Most

Seveřané umí. Nejsem schopen říct, zda je lepší první nebo druhá série, ale druhá je přeci jen komplexnější. Celou dobu v ní rezonují následky předchozí série, velký prostor mají osobní linky ústřední dvojice a finále je přímo zdrcující. Na takový pojeb hlavních postav má koule málokdo. Ovšem velká škoda Martinova odchodu. Další série si najde nové tahouny, ale jeho charisma prostě chybí. S1 - S2: 80% S3 - S4: 70% (16.11.2016)

První sezona nabízí ponurou atmosféru při honbě za sériovým vrahem, který řádí na hranicích Dánska se Švédskem, jež spojuje právě most. Není to zlé, horké letní večery to řádně ochladí. Nesourodá dvojice detektivů rychle přiroste k srdci a sonda do severních krajin plných Arabů je vskutku zajímavá. Vikingové dělaj v hrobech ruletu! Těším se na další řadu. Možná přiberou do vyšetřování Sinan Topraka, jupí. EDIT: U druhé série zatím spolehlivě usínám. Fakt. To se nedá... (04.07.2015)

Bron je ukázkou toho, jak skvělé je opustit některé holywoodské konvence a zaměřit se čistě na tvorbu díla bez zábran - aby bylo věrné své době, místu i atmosféře. Noční přelety městem, všudypřítomný chlad, mrazivý případ a jediné teplo, které se skrývá uprostřed domova a které je třeba nadevše chránit. Bron je skvělá kriminálka díky velice chytré zápletce, propracovanosti, detailům a mnohým odbočkám, které není radno vypustit z hlavy. I mimo policejní tematiku je Bron stejně tak skvělý seriál a to zejména díky hlavním postavám. Saga i Martin mají vskutku uhrančivé charisma a nenapodobitelnou lidskost, odchod Kima Bodnii mě moc mrzel a seriál už po něm opravdu nebyl jako dřív, byť se scenáristé snažili sebevíc. Za první dvě série však plné hodnocení zůstává - 9/10 (06.12.2015)

Neboť své komentáře rád otevírám novinářskými floskulemi, neodpustím si Most charakterizovat jako seriál, ze kterého na vás dýchne chlad. Nejenom chlad nevlídného prostředí, rámovaného mrazivě dokonalou kamerou, ale také chlad mezilidských vztahů. Psychologická drobnokresba sice ve vyprávění nehraje prim, od začátku je však zřejmé, že na velká vyznání lásky a srdceryvná objímání nedojde, což pomáhá zvýraznit, že nemocný není jenom hledaný vrah, ale také společnost, která ho zplodila. Saga Norén, podle mne dosud nejpřesvědčivěji napsaná a zahraná postava s Aspergerovým syndromem, pak představuje ztělesnění této citové netečnosti. Díky její mimořádné zásadovosti, ostře kontrastující s větší morální ohebnosti (a tedy větší lidskostí) ostatních postav, si seriál zachovává nadhled a nikdy nezvážní natolik, aby začal být směšný (jako Luther). Zároveň ovšem nedochází ke zveličování protagonistčina problému nebo k přehnané snaze vyvažovat její neschopnost empatie genialitou při vyšetřování zločinů. Saga je pouze maximálně oddaná své práci, od které se nechává vyrušit jen tehdy, potřebuje-li ukojit některou ze základních tělesných potřeb. Vedle ní pro mne byla hlavní přidanou hodnotou Mostu snaha prezentovat vrahovy úchylné nápady v ambivalentnějším balení jejich vsazováním do širšího společenského kontextu. Od diagnostikování tzv. vyspělých západních společností se tvůrci v závěru série bohužel odklánějí k osobním traumatům a velmi přízemním motivacím, vinou čeho dostává dost zabrat pravděpodobnost zápletky (možná ale jen podceňuji odhodlanost skandinávských sociopatů). Rozšíření záběru standardního vyšetřování o to, k čemu dochází v globalizovaném světě, však považuji za chytrý scenáristický tah, neboť jsme jim vedeni k hodnocení také menších konfliktů z makro-perspektivy. Smělá narativní struktura „od mikra k makru a zpět“ ale zároveň způsobuje, že některé navenek důležité postavy poslouží čistě účelově k tomu, aby upozornily na další ze sviňáren, které se v dnešní světě dějí (natáčení BDSM porna), a pak jsou odklizeny ze scény. Podobně jako vrahova pravá motivace organicky neprorůstá celým seriálem a vyznívá hlavně jako výsledek snahy o nečekaný zvrat, také samotné vyšetřování má podivně klopýtavý vývoj. Jeví se jako série dílčích odhalení, která na sebe těsně nenavazují, a pátrání tak vlastně začíná několikrát nanovo. Spíše než o překombinovanosti bych tedy mluvil o nedůsledném kombinování jednotlivých motivů. Semknout rozvolněné vyprávění pomáhá zejména ledový vizuální styl, v němž není pro teplejší barvy žádný prostor, a kontrastní dvojice vyšetřovatelů, z nichž především Saga je pro mne dost silnou motivací k načetí druhé série. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Lischai, Bluerider (08.12.2013)

Dva vyšetřovatelé, dva státy, kterých se vyšetřování týká, dva rozdílné kontrasty v přístupu k práci. Na jedné straně až nelidsky robotický přístup k vyšetřování ze strany vzhledově typické severské ženy, na druhé straně lidsky přirozený přístup ze strany klasicky zarostlého severského "zálesáka". Souhra těchto dvou charakterově odlišných postav nepochybně a jistě směřuje k vypátrání současnou společností flustrovaného, ale inteligentního vraha. Ano, je to jiný přístup ke zfilmování krimi příběhu. Tento nový přístup severských autorů přináší do krimi žánru novou neznámou vůni, kterou teprve ne dlouho poznáváme . Ta vůně je příjemná, byť vlastnosti seriového vraha a psychopata jsou až nepřijatelně, nepochopitelně nadlidské a neskutečné. Trochu umírněnosti v tom rozletu vraha by ve scénáři neškodilo. (hodnocena řada 1). (02.12.2014)