Spider-Man: Homecoming

Když mě na nekonečně dlouhé komiksárně nejvíc pobaví půlminutový štěk Gwyneth, udělal nejspíš Spajdý někde chybku. Nepočítal jsem to, ale moc bych za to nedal, že víc času strávil převlékáním, než samotnou akcí. Asi to má pořád nejblíž k označení blockbuster letošního léta, nicméně povedenější homecoming předvedl podle mě i křižák, kterého jsem včera vyhazoval z okna, protože si v koupelně udělal domeček mezi šamponem a pěnou na holení. Ráno tam byl totiž zas. (07.08.2017)

Filmová varianta Iron Manova na dálku ovládaného obleku (na který zde také dojde). Navenek funguje bezvadně a splňuje všechno, co od něj očekáváte (přestože jde z velké části jen o nezávazné blbnutí, film uteče vcelku rychle), ale uvnitř je prázdný a chybí mu osobitost. Vyjma scén s Michaelem Keatonem, jehož komiksový Walter White mě bavil mnohem víc než Spider-Manovo dilema, jak zajistit světový mír a zároveň sbalit sexy spolužačku. Vulture by zasloužil sólovku, ve které do jeho obratně vystavěného příběhu nebudou zasahovat (povinné) odkazy k osmdesátkové popkultuře ani teenager válčící se svými hormony. Překvapilo mne, jak konzervativně film přes své zaměření na mladší diváky (zhruba ve věku Youtuberů, které oslovuje hned úvodní Peterův videodeníček), kteří by v sobě mohli mít trochu rebelantství, vyznívá. Učiněný anti-Deadpool. Charakterizace tety May začíná i končí u zkratky „MILF“ a druhá výraznější ženská postava je zde jen od toho, aby měl Spider-Man koho zachraňovat. Ze dvou hrdinů z lidu je správné pouze počínání toho, který jedná s posvěcením obří korporace (a za přispění jejích supermoderních technologií typů dronů), byť se snaží sebe i své okolí urputně přesvědčit, že Starka za zády nepotřebuje, což je podtrhnuto hned dvěmi patetickými scénami „last minute“ prozření. Nádech anarchie, která filmem bohužel není nijak zohledněna, v sobě má akorát Spider-Manovo nezodpovědné ničení cizího majetku (a ve finále pravděpodobně i zabíjení desítek civilistů), ve které opakovaně ústí jeho snaha konat hrdinské skutky. Také z toho důvodu funguje mnohem lépe patosu prostá civilní rovina, dialogové scény připomínající nám, že Peter je v nitru jen obyčejný kluk z ulice, který ví, kde v Queensu připravují nejlepší sendviče, ale s řešením závažných morálních dilemat vám nepomůže. Kdyby jej tvůrci netlačili k zodpovědnosti a nesnažili se jeho počínání napasovat do šablony superhrdinských velkofilmů, mohl by být nový Spider-Man mnohem přesvědčivější. Protip: vezměte si do kina tabulku se jmény vašich oblíbených seriálových postav a udělejte si čárku, kdykoli se na plátně mihne Earnest Marks z Atlanty, Lincoln Rice z Broad City, Bertram Gilfoyle ze Silicon Valley nebo Nacho Varga z Better Call Saul. 70% (03.07.2017)

Nejsem vůbec velký fanoušek komiksových filmů, o to více jsem byla překvapená, jak moc se mi nový Spider-Man líbil. Získal si mě především přístup, hlavní hrdina je patnáctiletý kluk a film na to nezapomněl ani na minutu. Jedná se hlavně o teenagerovskou komedii, ta superhrdinská část je až druhořadá. Nechybí tady klasická teenagerovská klišé a zvraty, to mi ale vůbec nevadilo, akce není vůbec velkolepá a třeba takové finále by v běžných marvelovkách tvořilo desetiminutový úvod, ale díky skvěle pasujícímu humoru a hercům (Tom Holland je sympaťák roku) jsem si to jednoduše užívala. Jo, nový Spider-Man mi hodně sedl. (05.07.2017)

Příjemné překvapení. Prvních třicet minut mě drželo v neskutečném tranzu, přičemž se povedhlo hlavně kvůli hudbě (konečně se zadařilo! <-> Michael Giacchino) vykonstruovat pocit, že opravdu jsem na něčem novém, neokoukaném a oku lahodícím. Až jsem zíral, jak moc byly trailery tuctově sestříhány a vůbec nekorespondovaly s tónem filmu. Pak bohužel poklesne tempo až jsem se přistihl, že tady (cca v půlce) bych to skutečně pokrátil a trošku zrychlil, ovšem Jon Watts dokázal zajímavé režijní nápady rozprostřít po celém filmu, takže se nenajde část, kdy by nás nepřekvapil dynamickou akcí, dalším trýčkem s pavučinou, který jsme během předchozích 5ti filmů a Civil War neviděli a v úplném závěru dokonce přijde několik naprosto nečekaných momentů. Ty do velké míry souvisí s rozvíjením nyní už velmi spletité sítě Marvel Cinematic Universe a ačkoliv to samozřejmě v době oznámení dohody mezi Sony a Marvelem bylo hojně propírané téma, stejně mě překvapilo, jak je tenhle nový reboot bez originu plný všemožných narážek a lákadel na věci budoucí. Co se týče herců, tak v době natáčení dvacetiletý Holland zvládá patnáctiletého Petera Parkera v rámci možností dobře (jasný cíl na mladší diváky, mě tenhle styl extra nesedí), okolo postavy Disney hvězdičky Zendayi se množilo mnoho spekulací, ale pokud člověk nezkoumal každý drb, tak ho vývoj středoškolských postav ještě překvapí a Robert Downey Jr. je zde dle očekávání málo, i když má alespoň dostatek nadabovaných scén. Jestli tento v trailerech vyboostovaný krok má dopomoci k tíženému znovu-obrodu značky, tak to jsem schopen překousnout, zvláště když Spider-man Homecoming velí nekompromisní Michael Keaton, jehož Vulture je nejen dobře vypadající protivník, ale taky Spideymu dokáže pořádně zatočit (zvláště v civilu). Kolem a kolem pro mě bylo překvapením, jak moc vypadá tenhle film jinak než se prezentuje, kolik postav z velmi bohaté spider-manovské mytologie si ještě šetří do budoucna a nebýt těch problémů s tempem bych i snad šáhl po pěti hvězdičkách a to jsem po těch všech zprávách a castingu opravdu neměl nikterak vysoká očekávání...8/10...[5.7.2017_Cinema City IMAX_Flora] (06.07.2017)

Spidergay Homocuming jsou jen další přiblblé trampoty pubertálního kokota, co při hlazení si přirození prcá pavučinky, strašlivě touží poklátit pydlookou spolužačku, načež si však ujasní orientaci a nepohrdne ani škaredým tlustým ťamanem. Trampoty, primárně určené pro pubertální kokoty, co z neustálého hlazení si přirození mají ztvrdlá pyžamka s Medvídkem Pů, místo povinné četby raději s mongoloidním výrazem listují dementujizícími omalovánkami, strašlivě touží poklátit nějakou nafrněnou uhrovitou kravku ze sedmé bé, načež si však ujasní orientaci a nepohrdnou ani otylým nejlepším kámošem, se kterým si vzájemně už tolikrát drželi džojstyky při Volání dutých. Film o už tisíckrát zhomixovaném tupém ničem a zbytečnější než radiátory v Senegalu, točený pouze za účelem plošné mentální retardace a vykrmení korporátního Mrvelovského prasátka z těžce u pásu vydřeného kapesného na kino pro tu chloubu dělnických rodičů. Charizmaticky se supící Míša Kýtn je tak jedinou osvěžující a bezesporu kladnou postavou, které od počátku urputně držíte palce, aby toho upištěného pičuse co nejdříve postříkala insekticidem, vrazila Blikající turbokonzervu do prdele Kapitána Homokokota, nějakým bestiálním způsobem vyvraždila všechny ty ostatní Assvendžry, a už se pro mládež točily výhradně jen nedebilotvorné, alespoň kapku oduševnělé filmy s nějakou elementární přidanou hodnotou. (01.10.2017)