Muž z oceli

Zatímco avengerácké bijáky cílily na nerdy a vážní Batmani oslovovali široké publikum, které na komiksárny jinak nechodí, "Muž z oceli" představuje superhrdinský film, který zkouší jít cestou pro žánr zcela netypickou. Nový Superman je totiž pojatý jako chick flick. Vedle očekávaných záběrů, kde se fešácký hrdina promenuje nahoře bez, to naznačuje především vyprávění zaměřující se výhradně na vztahové motivy (rodina a kořeny hrdiny, ochranitelství, zodpovědnost a obětování se i vztah s Lois Lane začínající na bázi vzájemného respektu a přetvářející se do lásky). Příznačně samotná Lois Lane byla pojatá jako opravdu profesionální reportérka, takže tentokrát nemá podobu křehoučké krasavice čekající na záchranu, nýbrž coby aktivní a citově zaangažovaná postava představuje ideální identifikační figuru pro dnešní divačky. Cílení na ženské publikum pak definitivně stvrzuje zdejší podoba obvyklých blockbusterových záběrů, které mají cílovému publiku utvrdit adekvátnost jeho reakce vůči zobrazovanému dění. Zatímco v "Transformers" takto máme klučinu, který bitku velkých robotů nadšeně okomentuje výkřikem "Wow", v "Muži z oceli" příznačně najdeme řadu záběrů, kde Lois Lane a především vojanda Carrie Farris zasněně hledí na Supermana či přímo komentují jeho přitažlivost. V zásadě také vyprávění řazené nikoli chronologicky nýbrž tematicky a Snyderova estetika luxusních reklam, která každý záběr stylizuje tak, aby měl maximální emocionální dopad na diváky a aktivoval všechny jejich smysly, odpovídají zacílení na ženy, neboť komiksový příběh transformují do impresivní podívané útočící v prvé řadě na city. (29.06.2013)

Co na to říct - monumentální, monstrózní, ohromující efekty, ke kladům určitě patří, že to bylo dost temné a vážné a Lois nebyla ošklivá a hlavně nebyla hloupá, jako ve starých filmech (takže bych i dokázala pochopit, co na ní superman vidí) a také obleček nevypadal trapně. K záporům bych připočítala přestřelenou stopáž v úvodu na Kryptonu. (21.06.2013)

Nová generace má právo na nový začátek, a tak polobožský sirotek znovu poprvé sestupuje k nám pozemšťanům. Jsem sice rád, že se mu to povedlo způsobem, který Kal-Elovi dělá jen a pouze čest, ale jako příznivec naivnějších a lidštějších dobrodružství ocelového pláštěnkáře jsem doufal v něco ještě trochu odlišnějšího. Obdivuji sice Snydera za to, že si troufnul zpřeházet chronologii svatého originu, ale technických hrátek nebo zničených bloků na mě bylo zkrátka moc. Superman pro mě byl vždy jiný právě tím, že si svoji až bolestivou nadřazenost moc dobře uvědomuje a nebojuje destruktivním způsobem, který superhrdinské filmy nabízí. Jejich způsoby můžu sledovat od rána do večera, ale spasitel s eskem na hrudi přece ze zásady létá o třídu výš. Na podobné výtky nechává částečně zapomenout dokonalé herecké obsazení v čele s fascinujícím Russelem Crowem, který z Jor-Ela dělá div ne hlavní postavu, a také ony cituplné vsuvky, které ostatním divákům mohly přivodit menší či větší kopřivku. Jenže když scénář brnká na lidskost ústředního hrdiny, jsem právě já téměř okamžitě naměkko. Onen odchod z kina byl tak nakonec rozporuplně spokojený. Vzhledem k ďábelskému tempu druhé poloviny se nemůžu zbavit pocitu, že jsem se svezl spíše v rychlíku než v plnohodnotném restartu, ovšem těch atrakcí, které v něm na mě čekaly, bylo překvapivě dost. Tak leť klidně dál, Clarku. Snad doletíš dostatečně daleko, aby vzpomínky nezačaly hořknout. (01.02.2014)

Megalomanský reboot snažící se pojmout mýtus Supermana od podlahy až po ten nejvyšší strop. Pokus o všeobsažnost a jednoduše příliš velké sousto však podkopává logické základy zhuštěné fabule. Téměř každá událost v sobě skrývá menší, či větší otazník, který není uspokojivě zodpovězen. Superman je tím znatelně okleštěn na třpytivou, popkornovou zábavu, která nemá šanci obstát v testu časem a hrdě se tyčit vedle chytrých blockbusterů, jako jsou filmy Nolana, či Abramsovy Star Treky. Opravdová promyšlenost se projeví pouze v působivém vykreslení motivace záporáka Zeda. Bohužel ptát se, proč mu jako trest smrti byla udělena naděje na život, zatímco sami soudci si ten luxus nedopřáli, se raději neodvažujme... Vizuálně je Muž z ocele nádherný opus, ale i tak jeho epickým soubojům chybí poslední schod napětí, neboť není vůbec jasné, jak může být Superman vlastně zraněn... PS: Výborný soundtrack! 7/10 (22.06.2013)

Na jedná straně velmi překvapivá možnost ekologického čtení (kryptoňané jako civilizace, která ztratila kontakt s přirozeností - a tím přivedla domovský svět, ale patrně i světy jiné, na pokraj totální záhuby) - na druhé takřka neúnosná míra všemožného product placementu a reklamní kampaň, cílící na první konzumní v měřítku dosud netušeném (spot pro McDonald's vede). Na jedné straně (v rámci supermanovského univerza) vcelku nepřekvapivá možnost čtení náboženského/novozákonního (Superman jako novodobý Kristus-Spasitel, resp. sluneční božstvo, čtoucí již v útlém věku Platóna a tak vůbec) - na straně druhé až bolestivý nedostatek mnoha základních křesťanských hodnot, skromností a rozvahou počínaje. Na jedné straně (v rámci soudobého hollywoodského blockbusteru) vcelku "ozvláštňující" parazitování na povrchních znacích amerického nezávislého filmu (ruční kamera, pseudo-16mm look, význam poetizujícího detailu, Michael Shannon, všeprostupující dojem smrtelné vážnosti, jako by se jednalo o sociální drama o rakovině prostaty...) - na straně druhé typicky mainstreamová telegrafičnost, s jakou jsou divákům předkládány jakékoli hlubší emoce a vnitřní konflikty, nemluvě o kolosálně otupující hlučnosti a přímočarosti, jaká se dnes pro Hollywood bohužel stala závaznou normou. A mohl bych pokračovat, protože podobnými nesouměřitelnostmi oplývá Snyderův "Muž z oceli" doslova jako mlékem a strdím. Je to dobře nebo špatně? Inu, každému podle jeho přirozenosti. Za sebe ovšem(že) dávám přednost Singerově romantizující vizi. (20.06.2013)