Most

Neboť své komentáře rád otevírám novinářskými floskulemi, neodpustím si Most charakterizovat jako seriál, ze kterého na vás dýchne chlad. Nejenom chlad nevlídného prostředí, rámovaného mrazivě dokonalou kamerou, ale také chlad mezilidských vztahů. Psychologická drobnokresba sice ve vyprávění nehraje prim, od začátku je však zřejmé, že na velká vyznání lásky a srdceryvná objímání nedojde, což pomáhá zvýraznit, že nemocný není jenom hledaný vrah, ale také společnost, která ho zplodila. Saga Norén, podle mne dosud nejpřesvědčivěji napsaná a zahraná postava s Aspergerovým syndromem, pak představuje ztělesnění této citové netečnosti. Díky její mimořádné zásadovosti, ostře kontrastující s větší morální ohebnosti (a tedy větší lidskostí) ostatních postav, si seriál zachovává nadhled a nikdy nezvážní natolik, aby začal být směšný (jako Luther). Zároveň ovšem nedochází ke zveličování protagonistčina problému nebo k přehnané snaze vyvažovat její neschopnost empatie genialitou při vyšetřování zločinů. Saga je pouze maximálně oddaná své práci, od které se nechává vyrušit jen tehdy, potřebuje-li ukojit některou ze základních tělesných potřeb. Vedle ní pro mne byla hlavní přidanou hodnotou Mostu snaha prezentovat vrahovy úchylné nápady v ambivalentnějším balení jejich vsazováním do širšího společenského kontextu. Od diagnostikování tzv. vyspělých západních společností se tvůrci v závěru série bohužel odklánějí k osobním traumatům a velmi přízemním motivacím, vinou čeho dostává dost zabrat pravděpodobnost zápletky (možná ale jen podceňuji odhodlanost skandinávských sociopatů). Rozšíření záběru standardního vyšetřování o to, k čemu dochází v globalizovaném světě, však považuji za chytrý scenáristický tah, neboť jsme jim vedeni k hodnocení také menších konfliktů z makro-perspektivy. Smělá narativní struktura „od mikra k makru a zpět“ ale zároveň způsobuje, že některé navenek důležité postavy poslouží čistě účelově k tomu, aby upozornily na další ze sviňáren, které se v dnešní světě dějí (natáčení BDSM porna), a pak jsou odklizeny ze scény. Podobně jako vrahova pravá motivace organicky neprorůstá celým seriálem a vyznívá hlavně jako výsledek snahy o nečekaný zvrat, také samotné vyšetřování má podivně klopýtavý vývoj. Jeví se jako série dílčích odhalení, která na sebe těsně nenavazují, a pátrání tak vlastně začíná několikrát nanovo. Spíše než o překombinovanosti bych tedy mluvil o nedůsledném kombinování jednotlivých motivů. Semknout rozvolněné vyprávění pomáhá zejména ledový vizuální styl, v němž není pro teplejší barvy žádný prostor, a kontrastní dvojice vyšetřovatelů, z nichž především Saga je pro mne dost silnou motivací k načetí druhé série. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, DaViD´82, Lischai, Bluerider (08.12.2013)

Toto je úplná paráda. Keby som vedel že je to tak skvelá detektívka ako True Detectiv (ktorý skončil na rozdiel od tohto sklamaním) tak to dám aj skôr. No nevadí, vždy ma poteší keď po výbornom seriály natrafím na ešte lepší (možno aj najlepší) detektívny seriál. Nezameniteľné čaro tomu dáva práve aj dánsko švédske prostredie (zbožňujem) a hlavne ústredná dvojica a prípad a aj vedľajšie postavy a vlastne všetko. Chcel som aj tretiu sériu ale keď to skončilo tak krásne neamericky (normálne ma to nasralo, ale v dobrom) ostáva len dúfať že sa s touto dvojicou aspoň ešte raz stretnem (o to to bude zaujímavejšie ak vznikne aj tretia séria). V prvej sérii exceluje výborný prípad a v tej druhej sa dostávame poriadnej pod kožu ústrednej dvojice, ktorú sa nedá nijak inak ako neskutočne obľúbiť. Jasné že sa nájdu aj drobné chyby ako vševediaci nemesis a neskutočné náhody, ale sú to len drobnosti ktoré v tej kope kvalít ľahko zaniknú. (26.08.2014)

Tak poslední díl druhé řady Bronu je za mnou a na mě padá ta pravá severská depka. Tvůrcům seriálu se podařilo naservírovat divákům pořádnou dávku napětí, olemovanou ze všech stran ponurou, smutnou atmosférou s občasnými záblesky humoru a naděje. Na svéráznou dvojici vyšetřovatelů jen tak nezapomenu a v uších mi bude ještě nějakou dobu znít pomalá a tklivá ústřední melodie, doprovázející úchvatné záběry mostu, spojujícího dánskou metropoli se švédským městem Malmö. (27.11.2013)

Severská škola jak má být! Tušil jsem kruté a pomalé sdírání z kůže, už jen pro mou přece jen větší zaujatost na "drobném problému" Ságy Norénové, ale až takovou procházku labyrintem (i svých vlastních) pocitů skutečně ne. Středobodem všeho je její osobnost, krásná a průzračně čistá, v níž se jako v zrcadle odráží veškerá naše neupřímnost k sobě samým a svým potřebám a touhám. Přetvářka nemá v jejím světě definici a společenské konvence plné falešné morálky se v konfrontaci s její naprostou bezelstností hroutí jako domeček z karet. Všichni bychom se někdy měli octnout v kůži Ságy Norénové... (23.05.2016)

Po všech stránkách nesmírně precizní žánrová podívaná. Ale právě v tom spočívá má jediná výtka. Z celého vyprávění až příliš čouhá scenáristický koncept a žánrový záměr - výstřední duo vyšetřovatelů, provázanost případu se sociálními otázkami současnosti, zločinný génius a jeho do puntíku vycházející komplikovaný plán a konec konců i samotná premisa zavdávající ke skandinávské koprodukci. Ačkoli je v principu nespravedlivé veškerou severskou krimi produkci poměřovat s průlomovým "Zločinem" (který pochopitelně nebyl zdaleka prvním mezinárodně úspěšným titulem svého žánru, viz např. "Rejseholdet"). Jenže je zcela evidentní, že "Most" vychází ze stejných dramaturgických kořenů a chtěl by mít stejný účinek. Ovšem právě kvůli přílišně evidentní vyšpekulovanosti prostě vždy zůstane „jen“ žánrovkou a nikdy se nebude moci poměřovat s komplexností a emocionálním i etickým dopadem "Zločinu", obzvláště pak jeho vrcholné třetí série. (24.08.2014)