezešve do té filmové s až ohromnou sebereflexivností užitých narativních postupů: potřebujeme šťastné konce, abychom mohli uniknout od všednodenní černobílé, popř. šedé reality._____ A přestože dlouhá scéna na vojenské pláži, kdy se časový rámec rozevře, je famózní, do vyprávění moc nezapadá a epilog je k filmu dost násilně přilepen, Joea Wrighta si řadím přesto k těm nejzajímavějšim a nejlepšim narativním experimentátorům posledních let. Hned vedle Marca Forstera, jenže na rozdíl od něj netématizuje ve svých filmech smrt, ale lásku. 70%(7.12.2007)

  • Psema
    ***

    Na můj vkus až příliš kýčovité, ale i tak psychicky drásavé drama, které rozkládá (a to nejen v závěru) na atomy a doslova a do písmene pohlcuje. Jen ta Keira by se občas už vážně mohla najíst. 9/10 UPDATE ONE YEAR AFTER: Jediné, co mi zůstalo v paměti, je finále. Trochu málo na film, jenž bojoval o Oscary a má mohutných 84%. Jedna z bublin, které praskly. 7/10(28.1.2008)

  • Gimli
    ****

    Mé první setkání s panem Wrightem a já si říkám, jaké divy by ten chlapík dokázal udělat s pořádným námětem. Pokání je banální, předvídatelná tragédie, která je ovšem tak úchvatně natočena, že nemohu jít pod čtyři hvězdičky. Vadilo mi, jak nerovnoměrně si Wright rozvrhl jednotlivé epizody. Po relativně dlouhém úvodu (asi polovina filmu), kdy jsem postupně začal sympatizovat s hrdiny, jsem čekal., že teď přijde to pravé drama. Jenže místo toho přišlo akorát velmi efektní "bum bác" a konec. Je to jako když si objednáte úžasnou pizzu, těšíte se na ni a oni vám omylem dovezou jinou. Cítím se ošizen.(10.4.2008)

  • - Herec James McAvoy označil scenář filmu za nejlepší, jaký kdy držel v rukou. (POMO)

  • - Exteriéry francouzského města Dunkirk se včetně plážové scény natáčely v anglickém městečku Redcar. Kulisy byly nejdražšími ve filmu, stály přes 1 milion britských liber. Stanice metra, kde se valí voda z prasklého potrubí, je pak ve skutečnosti již uzavřená stanice Aldwych v Londýně. Konec filmu byl natčoen u anglických útesů, které se nazývají Seven Sisters. Domek, ve kterém chtěli Robbie (James McAvoy) a Cecilia (Keira Knightley) žít, tam opravdu stojí. (POMO)

  • - Keiru Knightley plánoval režisér původně do role 18-tileté Briony, ale po přečtení scenáře se Keiře šíleně zalíbila postava Cecilie a trvala na ní. (POMO)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace