Hell on Wheels

Westernovému žánru sice příliš neholduji, ale kabelovka AMC opět prokazuje, že příběhy jsou pro ni důležité, a tak jsem neměla problém nechat se během pilotní epizody velmi rychle vtáhnout do děje. Po druhém dílu už se nemůžu dočkat pokračování a jestli si seriál kvality udrží i v dalších dílech, nebudu váhat s vysokým hodnocením. || Po dalších dílech: velmi příjemná záležitost, která sice vyloženě nevyrazí dech, ale každá epizoda první řady vás vždy dokáže něčím upoutat. 1. série - 80 % (20.11.2011)

Hm, zhlédnuta první řada a mohu konstatovat snad jen to, že tento seriál je koukatelný, ale pouze k nudným třem večerům při kterých jsem si ho vymlasknul na jeden zátah. Neumím si totiž představit, že pointy jednotlivých dílů by mě donutily čekat týden na ty následující. Historii celkově mám rád ale Peklo na kolech mě kupodivu moc nenadchlo. Hlavním problémem je paradoxně to, že tento westernový seriál postrádá westernové prostředí. Celý děj je zaseknutý na travnaté prérii plné ničeho a za celých deset dílů se z ní nehne ani o centimetr. Nudné prostředí umocňují nezáživné postavy, které se v něm až na výjimky plácají od ničeho k ničemu a tak se divák bude muset smířit s tím, že dějové zápletky, které jsou na něj chrleny s neuvěřitelnou apatií, v každém díle prokládají několikaminutové pasáže, kde se jen sedí v nálevně a chlastá se se zamyšlenými pohledy do ztracena. Postavy bílých a černých dělníků jsou vylíčeny celkem realisticky, ale to se bohužel nedá říct o indiánech, které vždy považuji za základní pilíř všech westernů. Tak špatně zahrané a vypadající indiány, kteří působí dojmem, že do tamního prostředí snad ani nezapadají i když to jsou původní obyvatelé Ameriky, jsem ještě nikde jinde neviděl (snad jen ti němečtí "Apačové" s Vinnetouem na chorvatských skalách snesou srovnání) a nic na tom nemění fakt, že Čejeni byli kočovným kmenem. Dějová linie popisující reverenda a jeho "kostel", to je naprosté mrhání stopáží protože za celou první řadu nudil absolutně v každé scéně, ve které se svým "příběhem" objevil. Problém také vidím v tom, že scénáristé si nedokázali ohlídat reálné proporce naší planety, kdy hlavní postavy zdolávají s přestávkami na chlastání stokilometrové vzdálenosti na koních za jeden den a ještě to na sebe práskají, když vysloveně řeknou odkud a kam jedou. Ze stavby železnice jsem toho také moc neviděl, za to jsem permanentně slyšel v dialozích o desetikilometrových vzdálenostech, které se během toho dílů zdolaly, prostředí ovšem zůstávalo na chlup stejné. Pokud tento dlouhý komentář někdo dočetl až sem, možná by mi mohl v poště vysvětlit, jak je možné že dělníci mají tábor neustále na jednom místě, stavba železnice pokračuje v desítkách kilometrů za díl a tábor je vždy u konce tratě. No, abych to zkrátil, veškeré přestřelky a boje s indiány jsou zde nezáživné (boj s indiány dokonce ubohý, jedni z nejlepších válečníků na blízko v totální přesile a ..., to mysleli tvůrci vážně?). První díl nabídne téměř stejnou porci zápletek a zábavy jako následujících sedm, poslední dva sice trochu napravují reputaci pomalého, dlouhého vlaku s nápisem "Hell on Wheels", ale žádné orgie přímo lákající na druhou řadu to rozhodně nejsou. Za zajímavého Bohannana, Commona v roli černocha a půvabnou Dominique McElligott dávám alespoň ty 3*. Jestli ovšem budu sledovat i následující řadu, těžko soudit. Styl, kterým AMC točí seriály mi totiž moc nevoní. 60% (02.07.2012)

Tak asi tak. První díl dobrej, poslední slušnej. To mezi tím - hm, no, průměr, přinejlepším. Středobodem je stavba železnice, ale tu stavbu vidíme za celejch deset epizod asi 10 minut. Jinak černý muž pod bičem i bez otrokáře žil, původcem je Kanada, tak je vtipný, jak se pod zdánlivě politicky nekorektní slupkou ozývá politická korektnost. Ke konci se to sice trochu mění, když si Elam začíná uvědomovat svou čerstvě nabytou moc, ale stejně to nepřebije pachuť třeba z toho, že bílá žena se dočká citlivého zacházení jen od černocha nebo indiána. Pozitiva? První díl, Colm Meaney a krása Dominique McElligott. (02.04.2012)

Velmi dobře trefená atmosféra, s perfektním výkonem především Colma Meaneye a etapou v historii USA, která do dnes neměla dostatečně dobrou filmovou nebo seriálovou prezentaci. Kdo o stavbě a pozadí První transkontinentální železnice něco ví, musí být potěšen hromadou pomrkávání a relativní historickou přesností. Krok správným směrem, snad si tvůrci udrží nastavený směr a vytáhnou i menší eso z rukávu. (20.01.2012)

1. série - 90% - Žádné férové rokování u táborového ohně, žádné pokrevní bratrství a oddanost až za hrob. Na tomhle místě najdete prospěchářství, mamon, rasismus, prostitutky a tunu bahna. A kolejí. Pracuje tu zachmuřený Elam, září krásná Lily Bell a na svou šanci čeká charismatický Cullen. Nade vším pak bdí mazaný pan Durant se svým velkým železničním snem a když se sečtou všechny charaktery a zápletky, je z Hell on Wheels dílo, které stojí za pozornost jak milovníkům westernu, tak i těm, kteří při zvuku ostruh či houkání parní lokomotivy ohrnují nos. Já patřím jednoznačně do první skupiny, takže jsem si tuhle stavbu užil, zalitoval malého počtu epizod a spokojeně si počítal nenásilně servírované žánrové propriety. Poctivě prodané indiánské plížení, pořádná bitka nebo dramatický odjezd vstříc širým dálavám totiž fungují dokonale. Absolutnímu hodnocení zabránila jen příliš dramatická postava reverenda Coleho. 2. série - 80% - Plány pokračují, výlet do Mexika se naštěstí nekoná a jednoznačnou postavu aby divák pohledal. Duranta nelze jen odsuzovat, Cullena pouze obdivovat nebo Švéda absolutně nenávidět. Přesto je druhá řada o chlup slabší, protože některým postavám už trochu došla zajímavost. Kromě mého neoblíbeného reverenda je to Ruth, Joseph a chvílemi i Sean McGinnes, který byl sympatičtější jako nesmělý promítač a přerod do Ruthina ctitele zkrátka neberu. Co ale ztratily vedlejší charaktery, získávají ty hlavní. Anson Mount může procedit snad jakoukoli větu a jeho charisma pokaždé láme všechny pražce v okolí. Ať už jsou on i další hrdinové v centru přepadení, stavby mostu nebo bolestivých poznání, že i v nejdrsnějších podmínkách si city cestu najdou, jede tohle Peklo na své trase rychlostí vpravdě ďábelskou. 3. série - 100% - Kdyby mi někdo po dvojí změně na místě hlavního tvůrce řekl, že nás čeká nejlepší úsek vytyčené tratě, nevěřil bych mu. Ale i přes viditelnou proměnu Cullenova charakteru z nemluvného mstitele do hláškujícího drsňáka je tohle zaprášené pojízdné městečko zákeřnější než kdy dřív. Vztahy mezi hlavními postavami se mění velmi nepředvídatelným způsobem, zvraty, které vypadají, že vygradují ve finále, se své pointy dočkají během pár minut a takové poslední dvě epizody mi svým pomalu odkapávajícím napětím způsobovaly drobné srdeční příhody. Z nepatrně zpomalujícího vozu je tak po této sezóně jeden z největších favoritů. 4. série - 80% - Peklo drží teplotu svého žáru v ďábelsky vysokých číslech, ale ne každé tvůrčí rozhodnutí bylo letos správné. Předně nechápu, proč dění v Cheyenne začíná připomínat divadelní hru. Ne že by Divoký západ nepotřeboval zdravou dávku občasného patosu, ale nová postava Johna Campbella snad mluví výhradně v zadumaných monolozích či naopak jednovětných prohlášeních. Do dramatických situací to pasuje, v běžných naopak působí jako pěst na oko. Což bohužel platí pro celou sérii. Nepamatuji, kdy jsem naposledy zažil, aby měla nějaká sezóna buď epizody zcela průměrné nebo naopak takřka bezchybné. Tudíž mi Naominy trable, nastavování linek kolem Mickeyho a Evy nebo koncept epizody Bear Man nepřišly jako šťastné volby a stejně jsem se čtvrtým rokem víceméně spokojený. Nezkrotný Sidney Snow, dokonalé výkony Kashy Kropinsky jako Ruth a vzhledem k vývoji i regulérní strach i o tu sebedůležitější postavu mi při každém kroku do zaprášeného města dávají pocit nezaměnitelného mrazení. To jen očekávání po předchozích peripetiích byla možná až nereálně vysoká. 5. série - první část - 70% - Kdo se rád dívá do Cullenových tvrdých očí, ten si přijde na své. Většinu času se příběh věnuje právě ústřednímu hrdinovi, společensky-hospodářským problémům jeho nového prostředí a - tím výčet skoro končí. Ne snad, že by Anson Mount měl problém veškeré melancholické dialogy či vzpomínky uhrát, ale na sedm epizod je děje zoufale málo a pocit, že by se všechno vešlo klidně do hodinky, je bohužel neodbytný. Původní záměr celé sólo odbočky, tedy hledání Naomi, se smrskává na pár scén a výrazně trpí i linky starých známých, kdy jsou problémy Duranta, Evy i Mickeyho opět jen nastavovanou kaší. Pocit, že bych občas za Bohannana téměř dýchal, a neutuchající démonická aura všudypřítomného Švéda mi zabraňují jít níž, ale pocit promarněné šance se mě v polovině rozloučení s místní ztroskotanou sebrankou ne a ne pustit. 5. série - druhá část - 85% - Nejuvěřitelnější, nejzranitelnější a zároveň nezničitelný kovboj, cedící mezi zuby ty nejzásadnější životní pravdy, takový byl Cullen Bohannan a Anson Mount za těch šest let vypotil a odedřel životní práci. Samotnému seriálu říkám sbohem velmi nerad, protože jakákoli chvíle s hlavním hrdinou patří k tomu nejlepšímu, co se kdy na stanici AMC objevilo a linky charakterů, se kterými si scénáristé už dlouho nevědí rady (Mickey, Eva, Louise), na tom nic nezmění. Hell on Wheels si i několikerými změnami showrunnerů prošlo několika snadno oddělitelnými etapami, dalo nám několik úmrtí, jejichž tíživost nedostanu z hlavy nejspíš nikdy a ve své poslední sérii i zúčtování těch, kteří si pásli po krku téměř od samého začátku (Švéd) nebo alespoň v poslední době (Chang). Žádný z přeživších hrdinů neodchází nepoznamenaný, každý si v sobě zvuk stavby železnice ponese až do smrti. Po chlapském závěru, nepodobném žádnému finále, které jsem viděl, si ho ponesu i já. (21.02.2012)