Doteky osudu

Zajímavě rozjetý seriál, které mu ovšem dojdou nápady již po pár dílech. Tim Kring opět dokazuje, že jeho studnice nápadů je značně omezená a po pár dílech se stále opakované schéma začíná divákovi zajídat. Hlavní dějová linka se vůbec neřeší a místo toho se musíme dívat na nezajímavé a nudné osudy neznámých postav, které člověka vlastně ani vůbec nezajímají. Totálně promarněný potenciál. (14.09.2012)

Plně souhlasím s uživatelem warrenur. To, co zpočátku vypadalo jako "pohlazení po srdíčku", je časem parodií sebe sama, neustále a donekonečna se opakující vzorec, kdy se vlastně nic většího v seriálu neděje (kdyby po otci se synem aspoň šla nějaká tajná organizace), a ty náhody a propojení jsou časem poměrně nesmyslné, až parodizující. Člověk si najednou začne klást různé otázky (jak to, že v USA je den stejně, jako v Arábii - co časový posun?), a to není dobře. V určitých chvílích už mi ten stále stejný postoj Kiefera, stejná blbost sociální pracovnice i neměnný kluk přišly spíše jako křečovité škatulky. Přitom filmy o náhodách mám rád (třeba Serendipity - Lásce na stopě), ale nic se nesmí přehánět a nesmí těch podivných náhod být moc. (Třeba v prvním dílu se zcela nesmyslně furt a furt objevuje číslo 318, ačkoliv to nakonec nemá v ničem a k ničemu souvislost.) (19.05.2015)

No tak to mě teda překvapilo. Pilot byl opravdu fantastickej a ta pauza po něm dva měsíce mi docela vadila. Bohužel pak už jsem nedostal to co bylo v pilotu a ostatní díly byly takříkajíc "na jedno brdo". Žádný vývoj se nekonal, což se alespoň finálový dvojdíl pokusil zachránit a podle mě se mu to docela povedlo. Jsem i zvědavej jak to bude pokračovat. Postupem času mi ale docela začal štvát Jake, protože i když se tatík snaží dělat co mu na činech vidí, tak to neoceňuje. *** Dlouhá pauza mezi sériemi zapříčinila to, že jsem na Touch vlastně zapomněl a ve skutečnosti jsem už ani druhou sérii nečekal. Podívat jsem se na ní, ale musel. Podle mě jsou obě série poměrně vyrovnané. Ve druhé navíc Jake přestává být tolik otravným, i když samozřejmě má své okamžiky. To co se mi nejvíc vryje do paměti bude pravděpodobně hudba. I tak ale splnil roli oddychového seriálu, ve kterém si trošku zafilozofujeme. (13.06.2012)

Čakalo sa, že Touch bude jednou z televíznych udalostí sezóny. Akurát to príliš nevyšlo. Kiefer Sutherland sa síce snaží, ale ústredná zápletka vlečúca sa na úkor nepodstatatných epizódnych línií s nevierohodnými prepojeniami mu nedáva veľa priestoru vyniknúť. Touch mal našliapnuté na viac ale po pár epizódach sa stratil v únavnom schématizme, ktorý mali maskovať hlboké myšlienky v úvodoch a záveroch epizód. Akoby si to uvedomil aj sám Tim Kring, v druhej a záverečnej sérii servíruje úplne iný seriál. V niečom lepší, ale nie výrazne. Nepodstatné charaktery sú preč, na ich miesto nastupujú noví ťahúni a dej sa sústreďuje výlučne na hlavný príbeh. Dokonca aj Kieferova postava chvíľami pripomenie časy Jacka Bauera. Priestor na záchranu však už nebol, aspoň však išlo rozlúčku so cťou. (09.06.2012)

Prvú sériu som ako tak prežil bez ujmy, aj keď už posledné časti boli dosť slabé a nič neprinášali. Zo zvedavosti som začal pozerať aj druhú sériu, no skončil som už po druhej časti znechutený z naťahovania už aj tak slabého scenára. Znižujem hodnotenie a dúfam, že čoskoro zabudnem na večne šepkajúceho Sutherlanda, ktorý mi postupom času neskutočne liezol na nervy. (28.02.2013)