Nemocnice na kraji města

Je bez debat, že trojlístek herců Chudík, Kopecký a Vinklář zde vytvořili svoje životní role. Je bez debat, že scenárista Jaroslav Dietl napsal svoje nejzásadnější dílo. A režisér Jaroslav Dudek odvedl vynikající práci s herci a režíruje velmi zručně a bez chyb. Herci svými postavami vytvořili v seriálu do té doby nevídaný kult, který od té doby nebyl překonán, a zdá se, že ani nikdy nebude. Sova, Cvach, Štrosmajer a další se totiž překonávají velmi těžko a Jaroslav Dietl si se svými postavami uměl natolik vyhrát, že dnešní scenáristé seriálů blednou závistí. Přesto plný počet nedám, protože v některých pasážích se vytrácí rytmus a cit pro tempo, ale jinak je to povedený seriál. (13.03.2009)

Učinil jsem reprízu cca po 20 letech a znovu se přesvědčil o tom, jaká je nostalgie potvora. Napálit tam nějakou tu hvězdu navíc, protože je to přece onen legendární seriál s armádou zvučných jmén, notoricky známou melodií a nepřekonatelným dr. Štrosmajerem, by bylo příliš snadné, ovšem zhodnoťme to objektivně. Legenda neznamená automaticky kvalitu, a i přes značné stáří má rozhodně seriál jako celek co nabídnout, nemluvě o porovnání s dnešními hnoji typu Ulice, Ordinace apod. Mistrně zmáklé dialogy a pestrý výběr hereckých klenotů včetně pozoruhodného génia Miloše Kopeckého. To vše je nesmrtelné. Nicméně mezi vady na kráse musím započítat x hluchých míst, příliš okaté studiové interiéry a pár nesympatických postav (Čunderlíková). Po součtu kladů a záporů mi tedy vychází čirý průměr...ale Milouš Kopeckých byl vážně frajer!! (12.03.2023)

Malá socialistická telenovela. 1) V době vzniku mé dvacetileté já vnímalo tento seriál značně kriticky. Fádní primář Sova pronášel své výchovné proslovy, jeho nesympatický syn se opíjel, panenkovská doktorka Čeňková s bezvýrazným ksichtem a stejně nijakým herectvím se točila kolem asexuálně působícího nevěrohodného hokejisty Rezka, nudná doktorka Králová s pro mě tehdy nepochopitelným jednáním ujížděla na poslechových diskotékách vážné hudby s doktorem Řehořem, doktor Blažej se točil kolem zomboidky (ve slovníku nehledej) Iny a všichni chodili po chodbě nemocnice a neustále otevírali nějaké dveře, čímž dodávali dílu potřebný drive. 2) Vnímal jsem i pozitivní aspekty - zejména skvělou sestru Huňkovou, doktorku Fastovou či hláškujícího moudrého guru doktora Štrosmajera. Neunikly mi prázdné ulice při vysílání nového dílu a zaznamenal jsem nepochybnou řemeslnou profesionalitu Dietlova scénáře i dobovou hereckou elitu. Navíc, dosud nepolíben telenovelami, jsem netušil, že může být mnohem hůře. 3) Uběhlo třicet let. Panoptikálnost některých postav mě už neštve, ale mírně baví. Uplynulá léta ani nové společenské poměry nic nezměnily na faktu, že seriál má co říci i dnešním divákům. (22.03.2011)

Nadšení ostatních z tohoto seriálu rozhodně nesdílim. Neni to dost dobrý na to, abych to vydržel nějak pravidelně sledovat, takže mi poněkud unikaj souvislosti a vztahy mezi jednotlivými postavami. Celkově mi ale připadá jeden díl jako druhej a dalo by se to shrnout asi takhle: Doktor Sova flegmaticky pronese nějaký moudro, pak pro změnu doktor Štrosmajer pronese nějaký moudro velmi emotivně, do toho pořád přiblble se usmívající doktorka Bety Čeňková, sem tam nějakej prostřih na Gregoryho, kterej doma poslouchá nějaký hrozný kakofonie... Jedinej sympaťák je Cvach. (16.11.2006)

Z dnešního pohledu jen průměrný televizní seriál, který v žádném případě neobstojí v porovnání s lepší částí americké seriálové produkce. Příliš upovídané, pomalé, interiérové. Na druhou stranu seriál jako jeden z mála není z převážné většiny zatížený předlistopadovým ideologickým balastem. Dietl dialogy psát uměl. Vzhledem k relativně omezenému počtu dílů se nemusel a nestačil ztrapnit tak, jako současní autoři telenovel. Celkový dojem (se silným přídavkem nostalgie): 50 %. (14.06.2006)