Doteky osudu

Martin Bohm měl být Jack Bauer beze zbraně. Kiefer se o to snaží, ale kromě zajímavého námětu seriál nemá nic, co by nutilo kouknout na další díl, alespoň na začátku první sezóny bych čekal alespoň menší provázání a hlubší důvod, proč sledovat dál. Zabalil jsem to po několika dílech a to i přesto, že první díl byl super, Kiefera mám rád, ale dál ... dál to nechám na jiných. (07.02.2014)

Zajímavě rozjetý seriál, které mu ovšem dojdou nápady již po pár dílech. Tim Kring opět dokazuje, že jeho studnice nápadů je značně omezená a po pár dílech se stále opakované schéma začíná divákovi zajídat. Hlavní dějová linka se vůbec neřeší a místo toho se musíme dívat na nezajímavé a nudné osudy neznámých postav, které člověka vlastně ani vůbec nezajímají. Totálně promarněný potenciál. (14.09.2012)

Nadšení z každého dalšího dílu. Vše je výborně načasováno a roztřepených nitek je jen nepatrné. A věřím, že takhle budeme pokračovat minimálně do konce první série. Vedlejší postavy jsou moc dobře napsané a na jejich znovuopětovné objevení se vždy těším. ještě dva takhle silný díly a jdeme na pět hvězd. (27.01.2014)

seriál, ve kterém jsou strhujícím způsobem propojovány nešťastné lidské osudy.. z tohoto hlediska všechno funguje perfektně a ty dojemné momenty prostě chtě nechtě zamávají s každým.. průser ale nastává při snaze pokusit se akceptovat způsob, jakým toho tvůrci dosahují - mám v ruce parkovací lístek s číslem 407 a okolo náhodou zrovna jede autobus linky 407, tak do něj nastoupím (to přece nemůže být náhoda, musí to něco znamenat!).. v tom autobuse sedí na sedadle 407 muž, kterému přesně před 407 dny zemřela manželka, tak si k němu přisednu a pronesu tu neuvěřitelně debilní větu: "I think I am supposed to help you".. ne, dámy a pánové, na tuhle hru prostě nejsem ochoten tvůrcům přistoupit.. seriál tak paradoxně selhává na tom, na čem chce nejvíc stavět - na číslech, a ve finále se v něm tedy bijí dvě věci - na jedné straně perfektní lidská stránka, víra v osud a v to, že jsme všichni vzdáleně propojeni nějakými pomyslnými nitkami a máme moc navzájem ovlivňovat své životy.. na druhé straně pak samotná podstata seriálu, která se opírá o totálně uměle vykonstruovaná pravidla, u nichž pak už záleží jen na benevolenci diváka, na kolik je ochoten je přijmout.. dále jsem po celou dobu postrádal nějakou ústřední dějovou linku (ta se začne objevovat až v posledních dílech první série).. namísto toho Touch trpí přehnanou epizodností a navíc se každý díl soustředí na "propojování" zcela jiných (nových) lidí, mezi kterými vždy tak nějak pobíhá Kiefer Sutherland se svým autistickým synem.. suma sumárum: seriál měl skvěle našlápnuto, jelikož námět je sám o sobě výborný, ale způsob jeho uchopení tvůrci příliš nezvládli - "číselné osudy" vycucané z prstu, téměř nulový dějový posun, epizody jako přes kopírák a nesympatické postavy.. P.S.: Intro je úžasné ! (25.06.2012)

Prozatím čtyři. Pokud ale každý díl bude téměř identický a předvídatelný jako doposud, půjdu s hvězdou dolů. Po osmém díle přemýšlím, zda i ty tři hvězdičky nejsou moc. Každý díl to samé, postavy mi nejsou sympatické a děti ve filmech/seriálech, ještě navíc zpanchartělý, jsou vždycky zlo. Každý díl jsou tam lidi, kteří mají nějaký problém, taťka se bojí o syna, syn čumí, pak namaluje číslo, taťka pátrá, dopátrá se. Vše dobře dopadne. A pak se chytíme za ruce a vyskočíme z okna. (27.02.2014)