Nemocnice na kraji města po dvaceti letech

Tak zrovna na pokračování "Nemocnice na kraji města" jsem se těšil docela dost, vždyť moji rodiče a vlastně i já jsme ji rádi sledovali a užívali jsme si ji. Jenže všechno to, co krásně fungovalo před dvaceti lety se s moderní dobou jakoby vytratilo a kvalita celého seriálu šla velmi rychlými kroky do kopru (a nezachránily to ani nové postavy, ani snaha o zachycení vztahu Romka - běloch). Hvězdičku z úcty ke všem hercům, kteří se objevili v obou seriálech! (15.07.2011)

Já tady měl pár komentářů už v průběhu seriálu. Nakonec jsem všechno smazal a "s napětím" čekal na konec (je fakt, že poslední díly jsem u počítače spíš poslouchal než na ně koukal). Nemusel jsem ! Bylo to stejně špatné až do konce. Všechny nectnosti už tady ostatní vyjmenovali, takže bych už jenom opakoval vyřčené. Pokusil jsem se nalézt něco fakt pozitivního a na rozdíl od Tosima mě nezaujala ani uvedená mladá herečka, která měla taky příšerné chvilky. Tak jedině snad Iva Janžurová, na tu je vždycky spoleh, a z nových postav asi Saša Rašilov. Toť vše.... Prostě - do téhle řeky tvůrci vstupovat neměli.......... (15.01.2004)

Toto bylo pro mě obrovské zklamání, které trpělo propastným kvalitatním srovnáním s původním seriálem, který navzdory komunistickému balastu, ční nad tímto dílem ve všech směrech, zemména scénářem, režií a hereckým projevem. Navzdory tomu, že řada herců navazovala na své úspěšné role a mohla z toho těžit, nemohli se očividně s předepsaným vývojem svých postav ztotožnit a často to vypadalo, že jde o pouhé karikování předešlého seriálu. Seriál byl po komerční stránce velmi úspěšný (sledovaný), protože opravdu plnil roli zábavného týdeníku, o kterém se v pondělí ráno nevěřícně diskutovalo a musím říct, že to byl jediný světlý bod celého projektu - čtení zábavných recenzí o Elišce Balzerové, která vrhá toužebné pohledy na sousedovic dítě, pan Abrahám jako balvan, prapodivná dcera Eliška (nebo jak), která částečně šílí nad sebou nebo svým nepřítomným otcem a ti všichni, jak se kolem sebe plácají a nejsou s to, vytvořit kloudný dialog. Byla to zábava, ale jako výsledek dramatického seriálu dost smutné vysvědčení. (01.09.2006)

Nesmyslná snaha zakomponovat do děje všechny moderní jevy. Tuneláři, privatizace, podnikatelé a podnikatelíčkové, rasismus, homosexualita. Jak řekla moje kamarádka, ještě tam chybí ňákej muslimskej radikál s bombou, aby to bylo komplet. Kdysi sympatická emancipovaná doktorka Čeňková tady praští s felčařinou, chvíli se tváří, že je na hlavu, pak oblbuje cizí malý dětičky a nechá se vojíždět Vašutem. Dost na hlavu je i psychiatrička Machovcová Báry Hrzánové. Tahle postava je úplně ujetá a všude jinde by rušila, tady v tom panoptiku ale ničemu nevadí. Zatímco ve staré Nemocnici bylo sympaticky utajeno, s kým si doktorka Králová vysouložila piškota, tady se to řeší třináct dílů. Takže bod snad jenom za tradičně zapšklou Maciuchovou a Kolářovou. Staří se snažili, mladí nezaujali. Nemají náboj a charisma. Jak jsem někde nedávno psal, Dietlovi ty kolečka vždycky výborně zapadaly, tady to skřípe, každej si jede po svý lince a celkově to nikam nevede. (02.02.2014)

Příklad toho, jak z vtipné, skvěle zahrané "telenovely" s vynikajícím scénářem, lze vytvořit "moderní telenovelu", která nemá úroveň. Oproti původní nemocnici, která byla natočena v době normalizace, je toto pokračování bídné. Divím se především Ivě Janžurové, že do toho šla. Skvěle to vyjádřil Renton. Podle mě hřeší scénáristé nejvíce na to, že chtějí "řešit" snad všechno (rasismus, divoká privatizace, podvody, podnikání, atd.) a vytrácí se propracované postavy a vztahy. Sám Blažej i přesto, jaká je kapacita, to prostě neutáhl. Potěšil mě tak pouze Josef Vinklář a Josef Somr. Prostě, místo řešení celospolečenských problémů, bylo by záhodno vrátit se na zem do mezilidských vztahů. Koukatelné, ale spíše z nostalgie po "staré" nemocnici. (03.10.2010)