Newsroom

Zcela neúplné a neobjektivní hodnocení po prvním díle dokoukaném o půl jedné v noci: Dobro dobro. Ale. S Američany mám pořád jeden stěžejní problém. Ano, jsou už schopni jisté sebereflexe podle statistických kritérií, takže v úvodním monologu přiznáme, že Amerika neni nejlepší země. Ale. Z dalšího plyne, že je naší zásadní povinností před celým lidstvem jí na první místo vrátit. Ne udělat dobrou zemi pro lidi, ale mít pocit, že jsme nejlepší. Jak a čím to chtějí měřit a koho se na to zeptají, to je mi záhadou. Pokud bychom se bavili o nejlepším jako o tom, kdo je za nejlepšího odhlasovanej, pak jsem stoprocentně přesvědčenej, že nikdy v lidskejch dějinách, přesněji nikdy v dějinách US, nebyla situace, kdy by většina světový populace odhlasovala, že USA je nejlepší země na světě. Dalo by se samozřejmě mluvit o statistickejch ukazatelích, který můžou zemi činit nejlepší, ale co vlastně má zemi nejlepší dělat? Jakej ukazatel, nebo nějakej jejich soubor? Třeba pro mě bude vždycky nejlepší žít doma, kde jsou lidi mluvící stejným jazykem, myslí podobně, mají podobnej smysl pro humor. A to naprosto bez ohledu na politickej systém, protože ty statistický ukazatele nejlepší zemi pro člověka nedělají. Zajímavý je, že podobná otázka padne ve filmu Thank You for Smoking, kde si s ní Eckhart poradí mnohem elegantněji. Edit: Tak, měl bych sympatie pro rytí do ultrakonzervativců, "amerického talibanu", pro snahu ukázat, jak by měly zprávy vypadat. Vážně bych pro to měl sympatie. A teď přijde to kdyby. Kdyby mě seriál nepřivedl na myšlenku, že chovat se ženský v reálu tak jako v sereálu, asi bych porušil své životní předsevzetí žádnou ženu neuhodit. A co se chlapů týče, ti by potřebovali nakopat za to, jak sebou nechaj vorat, jak si nechaj rejt do vlastního života. Ano, i přes své ušlechtilé cíle seriál sklouzává do nechutných rovin klasické vztahovky ten-s-tou, ten-milující-jinou atd. K čemu ušlechtilé cíle, když bych to všechno vyházel, nakopal a seřval. (17.07.2012)

Pilot je jeden z nejlepších seriálových počinů, který jsem kdy viděl. Když se bohužel tahle pecka změní ve vztahovku, pro kterou by "Přátelé" vraždili (aneb jak jeden vztah na pracovišti řešit během 15 hodin seriálu), nadšení vyprchá. Jeff Daniels + Emily Mortimer jsou úžasná ústřední dvojice a potenciál Newsroom je obrovský, univerzálnější než podobný House of Cards. Ale chce to držet se tématu... (1. sezóna - 80 %, 2. sezóna - 70 %, 3. sezóna - 80 %) (20.10.2014)

Novinářský idealismus a boj za jeho čistší morálku, je ve své ‚dušínovské‘ poloze na hranici úsměvnosti, což bohudík vrací do vod reality osobní polohy zúčastněných, kteří prostě jednají a mluví jako obyčejní lidé. Kdybych chtěl psát příběhy, chtěl bych to umět jako Aaron Sorkin. Vzdělávací lekce v oblasti americké politiky jako bonus. Seriálová událost roku (která mě málem díky své relativně tiché kampani minula). (09.09.2012)

Pecka? Po 4tém díle hodnocení rozhodně nechávám a jen jsem se ujistil v tom, že se jedná o špičkově zpracovaný seriál z novinářské branže. Myslel jsem, že 4tý díl už byl vrchol..ale co přinesl pátý díl, opravdu síla, v tom správném slova smyslu. První série byla jedním slovem parádní! Druhá série byla snad ještě našlapanější, už se nemůžu dočkat dalšího nášupu. První díl třetí a finální řady naprosto dechberoucí :) druhý díl naprostý masox, jak je možné udržet si takovou neskutečnou úroveň. (30.07.2012)

Pilot délky (a řemeslných kvalit) kratšího celovečeráku byl dobře napsaný, perfektně roztempovaný a skvěle představil podstatnou část osazenstva nového týmu démonicky cílevědomého novináře Willa McAvoye. Hluboké a inspirativní myšelnky a dialogové výměny jsou však často povážlivě silně nasáklé melodramatem, místy až patosem, který se bije s greengrasovskou ruční kamerou, o to, jestli má jít o skvěle napsanou soap operu z prostředí televizního zpravodajství, nebo realistické nastavení zrcadla dnešnímu americkému žurnalismu. Tak či tak, velice povedené a těším se, kam se to dál rozkročí. Po dvou sériích: kvalitativní laťka udržena na místě, seriál velice originálně těží z toho, že mají diváci většinu rozebíraných událostí v živé paměti a ocitají se tak ve velice netypické a opojné situaci, kdy vědí předem více, než všichni ti mediální profíci dohromady (viz zlehčování ropné krize BP, prezidentské volby, hnutí Occupy Wall Street, apod.). Platí však i původní výtka - na můj vkus do téhle mistrovské fresky o tom, jak by měl vypadat moderní žurnalismus v praxi, prosáklo příliš mnoho cukrkandlu. 80% (22.11.2013)