Nemocnice na kraji města

Kultovní český seriál. Projekt mnoha paradoxů, natočený v nejtěžší normalizaci a přesto komunisticky prakticky nezatížený. Na konci sedmdesátých let král ve zchátralé tvorbě, jehož jedinou devizou jsou brilantně vytvořené postavy, jejichž osudy by se dali rozplétat klidně dvacet let... a to se taky stalo. Dnešní mladí diváci si můžou klidně odečíst tu čtvrtou hvězdu. (17.10.2005)

Z dnešního pohledu jen průměrný televizní seriál, který v žádném případě neobstojí v porovnání s lepší částí americké seriálové produkce. Příliš upovídané, pomalé, interiérové. Na druhou stranu seriál jako jeden z mála není z převážné většiny zatížený předlistopadovým ideologickým balastem. Dietl dialogy psát uměl. Vzhledem k relativně omezenému počtu dílů se nemusel a nestačil ztrapnit tak, jako současní autoři telenovel. Celkový dojem (se silným přídavkem nostalgie): 50 %. (14.06.2006)

Ve své době to byl jeden z nejlepších seriálů. Jaroslav Dietl uměl psát dialogy a vyreslit postavy. Silné charaktery, ať už to byl Ladislav Pešek, bručoun Sova, Štrosmajer, tragikomická postavička doktora Cvacha, Janžurka. Mělo to humor a šmrnc. Nezapomenutelnou atmosféru dotvořila hudba Jana Klusáka. Točit pokračování nemělo smysl. Je to jako kdyby někdo natočil Rychlé šípy po dvaceti letech a udělal z nich darebáky. Magdaléna Dietlová vzpomínala, že když potřeboval nějakou repliku do huby, vzal telefon a volal do nemocnice: "Hele, co říkej běžně saniťáci, když dovezou někoho roztřískanýho?" Opověď nebyla: "Doktore, pacient je v kritickém stavu a má vnitřní krvacení." Ale: "Tady ho máš, je na cucky a teče dovnitř". Škoda, že dnes už jen málokdo umí napsat slušné dialogy. (17.04.2014)

Stěží najdete lepšího představitele specifického žánru jménem český televizní seriál, než jakým je "Nemocnice". Když pominu skvělé herectví Mistra Kopeckého a jiných, tak nejvíce na tomto seríálu oceňuji, že v době tuhé normalizace, kdy se točil jeden politicky zaměřený blábol za druhým, se "Nemocnice" úspěšně vyhnula "soudruhování" a politickému agitování. Dá se na to koukat i dneska, aniž by se člověk nasral. (23.03.2003)

Celý seriál především stojí na dokonalém scénáři Jaroslava Dietla, kdy je poznat, že i ty nejmenší detaily práce chirurgů občíhnul a nechal si vysvětlit, aby je zapracoval do scénáře. Použil pak uvěřitelné lidské osudy a příběhy, a hlavně nečernobílé, ale životné postavy - dokonce ani primář Sova není až takový klaďas, jak časem zjistíme. Vynikající herci, až na pár výjimek. Občas mi tam ale vadí určitá klišé, jež sem tam problesknou, i určité tehdy tendenční postupy, takže na plný počet bodů to není. (27.06.2015)