Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti

Dva hoši (jako) malovaní, oba s pláštíky a snadno zapamatovatelným logem, PR je zkrátka PR, ať poletujete v Metropolis nebo Gothamu, ať je Lex Luthor váš bytostný nepřítel, nebo pouze konkurent na stejné příčce společenského a podnikatelského žebříčku, a ať se superhrdinou teprve v převleku stáváte, nebo se ze superhrdiny převlekem stáváte obyčejným nenápadným chlapíkem. Jestli je někdo přesným opakem cílové skupiny Úsvitu spravedlnosti, jsem to já. Z komiksů mám ráda Barbánka, Čtyřlístek, Asterixe a kocoura Garfielda. Obrázkové příběhy o hrdinných hrdinech bez bázně a hany, prakticky nezranitelných, chladných a s medvědí mimikou, mě minuly hodně širokým obloukem. Představitelé titulních hrdinů do svých rolí sedli (nepatřím k lidem, na nichž při spatření Bena Afflecka raší pupence), Lois je krásná, jak se na osudovou ženu sluší a patří, Wonder Woman byla přesně tak okouzlující, jak odpovídá jejímu popisu práce. Hudba dobrá, triky fajn, světla svítí, ostřikovače stříkají. Jen logika pláče, za to tedy spravedlivě hapruje u všech postav, takže z toho nikdo nevychází jako naprostý blbec. Je to nekonečně dlouhé, pro fanoušky (ať žánru či některého případně obou létajících superhrdinů) skvělá nabušená jízda, pro mě to byl dvě a půl hodiny trvající sentimentální výlet zpět do dětství, kdy jsem jednoho i druhého chlapíka s pláštíkem viděla prvně. (25.03.2016)

Zcela očividně první díl nové trilogie aka konkurence marvelovské týmovky. Je to ale špatně? BvS je sice krapet osudovější a temnější (nolanovky jsou stále nedostižné) než MoS, postrádal jsem v něm ale větší provázanost mezi hrdiny a jistější naraci v otázce jejich osobních pohnutků. Vztahy mezi zakládající Justice League jsou kvůli nedostačující (!) stopáži víceméně jen naťuknuty, scénář si v kinoverzi jakoby šmahem odkroutí lutherovské svoje a nazdar. Také akční složky byly v předchozím Muži z oceli mnohem nápaditější a vypiplanější, byla z nich hmatatelněji cítit hravost. Celkovému mírnému zklamání se lze naštěstí snadno vyhnout v případě, kdy člověk celý snímek analyzuje jako hutné comicsové drama o střetu dvou hrdinů s poněkud odlišnými vyhraněnými názory. Překvapí investigativní krimi část a úderné zvraty, minimálně u dvou scén padá čelist k zemi. Digitální bordel ve finále se pomalu ale jistě stává (ne)chtěným snyderovským trademarkem, je otázkou kolik filmů ještě bude i ty střízlivější fanoušky bavit. Za mě určitě spokojenost, R-ková režisérská blu-ray verze se nicméně bude hodnotit citelněji lépe. P.S. 3D v IMAXu překvapivě dost fajn až na jakési odlesky světlých elementů v záběrech. Tmavý to nebylo. (24.03.2016)

// Snyderovo pochmurné divadlo šílenství. Dějový mohykán, kterým DC vyslalo Marvelu jasnou zprávu: "Zvládnem co vy a líp. Během dvou filmů jsme dohnali celé vaše univerzum, s větší věrností ke komiksům, bez family-friendly hávu a s výrazně zásadnějšími dějovými twisty, než jaké vy kopírujete už desátým filmem. Takže fuck off a bacha na nás. P.S.: Batfleck rules. A mně nezbývá než přidat nadšeně svůj podpis, políbit obálku a začít se těšit na další nášup. Subjektivně: Batman v Superman: Dawn of Justice - 10/10. Objektivně: 8-9/10, protože to má skoro tři hodiny a tíha studiových ambicí tomu občas láme záda. Já ale rozhodně nebudu ten, kdo si ještě kopne. Role soudců, porot a popravčích letos převzali jiní. (23.03.2016)

JDE O MŮJ SVĚT. Tak nevím, zda jsem si na Snyderův a Goyerův styl od minula zvykl, nebo v něčem ubrali, bylo to IMHO víc o Batmanovi, proč ne, ale některé věci, co už jsme ikskrát viděli (vražda rodičů, noční můry, netopýři), si mohli tvůrci odpustit, snímek zkrátit a trošku ubrat na patosu. Závěrečná příšera mě bavila a nejvíc jsem si užil Lexe Luthora, to, že i tady je vzdělaný pošuk. (18.04.2016)

Číst si všechny nerdovské teorie a rozborky toho, kam až Snyderova vize sahá, je sice fajn, mnohé to ujasňuje a dává možnost těšit se na DC verzi, na druhou stranu to servíruje fakt, že na běžného diváka to dost kašle, protože pokud nenajedete na geekovskou vlnu, ty postavy bez pořádných motivací vás za 2,5 hodiny nakonec utlučou. Digitální finále nebolí, jalový vztah k (ne)vlastním maminkám už jo. PS: Zimmer vrže nejnudnější tóny za posledních 15 let. PPS: V Ultimate verzi oceňuji především 20 vteřin Jeny Malone, která paradoxně dodá smysluplnější rozměr Lois Laneové. Zbytek jsou spíše nenápadné divácké směrovky k ujasnění motivací, ale epičtější nářez se nekoná. Jenom rozmáchlejší komiksovka, která chce udávat dospělejší tón nolanovskou pochmurností, ale až příliš se zahlcuje zbytečným vizuálním obžerstvím a ochuzuje o nadhled. (31.03.2016)