Sorjonen

Sorjonen jako finský Sherlock Holmes jen s depresivním výrazem ve tváři.. K tomu si přidejte atributy pod vžitým názvem "severská krimi" a je tu solidní seriál. Krimi zápletky se odehrávají vždy v několika epizodách, takže v rámci série jde o 4-5 samostatných příběhů.  Jsou vcelku dobře promyšlené ale někdy v nich věci, které by tam měly být, nejsou. Je evidentní, že tvůrci používají takovou lest pro dramatičtější dojem. Akce tu je minimální, důležitější jsou duševní procesy Sorjonena (jeho paměťový palác) skloubené s psychologií, které spějí k úspěšnému vyřešení případu (i když tvůrci jeho postavu občas zlidšťují např. tvrzením Sorjonena, že se občas mýlí, něco nevyřešil, anebo že mu někdy hlava nefunguje). Nebýt přemíry deprese a jeho parťačky Leny, tak by to mohl být TOP seriál. (05.06.2020)

Ville Virtanen ako inšpektor sušienka je naozaj sympaťák a hlavne neokukaný herec, čo platí v podstate pre všetkých hercov v tomto seriáli. Každá séria skrýva niekoľko prípadov rozdelených do niekoľkých častí, niektoré sú lepšie, iné menej dobré. V prvej sérii prevládali tie lepšie. Od druhej série nastáva aj s nástupom ruskej stopy zostupná tendencia a namiesto prípadov je človek skôr zaujatý osobnou rovinou sušienky. (04.06.2022)

Po technické stránce není co vytknout, zajímavé a neokoukané prostředí, postavy i vztahy mezi nimi zaujmou, zápletky a jejich řešení jsou patřičně dramatické. Titulková sekvence dost připomíná "Most", to ovšem míním jako pochvalu - kvalitou - alespoň podle toho, co jsem z tohoto seriálu zatím shlédl - za ním "Sorjonen" příliš nezaostává. A titulní postavu navíc ztvárnil skvělý Ville Virtanen, herec pro podobné role jako stvořený, což dokázal už před lety v mimořádně ponurém a bezútěšném, ale zároveň působivém snímku "Sauna". (19.12.2019)

Zasnežené Fínsko pôsobí upokojujúco, často sa v scénach vyskytuje meter snehu alebo padá sneh, ale ako sme už zo severských kriminálok zvyknutí, za tým tichom sa skrývajú temné prípady. Čisté tvary architektúry, v príjemných a jednoduchých krivkách zariadené domácnosti protagonistov potešia dušu všetkých minimalistov v dizajne. Príbehy sa odohrávajú v reálnom meste Lappeenranta (v okolí je množstvo jazier) blízko Petrohradu a tak aj prepojenie fínskej a ruskej problematiky sedí. Postavy obsadené v seriáli pôsobia dôveryhodne, najmä Kari Sorjonen (Ville Virtanen) je uveriteľný a so svojou mentálnou výbavou aj mimoriadne sympatický vyšetrovateľ. Pravdepodobne si vás získajú aj postavy Nika, Leny, Pauliiny. Je možné nájsť niekoľko spájajúcich prvkov so Sorjonenom a švédsko – dánskym Mostom. Ale. Prekážalo mi niekoľko momentov, vďaka čomu nehodnotím seriál s maximálnym nadšením. Po prvé – tá fínština, nech je mi odpustené – ale za 31 dielov som dokázala identifikovať minimum slov: áno, ďakujem, ahoj, nie. Je možno trápne, že vás originálny jazyk vyrušuje, ale v mojom prípade to tak bolo. (Uznajte - výraz „Erikoissairaanhoitaja“ znamená zdravotná sestra! Pochopila som len niekoľko pojmov - firma, politiikka, eroottika) Horšie to však bolo podľa môjho názoru so scenárom, nevadí delenie častí – väčšinou sa prípad rieši v dvoch epizódach. Skôr v ich nie vždy logickom progrese a tiež pri práci polície. Niekoľkokrát sa po čase vracali na miesto činu, kde našli taký dôkaz, o ktorý už pri prvej návšteve museli priam zakopnúť. Zaujímavý fínsky darček. (09.01.2021)

Finský kriminální seriál mi nabídl přesně to, co od severské tvorby s touto tématikou očekávám. Zpočátku jsem dokonce chvílemi uvažoval o tom, že se tvůrci až příliš inspirovali seriálem Bron, postupem času se ale Finové vydali vlastní cestou a já můžu konstatovat, že se jim na ní vcelku dařilo. Jejich snaha nebyla bez chyb, hlavně druhá řada měla velmi nestálou kvalitu, vadila mi i určitá nedotaženost a uspěchanost v závěrech většiny z jednotlivých případů, ale s celkovým výsledkem jsem byl spokojen. (26.09.2021)