Muž z oceli

Patlanice. Goyer vzal ústřední zápletku Lesterova druhého Supermana, zalil jí fantaskní omáčkou z pytlíku a doladil značně vyvanutou dramatickou vegetou, a tuhle míchanici předhodil Snyderovi, který se za kamerou chová jako Jirka Babica na tripu. Rychle, aby bylo uvařeno a hladový dav nenáročných strávníků dostal kotel žrádla, přičemž chuťový ocas, cit pro detail a vyváženost ingrediencí chybí. Je to místy hodně smutné pokoukání, protože na mnoha místech JE vidět zajímavý nápad či myšlenka. Jenže ani scenárista, ani režisér ji neumí vytěžit úplně na dřeň. Clark tak sice hledá sám sebe, jenže se to odbude scénami z trailerů (víc psychologie ve filmu NENÍ), naznačené téma dvou otců a matek se vždy jen tiše překročí, stejně jako naťuknutá politicko-mediální rovina, která působí neskutečně lokálně. Jako by existoval jenom Smallville a Metropolis, přičemž z ani jednoho neuvidíte víc než dvě tři ulice, které v druhé polovině lehnou popelem. A bohužel ne v bůhvíjak kulervoucím balení. Ano, je to velkolepé a digitální panďuláci létají ode zdi ke zdi a dávají si pořádnou čočku. Avšak Snyder příliš často opakuje viděné, stříhá často nesnesitelně rychle a i přes dynamiku záběrů postrádá jeho akce pořádnou gradaci, šťávu a jakýkoli emocionální dopad. Ono se ale není čemu divit, když se z Clarka stane Superman po jedné Jor-Elově brutálně tlačené expozici (těch je ve filmu několik a zaberou tak 25 minut, což je totální peklo) a žádné z postav se člověk nedostane pod kůži. Jak se máme bát o Perryho Whitea, jeho stážistku a redaktora, když za celý film řeknou 15 vět a jinak pouze statují? Jak se máme ztotožnit s mimozemšťanem, který je celý film pasivní a pak začne likvidovat budovy, ve kterých musí zákonitě zařvat stovky nevinných? Snyder na postavy tradičně dlabe a tlačí dvouapůlhodinový (a paradoxně velmi řídký) kolos k akčnímu závěru, aniž by na moment zvolnil, vychutnal si určitou scénu, anebo naservíroval ikonický záběr, jichž měli Donner se Singerem hned několik.Trpí tím nejen ústřední střet se Zodem, ale i vedlejší linka s tátou Kentem a silně podtaktovaná romance s Lois, ze kterých je místy cítit "amazing spider-manovský" syndrom parafrázovat jednou viděné s tím rozdílem, že nová verze působí značně stupidněji a vyžaduje skoro až nesnesitelně hloupé oslí můstky (severní pól a scéna s foťákem v tomhle směru vede). Můstky, které ani sympatický Cavill a hlavně brilantní Costner s Crowem nedokáží dostatečně zastřít. Posmutnělých 5/10 pro film, který chtěl být tak strašně supervážný, superrealistický a superinovativní, až je v konečném součtu nechtěně supersměšný a mnohdy i supernudný. P.S.: 3D vzhledem k četnému užití out-of-focus záběrů, zoomů a rychlých střihů často osina v zadnici. Prostorovost minimální. (13.06.2013)

Zhlédnuto v kině. Dvakrát! Bez znalosti jakéhokoliv předchozí snímku o Supermanovi (plánoval jsem se na všechny předchozí podívat ale jaksi to nevyšlo) jsem šel do kina na tento nový spektákl od Snydera. A výsledek mě nezklamal. Man of Steel je první blockbuster z roku 2013, který naplnil má očekávání (na rozdíl od Star Trek Into Darkness či Iron Man 3) téměř na 100 %. Je to doslova epický film, ve kterém prakticky vše funguje jak má, casting se povedl (nevím, co má většina lidí proti Amy Adams, ale já ji žral) a vše podtrhuje fenomenální hudba od Hanse "každý můj soundtrack zní prostě božsky" Zimmera. K tomu si připočtěme fakt, že finále trvá přes půl hodiny (možná i víc, nevím, nedíval jsem se na hodinky, protože jsem měl oči přikované k plátnu) a je to opravdu směsice zvukových efektů, prachu a betonu. Na první zhlédnutí jsem z tohoto filmu měl dobrý pocit a věděl jsem, že se na to musím jít podívat ještě jednou, trochu si srovnat myšlenky. Na druhé zhlédnutí jsem si film opravdu užíval a neměl jsem prakticky co vytknout. Doufám, že tohle samé budu moct napsat i u jiného filmu (mého adepta na blockbuster roku 2013) Pacific Rim. 95 %. (01.07.2013)

Supergay dostal nové pitkáče, výraz týraného dítěte a nepochopitelný, morální rozměr, kterým trápí diváka přes polovinu přemrštěné stopáže. Povýšit homix na psychologickou sondu do zmučené duše zmateného mimozemšťana může napadnout jen pseudokulturního pojídače horkých psů, který se snaží z vypatlaných omalovánek pro nezdatné čtenáře udělat viktoriánský román. Docela xmíchu. Samozřejmě nechybí megalomanské, superkůl bourání mrakodrapů, házení kamióny a jinými gigantickými předměty, které je ovšem v závěru už natolik otravné, že si jeden v pohodě stihne depilovat hrudní košíček, aby mu přes ty elasťáky s velkým "S" nelezly ven chlupy a mohl dělat seksy ramena na překvapivě odpudivou reportérku Blesku, aniž by o cokoliv přišel, když si ti Kryptoňané dávají neúměrně sáhodlouze přes držku. Výsledkem je akorát tak břichobol z eintopfového dortu Pejska s Kočičkou, do kterého kromě celého obsahu špajzky pomleli pár Transformerů a dochutili ho Kategorickým imperativem, jenž funguje jako dokonalé, popkulturní dávidlo. (10.07.2013)

Nová generace má právo na nový začátek, a tak polobožský sirotek znovu poprvé sestupuje k nám pozemšťanům. Jsem sice rád, že se mu to povedlo způsobem, který Kal-Elovi dělá jen a pouze čest, ale jako příznivec naivnějších a lidštějších dobrodružství ocelového pláštěnkáře jsem doufal v něco ještě trochu odlišnějšího. Obdivuji sice Snydera za to, že si troufnul zpřeházet chronologii svatého originu, ale technických hrátek nebo zničených bloků na mě bylo zkrátka moc. Superman pro mě byl vždy jiný právě tím, že si svoji až bolestivou nadřazenost moc dobře uvědomuje a nebojuje destruktivním způsobem, který superhrdinské filmy nabízí. Jejich způsoby můžu sledovat od rána do večera, ale spasitel s eskem na hrudi přece ze zásady létá o třídu výš. Na podobné výtky nechává částečně zapomenout dokonalé herecké obsazení v čele s fascinujícím Russelem Crowem, který z Jor-Ela dělá div ne hlavní postavu, a také ony cituplné vsuvky, které ostatním divákům mohly přivodit menší či větší kopřivku. Jenže když scénář brnká na lidskost ústředního hrdiny, jsem právě já téměř okamžitě naměkko. Onen odchod z kina byl tak nakonec rozporuplně spokojený. Vzhledem k ďábelskému tempu druhé poloviny se nemůžu zbavit pocitu, že jsem se svezl spíše v rychlíku než v plnohodnotném restartu, ovšem těch atrakcí, které v něm na mě čekaly, bylo překvapivě dost. Tak leť klidně dál, Clarku. Snad doletíš dostatečně daleko, aby vzpomínky nezačaly hořknout. (01.02.2014)

Scénář je jako ne první blockbuster poslední doby založený na vysušení nolanovských prvků o všechnu skutečnou hloubku a hodnotu, aby už sloužily pouze jako atrakce. Uchopení co do stavby mě nebavilo až iritovalo - první hodinu jde o koláž nenavazujících scén pokoušejících se o promluvy a chytře skládané flashbacky, kterou drží pohromadě jen naše znalosti z dřívějších supermanovských filmů. Shyamalanovské lapsy v logice (ať se na orbitě bojuje jakkoliv dlouho a kdekoliv, trosky padají výhradně před Kentovic farmu etc.) sice občas vyvstávají na povrch, ale to v rámci žánru ani tak nevadí. Když se vrátím na začátek k oné "atrakci", tak musím Snyderovi uznat, že v tomto ohledu Muž z oceli svým způsobem nezklamal. Problém nastává až ke konci, kdy už je bayovsky monotónní a finální duel, během nějž musí nutně zemřít několik desítek až stovek tisíc lidí, ale nakonec se rozhodne nad tříčlennou rodinnou, už je jen nadbytečným epilogem vysávajícím z konce i ten náznak emocí (a opět naprosto zbytečně prodlužuje film přes dvě hodiny). Přes všechny výhrady musím uznat, že ty 3 a 1/2 hvězdy jsem měl zpočátku (a stále mám) tendenci zaokrouhlit nahoru, protože coby třeskutý blockbuster to nepochybně má jistý drive. I z pohledu prázdné akce bych ale krom oné ztráty zájmu ke konci vytknul ještě pro Snydera typické nekonečné opakování (ve stylu padající Lois, jež je zachráněna asi pětkrát za film), neexistující romanci a vůbec emocionální účast. Na druhou stranu, strachovat se o nezranitelného hrdinu, to je oříšek a vím, že Snyder není vypravěč dost schopný na to, aby si s tím poradil, takže jsem to ani neočekával. Především ale chybí nadhled, to je zcela zásadní! Zkrátka když doma necháte mozek, ale pro jistotu i míchu a celou nervovou soustavu, pak se s tím dá docela přežít. Asi záleží na tom, jestli ve vás Snyder najde to malé dítě, které rádo blikající světýlka, protože ničím jiným ten film není. Na tom není nic špatného, ale ze mě to vyšumělo hrozně rychle. Proč to produkoval Nolan, nebo spíš proč se o tom tolik mluví, nevím, není to poznat a jen to vyvolává zbytečné nároky, které tenhle film nedokáže splnit a ani se o to (snad?) nepokouší. Samozřejmě se snaží o pouťovou hlubokomyslnost a jak jsem uváděl, bere se smrtelně vážně, ale to dneska dělá každý blockbuster, takže už mě to moc neohromuje, spíš nudí. PS: Zaručeně nejzbytečnější 3D sezóny... opravdu. Rád ohledně tohohle přeháním, ale ten film není ve 3D! PPS: Likvidátor originality ve filmové hudbě Hans Zimmer mě opět štve. Jeho hudba zní jako vždy zaměnitelně a "jako cokoliv", přesto film skvěle doplňuje. Podobnou instantní spokojenost/nespokojenost vzbuzuje celý film. Kdybych zaokrouhlil nahoru, byl bych na Snydera naštvaný. Takhle nemusím. 65 % (13.06.2013)