Režie:
Jiří StrachScénář:
Petr HudskýKamera:
Martin ŠecHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrají:
Jiří Langmajer, Zuzana Kanócz, Stanislav Majer, Miroslav Donutil, Michal Dalecký, Zuzana Kajnarová, Michal Dlouhý, Jana Štěpánková, František Němec (více)Série(3) / Epizody(21)
Obsahy(1)
Nález těla krajského politika Karase, kterého vrah zabil v duchu středověkých mučících praktik a tělo pečlivě naaranžoval v podivné scéně, rozpoutá policejní honbu za sadistickým pachatelem. Ten staví vyšetřovacímu týmu do cesty složitou sérii vražd, které svojí krutou obřadností otřásají místním regionem i samotnými kriminalisty.
Kořeny složitého případu sahají až k vraždě mladé dívky ze Slovenska, která zemřela podobně záhadným způsobem jako Karas. Případu se tak ujímá tým s dvojicí zdánlivě nesourodých vyšetřovatelů. Jsou jimi kriminalista Michal Remeš (Jiří Langmajer), negativně ovlivněný ne příliš stabilním soukromým životem, a Tamara Berkyová (Zuzana Kanócz), policistka z Bratislavy trpící absencí schopnosti komunikovat se svým okolím bez předpojatosti a předsudků.
Na konci sérií vražd, loupeží a naaranžovaných nehod najdou policisté cestu na konec „labyrintu" a uvěří naději na dopadení pachatele. Důležitou pomocí je jim paradoxně také obraz Hieronyma Bosche Poslední soud, kterým se pachatel v provedení svých krutých činů nechává zjevně inspirovat.
(Česká televize)
Videa (2)
Recenze (359)
„POSLEDNÍ SOUD JE POMSTA ZA VŠECHNO ŠPATNÉ, CO JSME PROVEDLI…“ /// Trochu mi dělá potíž přivyknout tomu neustálýmu dramatickýmu podtónu. Taky ten rozjezd nepatří mezi nejsvižnější. Ale vod třetí části se to záhadování začíná rozplejtat a baví. Škoda toho „českýho“ zakončení ale, souhlasím, tohle je poctivá seriálová práce. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stará začala malovat nějakej pobožnej obraz. 2.) Na zdi mně visí Hieronymus Bosch. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
"Majore, všichni víte, že máte mou plnou důvěru. Ale musíte taky pochopit moji situaci. Pořád mi někdo píše, volá, chce po mě jasné odpovědi a já je nemám. A teď jim mám ještě říct, že tu možná máme sériového vraha?! - Sériovej vrah je až od tří nahoru. - Děkuju" Strach vyměnil svého skladatele, tudíž mu novou hudbu seskládal Ondra Brzobohatý. Ten není vůbec špatný, jen by občas mohl trochu krotit emoce, protože hudba samotná občas odvádí pozornost od děje. Nové trio Langmajer-Majer-Kanócz není až tak špatné. Jen mě chvíli trvalo, než sem si na Langmajera zvykl, protože ho jako herce nemám nijak moc v lásce. Tady svou roli hraje vcelku solidně, ale pořád je mi tu sympatičtější, tak kontroverzní Kanócz. Z celého vyšetřovacího tria nejvíc vede zrzek Majer, který je na obrazovce sice míň, než už výše zmiňovaní, ale pořád mi je sympatičtější a působí přirozeněji. Samotný děj není nijak špatný, je výborně propracovaný a jako detektivka funguje výborně.Návaznosti do sebe zapadají a v závěru do sebe všechny dílky středověké krvavé řežby zapadají přesně, jak mají. Jen samotné vyvrcholení a samotné odhalení vraha trochu vyznělo do ztracena. Na Labyrint jsem byl hrozně natěšený a očekávání byla vysoká. Po výborné Ďáblově lsti, solidní Ztracené bráně je Labyrint dalším atmosférickým středověkým kouskem, kde se Strach utrhl ze řetězu a skládá mrtvolu vedle mrtvoly v komplexně promyšleném ději. Jen je škoda toho, konce, kde bylo odhalení vraha a motivů až moc rychlé, takže to trochu vyznívá do ztracena. Celkově jsem se seriálem spokojený, protože takhle kvalitní a poutavou detektivku v českých luzích a hájích, jen tak nevidíme. Strach povýšil českou filmařinu a jako režisér kvalitativně stoupá do výšin filmařské Valhaly. PS: O kvalitě seriálu určitě dost řekne i mezinárodní úspěch na festivalu v Cannes, kde o seriál projevily zájem i zahraniční televize, včetně USA. ()
Jsem poněkud na rozpacích. Téma rituálních a seriových vražd mě rozhodně baví a těším se na vývoj údálostí příštích dílů, ale to čétéčko z toho smrdí, jak z Langoše ethanol. Ačkoli konkrétně u něj to na škodu herectví asi není, ten hraje pořád stejně. A přijde mi tedy, že i ve všem pořád stejně. Takže slušný standard, nicméně už nepřekvapí a nenadchne. Z obsazení stojí za zmínku ještě Donutil, kterému kupodivu nekomediální poloha sedí výborně. Pak tu máme pro mě zcela nepochopitelný fail, aneb trapný zlozvyk tvůrců filmových a zejména seriálových kriminálek, obsazovat do role vyšetřovatelek na oddělení vražd drsně se tvářící dvacítky s vizáží semifinalistek miss aerobic, které vědí všechno o životě, mají za sebou nějaké drsné trauma (o kterém samozřejmě nerady mluví, aby to působilo ještě záhadněji), s kolegama komunikují komisně věcně, případně k nim trousí cynické a pohrdlivé poznámky a i přes celodenní těžkou práci v terénu a nedostatek spánku zvládnou dokonalý makeup, že se i blogerka roku v kategorii beauty může jít vysrat. Asi jim došly prachy na odbornýho poradce, nebo možná ta hudba ve stylu solfeggio léčivých frekvencí stála opravdu balík, jinak si nedokážu vysvětlit tento nešvar. Jo počkat, ještě se nabízí, že je to divácky zajímavější! Já upřednostňuju více reality, méně podbízivosti na první signální. Se scénářem je to opět jako na houpačce. Místy jsem se až zasmála, jak pěkně ze života ty dialogy působí (např. rozhovor s hajzlem fakanem, co si fotil místo činu) a místy to zas vypadalo, že scenárista dostal befelem napsat tam i "něco pro ženský", čili narvat do scénáře za každou cenu nějaký ty vztahový slinty, aby sme to trochu natáhli. Sečteno podtrženo, je to zatím na český poměry lepší průměr, ale osobně doufám, že po jakžtakž vnadném rozjezdu to nespadne do kategorii "zasenudnáteleviznísračkasatmosferickouhudbou" ()
Začalo to velmi dobře a pár prvních dílů v podstatě nemělo chybu, od režie, přes hercký koncert Langmajera až po napínavý příběh. Jenže postupně to začalo být čím dál ohranější a nudnější, což vyvrcholilo ještě hloupějším "mega" finále. Takže mé nadšení se postupně propadlo až na průměrných 55%. Je škoda, že to scénárista takhle zpackal. ()
Galerie (493)
Zajímavosti (66)
- Druhá série se natáčela v lokalitách: Ostrava, Brno, hrad Špilberk, Kuřim, Nebovidy, zámek Hoštice (okres Kroměříž), Brněnská přehrada, Fakultní nemocnice Brno, Moravské Knínice, Hájky, Dolní Kounice, Brno hl. nádraží, Říčany u Brna, Vranov, Ivančice, most přes řeku Jihlava v Dukovanech, zřícenina hradu Templštejn, Praha - Hradčany, Jamolice, zámek Hradec nad Moravicí, letiště Brno -Tuřany, Rosice. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Natáčelo se v Brně, Vranově, Říčanech u Brna, klášteru Hradisko v Olomouci, zřícenině hradu Templštejn, Ivančicích, na mostě přes řeku Jihlava v Dukovanech, vojenské nemocnici v Olomouci. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Natáčelo se v Brně, Lomu Seč v Rudlicích, Slévárně UXA v Brně, hradu Boskovice, Ochozu u Brna, Doubravníku, léčebném ústavu v Jevíčku. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
Na Labyrint jsem se děsně těšil. Už předešlé počiny z podobného soudku se mi od známého sympaťáka Jirky Stracha líbily a nebyl důvod si myslet, že tomu bude tentokrát jinak. Přece jenom jsem se lehce ve svém úsudku zmýlil. Nejenom, totiž, že se mi Labyrint líbil, on mě vyloženě nadchnul. Zkusím tedy nastínit okolnosti, které mě vedly k tomu, že jsem po dlouhatánské době pozměnil žebříček mých nejoblíbenějších seriálů a že mé nadšení nebere konce. Za prvé je tady příběh. Ten je perfektně vymyšlený, napsaný a přesně se trefuje do žánru, který se ve zdejších končinách moc nenosí a ke kterému s úctou vzhlížíme momentálně asi nejvíc k severským zemím. Je velice rozvětvený a po divákovi se právem žádá, aby zapojil šedé buňky mozkové a snažil se ve všech motivech, odbočkách a množství hlavních i vedlejších postav zorientovat. Zvláště po týdenní pauze to není vždy jednoduché, a tak s povděkem kvituji připomenutí předchozího děje. Příběh je perfektním spletencem detektivky, mysteriózního thrilleru a moderního noir žánru ve stylu „Dívka, která dělala kde co…“. K tomu trochu odkazuje i Zuzana Kanócz v hlavní ženské roli. Z vyprávění je cítit ponurost, depresivno, ale zároveň i nepřehlédnutelný rozdíl v podání českém a zahraničním. Žádná kopie True Detective nebo Se7en, nýbrž pořád ještě české reálie, prostředí a pokud to tak lze nazvat i české „chování“ postav a jejich nátury. Druhým nesporným kladem je herecké obsazení, na která má pan režisér prostě čuch. Langmajer, který už dávno není ucho v maskáčích je ztělesněné charisma a s, pro mě doteď neznámou, Kanócz tvoří výbornou dvojku, kde funguje jak profesní, tak i osobní stránka jejich vztahu. Výrazně mě potěšil i pan Donutil, který konečně nehraje nějakou karikaturu, ale mrzouta, který se snaží manévrovat v kleštích nadřízených a médií a přitom podporovat svůj vyšetřovací tým. Líbili se mi i Majer, Holub a další. Labyrint je podkreslen perfektní hudbou Ondřeje Brzobohatého, který zraje v jednoho z našich nejlepších skladatelů filmové hudby. Je až neuvěřitelné, že i ve scénách, které sami o sobě nejsou napínavé, cítíte díky jeho hudbě mrazení v zádech, plus Carl Orff - semper vivus. Režie Jiřího Stracha je prostě dokonalá. V celém seriálu snad nebyl moment (až na jeden, který popíšu později), kde bych si řekl, že to pan režisér už trochu přehání, nebo by naopak mohl víc přitlačit na pilu. Jistě, můj zvrácený vkus by nejraději viděl celý seriál jako mládeži nepřístupný, krvavější, temnější a méně politicky korektní, ale to jaksi nejde. Jistota a víra ve vlastní schopnosti je režisérovo obrovské plus a je vidět, že ani na moment nechce pochlebovat a zalíbit se tomu či onomu, je prostě svůj. Atmosféru buduje postupně, aby na konci každého dílu, a o to víc celého seriálu, zhoustla jako mlha u Rákosníčkova rybníku. Podobné pocity napětí u seriálu znám snad jen ze sledování Sherlocka a Dextera. O to víc mě mrzí posledních pět minut Labyrintu (vyjma camea pana režiséra s poněkud delšími vlasy :D), kde dořešení konfliktu Langmajerovy figury s dcerou rozmělňuje doznívající katarzi z odhalení celého příběhu a rozptýlí od závěrečného: “Ty vole, a je konec!“. Co dodat na závěr? Cítím neskutečnou radost, že jsem mohl být těch sedm týdnů zavřený v Labyrintu Pana Režiséra Stracha a nechal se neskutečně strhnout celým seriálem, který mi natolik sedl, že chci další a další Labyrinty. Nekonečně rád se v nich budu ztrácet a hledat cestu ven. Děkuji. () (méně) (více)